Emotivní výslech svědků či závěrečná řeč obhájce nebo státního zástupce. Scény z filmů z právnického prostředí jsou v některých okamžicích plné vášně. Sice ne v soudní síni, ale se stejně silným zaujetím mluví i Martin Škop z právnické fakulty. Vysvětluje, že právo je s emocemi úzce spjato. Za svou publikaci Právo a vášeň dostal v listopadu cenu děkana.
V knize se snaží popsat alternativní přístupy k právu a hledá odpovědi na to, jak umění může zobrazovat právo a naopak, jaké postupy z umění se dají v právu použít. „Jde o chápání práva ne jako vědy, ale jako oblasti, jejíž podstatou je umění přesvědčit lidi o své pravdě či o svém výkladu událostí,“ říká Škop.
Vášně doprovázejí právo neustále, od chvíle vytváření právních norem, o jejichž potřebnosti a znění je potřeba přesvědčit jejich adresáty, až po konkrétní případy, které končí u soudu a kde hrají roli schopnosti advokátů nebo zkušenosti soudců. Je to svým způsobem vyprávění příběhů, u nichž záleží nejen na obsahu, ale i na podání.
Škop přirovnává právo k mnoha oblastem umění. „Právo je také jako hudba. Na jedné straně máte právní předpis, na druhé notový zápis. Hudbu musíte nějakým způsobem zahrát, právo interpretovat. A v obou případech je interpretace záležitostí jednotlivců – muzikantů nebo dirigenta, advokátů či soudce – a každý si může danou předlohu nějak přizpůsobit,“ připodobňuje právo k hudbě Škop.
Zdůrazňuje, že jak v hudbě, tak v právu je ještě jeden důležitý prvek, a to je publikum a jeho očekávání. I když hudebník zahraje všechny noty správně a advokát bude u soudu postupovat podle zákona, může je divák, tedy veřejnost odsoudit právě za špatnou interpretaci.
Jak je každý člověk rozdílný a má různé vášně, tak různorodé je i právo a jeho výklad. Zájmy a cíle jednotlivých lidí se v něm střetávají a právo se mění a vyvíjí. Podle Škopa je také silně spojené se zkušeností. „Většina lidí, včetně studentů práva, pochopí jeho principy až třeba za deset let praxe, kdy se jím denně zabývají. Pozoruji to na sobě, sám jsem je začal trochu chápat před pár lety a myslím, že to stále ještě není ono,“ uzavírá s úsměvem Škop.