Když si před pěti lety začala dělat doktorát v Biologickém ústavu Lékařské fakulty MU, neměla podle vlastních slov o molekulární biologii a genetice či tkáňových kulturách ani ponětí. Tvrdou prací se ale dopracovala nejen k doktorátu, ale za pár měsíců už nastupuje Miriama Krutá na postdoktorskou pozici do prestižní laboratoře Derricka Rossiho na Harvard University.
„Studovala jsem v Nitře všeobecnou biologii se zaměřením na botaniku a zoologii, ale molekulární biologie mě hodně lákala, a když jsem si na internetu našla doktorské pozice v Brně, šla jsem do toho,“ popisuje začátek své vědecké kariéry Krutá.
Udržet se ale v laboratoři, která se věnuje výzkumu kmenových buněk a genové nestability, bylo prý hodně těžké. „První rok jsem v laboratoři trávila deset až čtrnáct hodin denně, abych vše dohnala a měla dobré výsledky. Musela jsem se hodně snažit, abych se začlenila do kolektivu lidí, kteří jsou ve svém oboru opravdu dobří,“ říká Krutá.
Mladá vědkyně studuje mutace embryonálních i indukovaných pluripotentních kmenových buněk při jejich dlouhodobé kultivaci v laboratoři. Právě při ní se totiž v horizontu několika měsíců začnou v buňkách objevovat změny, které by mohly mít při potenciálním využití v léčbě nepříznivé následky pro pacienty.
Na Harvardu se její práce malinko pozmění, protože tamní laboratoř se zabývá hematopoetickými kmenovými buňkami, tedy těmi, z nichž se v kostní dřeni vytvářejí různé typy krevních buněk. „Hematopoetický systém ale věkem stárne a buňky už nejsou schopné diferencovat do konkrétních typů buněk. Skupina doktora Rossiho se pak mimo jiné věnuje opravám poškození DNA v těchto buňkách, které mohou jejich přeměnu na konkrétní typy ovlivnit,“ uvedla Krutá.
Právě diferenciaci buněk a jejich souvislost s genomovou nestabilitou chce Miriama Krutá na Harvardu zkoumat. Výzkumný záměr byl také jedním z požadavků, které musela splnit, aby ji vedoucí laboratoře na Harvardu přijal.
„Podobně významné skupiny většinou nevypisují žádné volné pozice, takže jsem si nejdřív musela najít vedoucího laboratoře, kterému jsem zaslala svůj životopis. Když se ozval, požadoval další rozhovor přes Skype a roli v mém přijetí hrála i přednáška, kterou jsem uspořádala pro jeho postdocy ve Spojených státech,“ popsala proces přijetí na prestižní univerzitu molekulární bioložka.
Původně přitom hledala místo svého dalšího vědeckého působení spíš v Evropě a na Harvard ani nepomyslela. „O dalším působení jsem se ale radila se svým školitelem Vladimírem Rotreklem a také s přednostou ústavu profesorem Petrem Dvořákem. Ti mě v podstatě přesvědčili, abych si zkusila nějakou skupinu na této prestižní škole najít,“ přiznává Krutá.
Zdůrazňuje, že nejen téma práce, ale také osobnost vedoucího je pro ni velmi důležitá. „Můj školitel na doktorátu mi například pomohl nejen vědecky, ale i po lidské stránce. Byl hodně tolerantní, otevřený mým nápadům, ale uměl také věcně zkritizovat mou práci,“ zdůraznila Krutá.
Na Harvard má nastoupit v březnu, od kdy jí začíná běžet dvouletý kontrakt. „Je v něm zahrnutá i možnost prodloužení smlouvy, většinou jsou lidé v této laboratoři čtyři roky. Důležité jsou samozřejmě výsledky výzkumu, které tam odvedou,“ podotkla Krutá. Další plány zatím nemá, ale velmi ráda by zůstala ve vědě na akademické půdě.