Stárnoucí populace klade stále vyšší nároky nejen na sociální služby, ale i na vzhled a fungování sídel. Omezené možnosti pohybu nebo citlivější vnímání bezpečnosti mění pohled řady seniorů na centra větších měst.
Z výzkumu socioložek z fakulty sociálních studií například plyne, že za nejlepší pro život považují staří lidé Plzeň, Kladno a Zlín, nejhůř jsou na tom naopak Brno a Pardubice.
Kritéria, na základě kterých žebříček 14 českých měst socioložky sestavily, vycházela z průvodce Globální města přátelská seniorům Světové zdravotnické organizace, jenž se věnuje tomu, jak nastavit městské prostředí tak, aby podporovalo kvalitní život (nejen) ve stáří. Z údajů, které od seniorů nasbíraly v dotazníkovém šetření, sestavily žebříček největších českých měst.
„Pardubice se ocitly na konci seznamu mimo jiné kvůli problémům s nočním osvětlením, bezpečností přechodů a chybějící zeleni. Brněnským seniorům pak kromě zeleně chybí i veřejné toalety a nízko hodnotí i dostupnost obchodů a služeb,“ uvedla Lucie Vidovićová z Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií MU, která výzkumný tým vedla.
Odbornice se zaměřily především na obyvatele středu měst, ve kterých žije nejvyšší podíl seniorů. Snažily se zjistit, jaký vliv má měnící se vnější prostředí na zkušenost stárnutí a jak stárnutí ovlivňuje využívání prostředí a orientaci v něm. V dotazníkovém šetření oslovily téměř dva tisíce lidí seniorského věku, další informace pak zjistily prostřednictvím ohniskových skupin a individuálních hloubkových rozhovorů.
Podle socioložky Marcely Petrové Kafkové hodně seniorů hodnotilo centra měst velmi pozitivně. Většinou se podle nich totiž rozvíjejí, jsou živá a čistá. Starší lidé vidí centra měst především jako místo pro setkávání se s přáteli. „S postupujícím stářím se lidem zužuje okruh, kam chodí. Na druhou stranu jsou senioři i ve vysokém věku schopni využívat celé město podle toho, co potřebují nebo chtějí dělat. Nejdou tedy do nejbližší samoobsluhy, ale klidně se vy dají do vzdálenějšího obchodu,“ uvedla Petrová Kafková. Klíčovou roli tak pro ně hraje dobrá dopravní infrastruktura a to, zda mají k dispozici pomoc rodiny nebo třeba sousedů.
Na centrech měst pak senioři nejvíc kritizovali málo veřejných toalet a nízkou bezpečnost. K jedněm z nejpřekvapivějších výsledků patří zjištění, že v centrech se jich necítí bezpečně až 60 procent, přes 40 procent dotázaných se však bojí i v oblasti, kde bydlí.
„Tento pocit však nevychází nutně přímo z kriminality,“ doplňuje Petrová Kafková, ale prohlubují jej třeba i lidé, kteří přijdou seniorům nějak podezřelí, vandalismus, nedostatečné osvětlení nebo znečištěné okolí. Svoji roli hrají ale i individuální faktory jako třeba nejistota pohybu. Řada seniorů má zkušenost s upadnutím a někteří se pak už bojí vycházet.
Další část výzkumu se soustředila na problematiku bydlení seniorů. „Právě bydlení, jeho finanční dostupnost, stabilita či komfort včetně fyzické dostupnosti pomáhají vytvářet seniorům pocit bezpečí. Takže i když téměř polovina z oslovených lidí svůj byt či dům vlastní, neberou to jednoznačně jako plus, protože vnímají například problémy s tím, že jsou nuceni se zadlužovat, aby se mohl opravit v minulosti podfinancovaný majetek. Téměř 90 procent starších lidí navíc na bydlení vydá minimálně polovinu svých příjmů,“ přiblížila další z výzkumnic Lucie Galčanová důležitý aspekt pohledu na prostředím podmíněnou kvalitu života.
Senioři dostali ve výzkumu také otázku, co by změnili, kdyby měli kouzelný prsten. Nejvíc z nich by se soustředilo na zeleň, s odstupem by pak změnili dopravu, čistotu města a také ovzduší a přáli by si mít lepší vztahy s lidmi včetně sousedů.