Společné budování sítí, společný lov a výchova potomků. To jsou tři hlavní věci, v nichž si pomáhají takzvané sociální druhy pavouků. Jonathan Pruitt z University of Pittsburgh, který se o ně zajímá, se v minulém týdnu na Masarykově univerzitě zúčastnil 29. ročníku Evropského kongresu arachnologie. Ten, kdo by se bál, že někde narazí na velkou pavučinu se stovkami pavouků však může zůstat v klidu. Ze zhruba 45 tisíc známých druhů se sdružuje jen asi 25. „Navíc naprostá většina z nich žije v tropických oblastech, v Amazonii, na Srí Lance nebo v poušti Kalahari,“ doplnil biolog.
Pavouci sdružení v komunitě mimo jiné spolupracují na vytváření pavučin a například velmi drobní, pět milimetrů velcí pavouci jedinci díky vzájemné pomoci dokážou ulovit kořist, která může mít i přes deset centimetrů.
Pruitt se o sociální typy pavouků zajímá z hlediska toho, jak chování jednolitých pavouků ovlivňuje jejich roli v dané skupině, a také, jak se složení projeví v kolektivním chování a úspěchu skupiny. Chování jednotlivců, tedy jakousi osobnostní charakteristiku, experimentálně testuje. „Osobnost jednotlivých pavouků hodnotíme tak, že sledujeme, kolik životního prostoru vyžadují. Agresivní jedinci zabírají v pavučině hodně místa, nechtějí blízko sebe jiné pavouky. Submisivní typy jsou naopak blízko sebe,“ popsal sledované charakteristiky Pruitt. Podotkl, že agresivní jedinci se projevují odlišně i v dalších směrech. Například útočí mnohem rychleji, s větší pravděpodobností napadají nebezpečnou kořist nebo vlastní predátory.
Pruitt asi pět měsíců v roce pracuje v terénu, tři měsíce tráví v jižní Africe a zbylý čas v severní Americe nebo Amazonii. U kolonií pavouků zkouší měnit poměr mezi agresivními a submisivními jedinci a pak sleduje, co se se skupinou stane. „Ukazuje se, že 60 až 90 procent kolonií vyhyne. Právě poměr agresivních a submisivních pavouků je rozhodující faktor. Je prostě třeba mít správný mix, aby kolonie přežila,“ uvedl Pruitt. Doplnil, že zatímco pavouci žijí zhruba rok, jejich kolonie existují čtyři až šest let.
Než začal studovat pavouky, zajímal se o ještěrky a jedovaté hady a v současnosti pracuje také s hlemýždi, hvězdicemi, ale také vosami či mravenci a chystá i projekt zahrnující ryby z korálových útesů. „V podstatě se zajímám o osobnost zvířete v různých systémech a o to, jak může jeho povaha ovlivňovat jeho aktivitu, třeba kolik uloví kořisti,“ shrnul svůj vědecký zájem.