Pro někoho může být fyzika celoživotně neproniknutelnou džunglí, pro jiného kouzelný les, ve kterém se dá pořád něco objevovat. Skupina lidí z druhé kategorie se už deset let každý měsíc schází na přírodovědecké fakultě v takzvané Fyzikální kavárně. Učitelé fyziky a studenti si tam ukazují pokusy, kterými můžou udělat výuku zajímavější.
Laboratoř plná stolů a lidí, stanoviště, kde se předváděním pokusů snaží ohromit děti ze základní školy. Tak vypadalo březnové sté setkání, které organizátoři pojali ve slavnostním duchu.
„Kavárnu odstartovala paní Věra Pejčochová, učitelka z brněnské základní školy Novolíšeňská, kterou napadlo, že by bylo hezké scházet se a povídat si o fyzice a pokusech a také o tom, jak co nejlépe učit,“ přiblížil Zdeněk Bochníček z přírodovědecké fakulty, který akci dodnes zaštiťuje a před lety myšlenku převedl do dnes úctyhodné reality.
Na 99 setkáních zaznělo 171 příspěvků a vystoupilo 55 účinkujících, přičemž nejmladšímu z nich bylo pět let a jeden měsíc. Byl ovšem výjimkou. Standardně si experimenty připravují dospělí fyzikové z povolání, kavárna dnes funguje každý třetí čtvrtek v měsíci od 17 hodin jako jejich odborné setkání.
„Od začátku vše probíhá tak, že někdo přijde s nápadem, který následně ostatním předvede. Nebo nápad není a v tom případě vyšlou kolegové z fakulty s-o-s, ať si někdo něco připraví. Zatím to vždycky vyšlo,“ pousmál se Václav Piskač, učitel z brněnského gymnázia na třídě Kapitána Jaroše, jenž na akci sám od prvopočátku vystupuje.
Podle jeho zkušenosti se nakonec do výuky hodí spíš menší část ukazovaných pokusů. Učitelé si většinou předvádějí hlavně to, co je samotné podněcuje k přemýšlení. „Bývá to takové hračičkování, fyzika víc do hloubky. Ale jako pedagog si vždycky něco odnesete,“ dodal ještě Václav Piskač.
V kavárně se od prvopočátku diskutuje o tom, jak fyziku co nejlépe učit, o aktuálních fyzikálních novinkách, zajímavostech ze světa techniky, živé přírody i historie fyziky. A po odborné části programu mají všichni přítomní příležitost vyměnit si s kolegy svoje každodenní zkušenosti. Pomáhá jim to být tak zase o něco lepší.
„Nejde to ale brát tak, že se z člověka stane učitel jen díky podobným aktivitám,“ myslí si Piskač, který kromě výuky na gymnáziu učí také na fakultě, a to didaktiku fyziky. Podle vlastních zkušeností dospěl k názoru, že aby člověk mohl být opravdu dobrým učitelem, musí v sobě mít aspoň trochu nadání a předpokladů. Recept na ten správný učitelský koktejl se podle něj skládá ze schopnosti komunikace, vyprofilované osobnosti a rozumné dávky sebevědomí.