Novináři by měli být těmi, kdo přibližují lidem každodenní realitu a pomáhají jim pochopit složitost světa. Jenže nejnovější studie mediálních odborníků z Fakulty sociálních studií MU ukazuje, že velká část Čechů má dojem, že svoji roli neplní dobře. Důvěra v novináře za posledních dvanáct let výrazně poklesla.
Když se v roce 2004 výzkumníci ptali, do jaké míry lidé důvěřují novinářům, nedůvěru deklarovala necelá pětina respondentů. O dvanáct let později se tento postoj více než zdvojnásobil, nedůvěřivých bylo již 46 procent lidí.
Za důležitý poznatek považují badatelé masivní přesuny ve struktuře skeptiků. Z necelé pětiny nedůvěřivých v nejmladší cílové skupině od 18 do 29 let narostl jejich podíl za poslední dekádu na více než polovinu, přesně 53 procent. Zdá se tedy, že nedůvěřiví mediální konzumenti jednak výrazně omládli, a současně už nejde o formálně nejvzdělanější respondenty, u kterých bylo možné předpokládat vyšší míru kritické mediální gramotnosti.
Naopak, jedná se o konzumenty s nejnižším formálním vzděláním, u kterých narostla nedůvěra nejvýrazněji. „Vidíme zde výrazný posun, který naznačuje, že žurnalisté pracující pro média hlavního proudu ztrácejí svá v dlouhodobém horizontu nejperspektivnější publika,“ říká Jaromír Volek, řešitel projektu Český novinář v komparativní perspektivě, financovaného Grantovou agenturou ČR. Se svým týmem z katedry mediálních studií a žurnalistiky uzavřel v prosinci tříletý výzkum. Jeho hlavní výstup – monografie Čeští novináři v komparativní perspektivě: hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v post-transformační fázi – vyjde v první polovině tohoto roku.
Studie dále mimo jiné naznačuje, že se začíná drolit typický filmový či literární obraz novináře jako zuřivého reportéra, který chrání veřejnost. „Naopak veřejnost stále silněji vnímá novináře jako někoho, kdo slouží establishmentu,“ říká Volek.
Výzkum přibližuje i skutečnost, že nárůst nedůvěry vůči novinářům je patrný také v řadě dalších ekonomicky rozvinutých liberálních demokraciích. Stojí za tím nejen nedávná ekonomická krize, která vedla k masivní redukci počtu novinářů, a tudíž i kvality žurnalistické práce. Stále silnější roli hraje rovněž vpád laických novinářů do žurnalistického pole, který umožňují nové komunikační technologie. Nedostatek profesionality nahrazují tito novinářští laici kumulací kladných hodnocení na všemožných sociálních sítích.
Jaký vývoj se dá očekávat nebo jak nepříznivý stav zvrátit?
„Žurnalistika jako profese samozřejmě nezmizí. Její potřebnost bude naopak v etapě sílící dezinformační války stoupat. Bude se ale muset zbavit svého stigmatu služebnosti, který v očích veřejnosti má. Toto stigma posiluje oslabování novinářské profesní autonomie, která se ztrácí v oligarchicko-firemním sevření. Jinými slovy pro obnovení důvěry budou muset novináři novelizovat onu imaginární smlouvu se svými publiky, kterou uzavřeli po druhé světové válce a v níž se zavázali primárně plnit službu veřejnosti, ne Firmě, v jejích různých sémantických variantách,“ říká Volek.