Vážený pane hejtmane,
vážený pane biskupe,
vážený pane rektore,
Spectabiles, Honorabiles,
vážení členové akademického senátu a vědecké rady,
vážení členové akademické obce, kolegyně a kolegové,
milé studentky a studenti,
vzácní hosté,
všechny Vás srdečně vítám u příležitosti slavnostního zahájení akademického roku 2022/2023. A velmi se těším na to, že se budeme moci opět věnovat společnému dílu jménem Masarykova univerzita.
Rád bych dnes poděkoval všem členům akademické obce za velmi odpovědný přístup v uplynulém akademickém roce, který nebyl vůbec snadný. V posledních dvou letech jsme byli nuceni čelit bezprecedentní pandemické krizi a od počátku tohoto kalendářního roku jsme byli postaveni – jako univerzita i jako společnost –, před další a po desetiletí nevídané hrozby a výzvy, které souvisejí s ruskou invazí na Ukrajině, navíc doprovázené dramatickou inflací a závažnou energetickou krizí. Mám nicméně za to, že jsme ve všech dosavadních zatěžkávacích zkouškách – i díky Vašemu odpovědnému a solidárnímu přístupu – jako instituce obstáli. A věřím, že tomu tak bude i v tomto akademickém roce.
Po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině jsme – podobně jako v případě koronavirové krize – ukázali, že Masarykova univerzita je nejen významnou vzdělávací a výzkumnou institucí, ale že zároveň představuje společenství solidárních a odpovědných lidí, kteří ctí svobodu a demokratické hodnoty. Rád bych v této souvislosti připomněl, že na naší univerzitě našlo útočiště a práci téměř devadesát ukrajinských kolegyň a kolegů, kteří byli nuceni v důsledku brutální války opustit svůj domov. Poskytli jsme také stipendia stávajícím ukrajinským studentům a ke studiu jsme přijali dalších skoro 500 uchazečů ze země, která se stala terčem krvavé ruské agrese. Během prázdnin jsme navíc na půdě naší univerzity umožnili tisíci pěti stům mladých lidí z Ukrajiny absolvovat přijímací zkoušky na vysoké školy v jejich zemi.
Platí, že teprve v časech krize a pod tlakem se ukazuje pravý charakter člověka. A mě jako rektora naplňuje vděkem a hrdostí, že se ukázalo – a stále ukazuje –, že Masarykova univerzita je plná dobromyslných lidí, kteří se v nelehkých časech dokážou semknout a pomáhat druhým i sobě navzájem.
Navzdory všem zmíněným – a zcela bezprecedentním – problémům a těžkostem se dařilo naši univerzitu dál rozvíjet a významně posilovat její pozici a jméno. O tom, jak se nám toto společné dílo daří, svědčí historický úspěch, kterého jsme nedávno dosáhli, když se Masarykova univerzita letos vůbec poprvé umístila mezi nejlepšími pěti sty univerzitami světa. V jednom ze tří nejsledovanějších žebříčků dnes naší univerzitě patří 401.–500. místo na světě. Jedná se o velmi výrazné zlepšení, kterého nedosáhla žádná jiná univerzita v České republice. Jde o potvrzení toho, že naše společné diskuze, naše rozvahy, náš důraz na kvalitu a naše společná trpělivá a každodenní práce přinášejí také mezinárodní uznání a viditelnost. A v této cestě chci pokračovat.
Pokud jde o mezinárodní viditelnost, máme i další úspěchy. Již v loňském roce získalo Dobrovolnické centrum Masarykovy univerzity významnou evropskou cenu The European Citizen´s Prize, kterou uděluje Evropský parlament. A před několika dny byla naší univerzitě za práci a aktivity Dobrovolnického centra udělena Evropskou asociací pro mezinárodní vzdělávání Cena za vynikající přístup v oblasti internacionalizace. Asociace ocenila aktivity našeho centra v čase pandemie a dále pomoc uprchlíkům z Ukrajiny, ukrajinským studentům i akademikům. Jedná se již o druhé významné evropské ocenění během dvouapůlleté existence našeho Dobrovolnického centra; nemluvě o dalších oceněních získaných v České republice. Rád bych připomněl, že když v únoru začal zločinný a brutální ruský útok na Ukrajinu, dobrovolnická síť naší univerzity se velmi rychle přeorientovala na pomoc lidem prchajícím před válkou. Dobrovolnické centrum ve spolupráci s jednotlivými fakultami a dalšími pracovišti zprostředkovalo finanční, materiální, překladatelskou a psychologickou pomoc; dodnes poskytuje informace o volných pracovních místech a stipendiích pro ukrajinské studenty a pomáhá s doučováním dětí.
Masarykova univerzita dále sklízí úspěchy také v oblasti projektové a grantové. Naše (staro)nová fakulta – farmaceutická fakulta – uspěla v prestižní výzvě ERA Chairs, kdy v rámci projektu vznikne specializované vědecké pracoviště, kde budou působit vědci z předních univerzit. Jde o mimořádný úspěch pro naši univerzitu a pro farmaceutickou fakultu.
Za zmínku dále stojí úspěch v rámci výzev nástroje Widening z programu Horizon Europe, úspěchy ve výzvě Excellence Hubs (týká se fakulty informatiky a CEITECu) či grant pro univerzitu z výzvy Twinning. Dále bych rád zmínil úspěch Aliance EDUC, jejíž jsme součástí a která získala evropský grant na další čtyři roky; do výzvy Evropské komise se přihlásilo celkem 52 konsorcií, uspělo 20 z nich.
Zmínit bych chtěl také další významné mezinárodní aktivity, na nichž se naše univerzita významně podílela či podílí, jako byla letní Mendelova genetická konference s účastí excelentních světových vědců, včetně nobelistů, či plánovaná velká konference ICRI (International Conference on Research Infrastructures), která se již brzy uskuteční v Brně.
Dalším velkým úspěchem v uplynulém akademickém roce je schválení strategického projektu MUNI BioPharma Hub. O tento projekt jsem usiloval již od počátku svého rektorského mandátu, s cílem podpořit integraci farmaceutické fakulty do prostoru univerzitního kampusu a pomoci navázat její úzkou kooperaci s dalšími fakultami a pracovišti. Přičemž hlavním strategickým cílem zde je rozvinutí synergické spolupráce v oblasti biomedicíny, biotechnologií a vývoje nových léčiv, jejichž význam není asi potřeba zdůrazňovat.
Masarykova univerzita v uplynulém akademickém roce dále zaznamenala velký úspěch zapojením do pěti nově vznikajících tzv. národních výzkumných institutů, které mají propojit výzkumné aktivity a špičková pracoviště. Všechny projekty jsou podpořeny v rámci Národního plánu obnovy.
Jeden z projektů – Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) – sdružuje 150 vědců z z Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR; a je celý koordinován naší univerzitou. Jeho hlavním cílem je posílení společenské odolnosti vůči rizikovým a krizovým situacím v oblastech zdraví, ekonomiky, trhu práce, vzdělávání, legislativy či komunikace.
Jak je tedy možné vidět, naše univerzita na mnoha úrovních potvrzuje pozici špičkového národního výzkumného pracoviště, které aktivně vstupuje do řady oblastí s vysokou společenskou poptávkou. Z čehož mám jako rektor upřímnou radost.
Mluvil jsem o úspěších, které se naší univerzitě daří sklízet; včetně těch mezinárodních. Někdy mi přijde skoro až neuvěřitelné, jak se Masarykově univerzitě daří – v tomto čase velkých krizí. A navzdory krizím.
A je ještě jedna důležitá věc, kterou bych dnes chtěl říci: Je třeba si uvědomit, že žádné z úspěchů a výsledků, o kterých jsem hovořil, by nebyly možné (a ani myslitelné) bez našeho ukotvení v rámci svobodného světa a v západních politických a bezpečnostních strukturách.
Občas mám při sledování našeho veřejného prostoru a preferencí určitých skupin lidí pocit, že si tyto souvislosti jako společnost dostatečně neuvědomujeme. A že nedokážeme naplno docenit své privilegované postavení. Včetně toho úplně základního – naší svobody.
Budiž nám všem velkým mementem to, co se již po řadu měsíců odehrává na východ od nás, kde hrdí a stateční občané Ukrajiny s nevídaným heroismem brání nejen svou zemi a svobodu, ale – bez jakékoliv nadsázky – také svobodu naši.
V souvislosti s tím, o čem zde mluvím, považuji za důležité připomenout 85. výročí úmrtí T. G. Masaryka, které připadá na včerejší den. A spolu s tímto výročím bych rád vyzdvihl jeho velkou a historickou zakladatelskou roli.
Masaryk totiž představuje nejen ústřední zakladatelskou postavu moderní české státnosti, nejen naší univerzity, ale – a to hlavně a především – našeho kulturního a civilizačního ukotvení a směřování jakožto společnosti. Jako společnosti, která je integrální součástí vyspělé Evropy a přirozenou součástí Západu.
To, co nám poslední léta možná znělo trochu jako klišé, nyní ve světle bouřlivých světových událostí nabývá naprosto fundamentálního, skoro až fatálního významu. Těžko říct, v jaké situaci bychom se bez Masaryka dnes jako společnost a jako stát (pokud bychom nějaký měli) nacházeli. Bez Masaryka a bez jeho filozofických, ideových a civilizačních vizí, kterými je pevně protkána naše moderní státnost a naše kulturní a společenská identita.
Rád bych v této souvislosti připomněl několik myšlenek jednoho z největších myslitelů 20. století, Sira Karla Poppera, který v roce 1994 pronesl tato slova. Slova, která dnes nabývají na naléhavosti a lze jim rozumět i v nových souvislostech:
„Před šedesáti lety žil na Hradčanech Tomáš Garrigue Masaryk, velký zakladatel Republiky Československé a její president – osvoboditel. Hluboce obdivuji Masaryka. Byl jedním z nejvýznamnějších průkopníků toho, co jsem rok nebo dva po jeho smrti nazval otevřenou společností. Byl průkopníkem otevřené společnosti jak v teorii, tak v praxi; byl skutečně největším z jejích průkopníků od Abrahama Lincolna po Winstona Churchilla. Z nástupnických států rakouské říše, které zde stály poražené a zbídačené, byl Masarykův výtvor, Československá republika, jediným úspěšným výsledkem. První republika byla úspěšná svým finančnictvím, průmyslem, politikou, vzdělaností a kulturou; a byla i dobře bráněna. Nikdy v dějinách nebyl nový stát – který koneckonců vzešel z revoluce – tak mírumilovný a tak úspěšný, a přitom byl do značné míry dílem tvůrčího myšlení a konání jednoho muže. Tohle všechno ale nevzniklo samosebou, bez obtíží; bylo to výsledkem Masarykovy filosofie, jeho moudrosti a charakteru, ve kterém vynikala osobní odvaha, opravdovost a otevřenost. Svou vlastní filosofii označoval jako kritický realismus. A tím také skutečně byla. Avšak jeho humanismus nebo humanitářství také sehrály důležitou roli.
(…) vždycky jsem Masaryka obdivoval jakožto jednoho ze dvou velkých státníků a hrdinů Evropy dvacátého století: mám na mysli Masaryka a Churchilla.
Masarykovo Československo bylo – podle mého nade vší pochybnost – nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa. Vydrželo pouhých dvacet let; třebaže těžkých, bylo to nádherných dvacet let: V nejkratším možném čase tato otevřená společnost vybudovala fungující hospodářství a nejspolehlivější vojenský obranný systém v Evropě. Potom bylo Masarykovo Československo zničeno dvěma staršími evropskými otevřenými společnostmi – Británií a Francií, kde byli právě u moci ústupkáři, kteří na zničení Československa s Hitlerem spolupracovali. A tady je člověk náchylný ke spekulacím: kdyby byl Masaryk v té době ještě naživu, je nepravděpodobné, že by byli ústupkáři mohli Hitlerovi pomáhat při zničení Československa. Hitler tehdy stále ještě blafoval a Masaryk by mu byl – podle mého názoru – jistě uštědřil náležitou odpověď.
(…) musíme si neustále připomínat taková neuvěřitelná vítězství ducha svobody, otevřenosti a lidskosti, jakým byl Churchillův zdánlivě beznadějný odpor vůči Hitlerovi po pádu Francie a Masarykův triumf, když přivedl domů své chrabré vojáky (armádu o síle 60 tisíc mužů) přes Sibiř a Vladivostok, Tichý oceán a americký kontinent, aby založil velkolepou republiku, otevřenou společnost natolik silnou, že po řadě násilných a smrtelných nehod dokázala vždy znovu povstat.“
Myslím, že tyto souvislosti bychom si my všichni – na Masarykově univerzitě – měli pravidelně připomínat a uvažovat o jejich významu pro dnešek, pro sebe, pro dnešní Evropu a svět. Protože věřím, že nejen státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.
Vážené dámy, vážení pánové,
nadcházející akademický rok nebude jednoduchý. Jsem si ale jistý, že i toto období společně zvládneme.
Jsem osobně přesvědčen, že za základní humanitní ideály a hodnoty je třeba neúnavně bojovat a snášet i jisté nepohodlí či omezení, pokud si to situace vyžádá. Zvlášť pokud víme, že při obraně i naší svobody nedaleko nás umírají stovky a tisíce statečných lidí.
Chtěl bych proto Vám všem již předem poděkovat za Váš odpovědný a solidární přístup v počínajícím akademickém roce. Myslím, že nás k tomu zavazuje i to, že jsme – jako občané této země i jako členové akademické obce této univerzity – dědicové Masarykova myšlenkového odkazu.
Přeji Vám všem úspěšný akademický rok 2022/2023 na Masarykově univerzitě! Na univerzitě, která si navzdory všem dosavadním krizím a výzvám dokázala v posledním žebříčku světových univerzit polepšit o 200 příček a poprvé ve své historii tak patří do elitního klubu pěti set nejlepších univerzit světa. To je zároveň i velký závazek.
Děkuji Vám za pozornost.
