Přejít na hlavní obsah

Z investigativní novinařiny bolí hlavně záda

Studentka žurnalistiky Eva Lalkovičová si vyzkoušela, jaké to je být investigativním novinářem.

Nikdy jsem nesnila o práci investigativní novinářky, přesto jsem využila šanci účastnit se projektu Achillova data II, který pro studenty žurnalistiky uspořádalo České centrum pro investigativní žurnalistikuZaostřeno o.p.s. Výsledek? Bolesti zad a pocit, že položit rozumnou otázku je snad ta nejtěžší věc na světě.

Pokud pojmenujete svůj tým Sólokapr, zaděláváte si už v začátcích na slušný problém. Na toho skutečného sólokapra totiž narazí jen ostřílený novinář, a často jenom díky náhodě nebo správným kontaktům. O tom, že si prostě „projdete nějaké ty smlouvy a veřejné zakázky a korupční aféra je na světě“ si můžete nechat jen zdát.

Přesto nám štěstí přálo a co nevidět jsme se skutečně do něčeho zapletli. Jenže nalézt odpověď na otázku, co tak urputně skrývá brněnské letiště před veřejností a částečně i před Jihomoravským krajem, se ukázalo být hledáním jehly v kupce sena. Hrozilo nám nebezpečí, vydírání, pronásledování? To ne, jenom hodiny strávené za počítačem, pokřivená záda a propadání se do stále větší informační černé díry.

Moje zkušenost s investigativní novinařinou se tak dramaticky liší od všeobecně sdílených představ. Ani na chvíli jsem si nepřipadala jako Lois Laneová. Většinu času jsem přeseděla za monitorem, brouzdala v archivech a rejstřících. Jména, vztahy, dozorčí rady, valné hromady, akciové společnosti – v grafech to sice vypadá efektně, zkuste ale v spleti modrých a červených čar najít spojitost, kterou můžete bez obav a oprávněně vydávat v novinách za korupci či podvod. Takhle to prostě nefunguje.

Slídit, ptát se, ověřovat a ověřovat a pro jistotu ještě jednou. Když jsme s kolegy měli štěstí a mohli se konečně zvednout od počítače a vydat do terénu, naráželi jsme většinou na neochotu a vymlouvající se úředníky. Nepamatuji se, neznám, nic mi to neříká – tři nejčastější argumenty, které jen tak neprostřelíte. Nejděsivější byla lehkost, s níž vás zpovídaný dokázal nachytat na holičkách a usvědčit vás z toho, že tématu vlastně až tak nerozumíte. Navíc, proč by s vámi někdo vůbec ztrácel čas, když nejste z Mladé fronty Dnes?

Všechna ta námaha ale nese svoje ovoce. Nic se nevyrovná pocitu, když z někoho vytáhnete odpovědi, jež vám nechce dát, nebo když dosáhnete bodu, že dovedete argumentovat i s profesionálem v oboru. Při troše snahy se asi každé klubíčko dá rozmotat. A co víte, možná ten sólokapr nečíhá tak hluboko, jak se nejprve zdálo...

Autorka je studentka Fakulty sociálních studií MU.

Hlavní novinky