Bezpečnostní informační služba zveřejnila v říjnu svoji výroční zprávu, která obsahuje informace, jež se vztahují k předchozímu roku. Její mediálně nejsledovanější část tvoří kapitola o zpravodajských poznatcích, dále se pak služba ve zprávě věnuje domácí a mezinárodní spolupráci, kontrole a dalším aspektům. Zpravodajské poznatky jsou členěny především podle toho, jak je strukturován paragraf 5 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách. V něm je vymezena působnost BIS, která je civilní zpravodajskou službou. Zaměřuje se tedy dominantně na hrozby na území Česka.
Její výroční zpráva, která je pravidelně publikována pro veřejnost v podzimních měsících, budí každoročně značný zájem mezi žurnalisty i širší veřejností.
Je přitom třeba zdůraznit, že se jedná o veřejnou zprávu, protože příslušné státní instituce dostávají dříve ještě podrobnější zprávu s utajovanými informacemi. Veřejná zpráva neobsahuje jasnější hodnocení jednotlivých oblastí zájmu BIS dle priority, byť určitou představu si lze vytvořit podle řazení jednotlivých problematik, které ne zcela koresponduje s řazením v zákoně.
Nejprve je analyzována ochrana ekonomických zájmů, na druhém místě je organizovaný zločin, následuje kontrarozvědná činnost, poté ochrana ústavnosti a demokratických základů státu, terorismus, proliferace zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, konvenčních zbraní a výbušnin a kybernetická bezpečnost. V každé z kapitol jsou popsána a stručně analyzována nejzávažnější zjištění BIS za rok 2016.
Pokud tedy média pro potřebu lákavých titulků „vypíchnou“ některé atraktivní body ze zprávy, jedná se o subjektivní zhodnocení významu ze strany novinářů a editorů, které může být ovlivněno i politickým profilem či specializovaným zaměřením konkrétního média. V tomto kontextu je třeba vnímat i prezentované informace z poslední zprávy.
Pokud se na text podíváme podrobněji, můžeme vidět některé problematiky, které se prolínají vícero oblastmi. Nejvíce to platí pro rizikové zájmy soudobého ruského politického režimu v České republice. Nepřímo je na ně upozorněno v podkapitole o energetické bezpečnosti ve smyslu potřeby diverzifikace přepravních tras ropy a zemního plynu.
Zásadní pozornosti se tomuto tématu dostává v podkapitole o kontrarozvědné činnosti, kde je mimo jiné uvedeno, že na území České republiky se zvýšily aktivity ruských tajných služeb a že Česká republika „byla zasažena vlivovými operacemi či aktivními opatřeními, které byly přímými či nepřímými komponenty ruské hybridní kampaně proti jiným cílům“. Podle BIS bylo ruským zájmem „ovlivňovat českou společenskou a politickou vnitřní integritu, a tím potažmo oslabovat Evropskou unii a NATO.“
Dále je možné zmínit i podkapitolu o nestátním paramilitarismu, kde se píše o proruských postojích členů domobran, či snahu o zamezení vývozu do ruských zbrojovek v kapitole o zbrojní proliferaci. Tato ruská „červená nit“ ve zprávě by však neměla zastiňovat řadu dalších hrozeb, ať se již jedná o rozvíjející se čínskou hybridní kampaň, či o zahraniční bojovníky z českého území v teroristických organizacích a mnoho dalších.
Široké spektrum identifikovaných hrozeb je výzvou k bdělosti a posilování kapacit k jejich eliminaci. Mezi ně patří i kvalitní studium bezpečnostních otázek v akademickém prostředí.
Autor je profesorem na Katedře politologie MU