Aerobik si radši nechám jako koníček

Šárka Vodičková je úspěšná reprezentantka univerzity na závodech v aerobiku. Studuje na Ekonomicko-správní fakultě a v rozhovoru vysvětluje, jak dá sportovní aerobik zabrat tělu, a proč se nechce sportem živit.

Jak dlouho už se věnujete aerobiku?
Už od šesté třídy. Takže dvanáct let. To jsem začala jednou týdně chodit do úplně obyčejného klubu pro děti. Časem mě to tak chytlo, že jsem se přihlásila do klubu, který se víc specializoval na sportovní aerobik.

Jaký je rozdíl mezi komerčním a sportovním aerobikem?
Komerční forma spočívá v tom, že lidé navštíví hodinu aerobiku, na které podle lektora cvičí všichni to stejné. Dá se mluvit o různých posilovacích nebo tanečních formách aerobiku jako je bodystyling, step aerobik, dance aerobik a tak dále. Sportovní aerobik, nebo obecně závodní formy aerobiku znamenají samozřejmě daleko náročnější celoroční přípravu, dlouho se cvičí sestava, která se pak předvede na závodech. Většinou jsou to dvouminutové sestavy s řadou obtížných prvků, které už každý nezvládne a je opravdu potřeba je trénovat. Soutěží jednotlivci, páry, tria nebo i skupiny osmi lidí.

Jak se to hodnotí?
Třeba sportovní aerobik má dané určité prvky, jako jsou skoky a cviky demonstrující flexibilitu a sílu, které by v sestavě měly být zapojeny. Hodnotí se jejich technické provedení podobně jako třeba u krasobruslení.

Co je na sportovním aerobiku nejtěžší?
Já jsem skončila po čtyřech letech závodění, protože celé je to dost náročné. V průběhu cvičené sestavy máte totiž dost vysokou anaerobní zátěž a ve srovnání s komerčním aerobikem je extrémně zatížen opravdu celý organismus. Nedá se říct, co je nejtěžší. To je individuální. Dobře to zvládá ten, kdo má nějakou sportovně gymnastickou průpravu. Kdo ji nemá, tak to musí hodně dohánět, aby se dostal na patřičnou úroveň. Obecně dost trpí pohybový systém – hlavně klouby. Takže docela častá jsou zranění kotníků, kolen, ale také třeba natržené svaly. Je potřeba velká síla, ale zároveň velká flexibilita. U vrcholné formy se opravdu nedá vydržet moc dlouho.

Proč se sportovní aerobik dělá v tak nízkém věku?
Jedním z důvodů je právě flexibilita. Pokud je vám třeba dvacet a chcete s něčím takovým začít, tak je to zabitá věc. Ve sportovním aerobiku jsou kategorie už tak od devíti let, aby to pak holky vůbec zvládly. Když flexibilitu nemáte ve čtrnácti letech, už se to dost špatně napravuje. Já sama trénuju tým osmi dívek, které závodí v aerobiku v kategorii step. Ty jsou v seniorské kategorii, což znamená od osmnácti let (směje se).

Jak se věnujete aerobiku teď?
Tady na univerzitě se věnuji lektorování komerční formy aerobiku a sama v ní také závodím. Říká se tomu aerobik master-class. To je závodní forma, ale ta úplně nejlehčí. Jeden lektor na osmdesát lidí. Je to víceméně normální hodina aerobiku – jen trochu obtížnější. Probíhají nějaká vyřazovací kola, zvyšuje se obtížnost a lidé postupují podle toho, jak zvládají kroky aerobiku a také prvky flexibility a síly.

Jaké jsou vaše největší úspěchy?
V brněnských středoškolských soutěžích master-class jsem byla několikrát na medailové pozici, a pak jsem plynule přešla na akademická mistrovství, kde až doposud sbírám medaile. Někdy druhá, občas první. Akademická mistrovství pro mě asi znamenají nejvíc. Ve sportovním aerobiku jsem závodila v týmu, což je hodně náročné, nijak zvlášť úspěšní jsme nebyli. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem se vůbec dokázala naučit některé obtížné prvky a že to aspoň dobře vypadalo.

Často se říká, že aerobik není moc zdravý. Je to pravda?
Normální aerobik i na úrovni master-class je lidem určitě prospěšný a je to zdravá forma cvičení. Rozhodně není zdravé závodění. Pokud skáčete skok do kliku, tak to odnáší zápěstí a celá páteř. Už jenom lámání noh do různých poloh je strašné. Ale aerobik jako takový je výborný – posilování a taneční formy můžu doporučit.

Většina lidí, kteří se tolik věnují sportu, studuje na Fakultě sportovních studií. Proč vy ne?
Protože jsem se tím nechtěla živit. Navíc umím jenom aerobik a ostatní sporty mě zas tak nelákají. Vrhla jsem se jenom na aerobik a chtěla v tom být perfektní. Ale radši si aerobik nechám jako koníček. Kdybych se tomu věnovala profesionálně, tak bych si pak třeba zlomila nohu a co potom?