Medici představili své práce na vědecké konferenci

Už dvaapadesát let soutěží studenti medicínských oborů Lékařské fakulty o nejlepší vědecké práce. V rámci Studentské vědecké konference, která se uskutečnila koncem května, se utkali i letos – přihlášeno bylo dohromady padesát sedm prací v šesti sekcích. Ze všech účastníků pak odborná komise složená z pedagogů fakulty vybrala tři nejlepší v každém odvětví. Na ty pak čekala finanční odměna i uznání spolužáků a profesorů.

„V budoucnosti význam doplňkových studijních aktivit ještě poroste. Na trhu práce lékařů a biologů se budou uchazeči stále více diverzifikovat a každá aktivita, která pomůže zviditelnit schopnosti studenta, ho později jako absolventa zvýhodní při hledání zaměstnání,“ popsala výhled do budoucnosti a význam takové akce jedna z organizátorek Kateřina Kaňková. O tom, jaké to je účastnit se takové soutěže, jsme si povídali s vítězkou stomatologické sekce Martou Strmeňovou.

i

Tématem vaší práce bylo měření délky kořenového kanálku zubu pomocí radioviziografie a apexlokátoru. Můžete přiblížit, o co se jedná?
Srovnávala jsem délku kořenového kanálku pomocí těchto dvou metod. Apexlokátor pracuje na principu měření elektrického odporu tkání a radioviziografie pracuje s ionizujícím zářením. Nejčastěji se používá druhá zmíněná metoda. Apexlokátory jsou dost nové přístroje – jsou ale méně invazivní a nezatěžují tolik pacienta. Ještě takových srovnání moc neexistuje a o rozdílech mezi těmito metodami se toho moc neví.

K čemu jste dospěla?
Hodně se balancuje mezi tím, co je lepší a co je přesnější. Nejlepší je obě metody kombinovat. Nedá se jednoduše říct, která metoda je dobrá a která je špatná.

Možná hloupá otázka – ale k čem je vlastně potřeba měřit hloubku kořenového kanálku?
To je naprosto nezbytná věc v ošetření kanálkového systému. Závisí na tom celá prognóza zubu. Když někomu odumřou zuby, tak bez toho nelze provádět léčbu.

Proč zrovna toto téma?
Chtěla jsem si vyzkoušet něco praktického a dostala jsem nabídku, že můžu tuto práci dělat v ordinaci na přístrojích jedné své známé paní doktorky. Pak jsem oslovila docentku Roubalíkovou, která se stala mou školitelkou, a daly jsme to nějak dohromady.

Proč jste se rozhodla zapojit do této soutěže?
Abych pravdu řekla, tak jsem v ročníku, pro který je nově zavedeno jako povinné zapsat si samostatnou práci. Původně jsem s účastí v soutěži vůbec nepočítala. Docentka Roubalíková mě ale oslovila, ať to na konferenci přednesu. Že jsem vyhrála a navíc ještě dostala sedm tisíc korun finanční odměny, bylo velké překvapení. Aspoň nebudu muset v létě na brigádu. (směje se)

Co rozhodlo o úspěchu vaší práce?
To je otázka spíš na komisi, ale asi se jim líbilo, že jsem to měla hodně prakticky zaměřené a že jsem tomu musela věnovat opravdu hodně času. Pracovala jsem s velkým vzorkem – dohromady s třiceti pěti zuby.

David Povolný