Celosvětová nezisková organizace TED pomocí svých konferencí podporuje „myšlenky, které stojí za to šířit“. Dbá na to, aby řečníci pocházeli z různých oborů a měli svá slova podložená jasnými daty. TEDx Masarykovy univerzity uspořádali studenti MUNI. Akce se uskutečnila ve třech blocích a svou řeč proneslo osm řečníků. Sál v prostorách CityHouse Brno byl plný diváků, kteří měli možnost si o přestávkách s řečníky také neformálně popovídat.
Prvním z řečníků byl advokát Jan Tomíšek, který se zabývá reklamou a jejím vlivem na publikum. Ukázal, jak se webové stránky s reklamou stávají každodenní součástí našeho života a často narušují soukromí. Většinou se podle něj lidé nepozastavují nad tím, proč se jim konkrétní reklamy zobrazují a jak byly vybrány. Mluvil o funkci cookies, které o nás sbírají informace. Webové stránky nám poté ukazují personalizované reklamy, které mohou vycházet z našich myšlenek. Konkrétní stránka, které povolíme cookies, informace navíc rozešle dál. Na konci projevu Jan Tomíšek apeloval na publikum, ať si dává pozor na to, co webovým stránkám odsouhlasí, a také nabádal ke kontrole nastavení mobilního telefonu. „Můžete tam určitě najít něco, co zabrání skutečnosti, aby informace o vás kolovaly reklamním systémem víc, než si přejete,“ doporučil.
Druhý blok zahájil novinář pro Denník SME Jakub Filo, který mluvil o tom, jak autokraté umlčují média. Svůj projev otevřel vzpomínkou na zesnulého novináře Jána Kuciaka a pár slovy popsal aktuální dění ohledně veřejnoprávních médií na Slovensku. „Média jsou kontrolou politiky. Kontrolují mocné, jestli podvádějí, kradou nebo chtějí ovládnout moc,“ uvedl. Upevňování moci politiky popsal několika body, a to ekonomickým oslabením veřejnoprávních médií, neutralizováním kritických novinářů nebo útoky na ně, zakládáním vlastních informačních portálů a ovládáním veřejnoprávních médií. Jako příklad uvedl aktuální přijetí zákona o RTVS na Slovensku. Na závěr řekl, že je velmi těžké se tomuto bránit, ale je to možné chráněním institucí, šířením pravdivých a ověřených informací, nebo finanční podporou médií. „Pokud si navíc vážíte nějakého novináře a jeho práce se vám líbí, dejte mu to vědět,“ poradil publiku.
Dalším řečníkem byl molekulární biolog Jan Šmarda, který se ve svém projevu snažil detabuizovat téma smrti, kterému se lidé snaží vyhýbat. „Stejně to dělají taky samotní biologové, protože biologie je věda o životě a smrt je absence života,“ vysvětlil. Umírajícím lidem podle něj často říkáme „bojuj“ nebo „to dáš“, jako by snad smrt měla představovat prohru a umírající poražené. „Přitom naše buňky, které potřebují novou náhradu, umírají každý den. I umírající většinou vědí, že se nachází před branami, a často si chtějí o svém konci otevřeně popovídat nebo vyřídit, co je potřeba a co se má stát, až odejdou,“ upozornil. Také zmínil, že různé buňky mají různou životnost a některé musí zemřít brzy. Jsou například vystaveny nějakému handicapu nebo kyslíkovému stresu. „Takové buňky se potom rozhodnou zemřít a uvolnit své místo nějaké jiné, lépe disponované buňce proto, aby lépe plnila svou funkci a organismus z toho profitoval,“ vysvětlil. Na závěr publiku sdělil, že plnění konkrétních přání zesnulých, jako například koupení speciálních náušnic do rakve nebo pozvání konkrétních lidí na obřad, může pomoci pozůstalým odchod blízkých přijmout.
„Líbilo se mi, jak profesor Šmarda mluvil o své zesnulé ženě, která svůj postupný odchod přijímala velmi vyrovnaně, stejně jako buňka při apoptóze. A že tím dovedla do konce svoje životní dílo,“ zmínila Anežka Kováčiková, studentka ekologické a evoluční biologie na přírodovědecké fakultě, která navštěvuje přednášky Jana Šmardy i v rámci své výuky.
V závěrečném bloku se účastníkům představili dva absolventi MUNI, kteří hovořili o svých netradičních profesích. Vojtěch Brož o práci kastelána na zámku Vimperk a Jan Charvát o vyučování písemnictví a budování písmařské komunity. Právě jedna z jeho myšlenek velmi zaujala studentku programu Bezpečnostní a strategická studia z fakulty sociálních studií Evu Réznerovou. „Pan Charvát mluvil o tom, že se nad své žáky nepovyšuje. Pokud budu někdy někoho učit, taky bych chtěla nastavit podobný systém, takový peer-review,“ uvedla Eva.
Celou konferenci i její zdařilou organizaci hodnotil pozitivně také Jiří Brzobohatý, student Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně. „Měl jsem možnost nahlédnout hlouběji do některých oborů a zajímavé bylo i obecnější pojednání o větších tématech,“ zhodnotil program konference.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.
