Přejít na hlavní obsah

Sbor umí klasiku i metal

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity absolvoval turné se zpěvačkou skupiny Nightwish Tarjou Turunen.

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity s Tarjou Turunen.

Na jeden ze zlínských koncertů přišli klasičtí metalisté, bigbíťáci, kteří asi jinak do sálu, kde normálně hraje filharmonie, nechodí.Nejsou žádní nováčci, koncertů za sebou mají členové Pěveckého sboru Masarykovy univerzity spoustu. Přesto letos v dubnu zažili sérii, na kterou se jich budou známí ještě chvíli ptát.

Svěřenci sbormistra Michala Vajdy spoluúčinkovali na českém turné někdejší zpěvačky skupiny Nightwish Tarji Turunen a bubeníka Mika Terrany. „Když se nám s tou nabídkou z agentury ozvali, nikdo nebyl proti. Stačilo říct, že přijede Tarja, a všichni souhlasili, že to musíme vzít,“ přibližuje reakce členů sboru jeho prezident Pavel Rašovský.

Turné obnášelo tři koncerty ve Zlíně a jeden v Praze během jednoho týdne. Původně měly být jen dva, ale zlínská akce se vyprodala tak rychle, že pořadatelé přidali další a pak ještě jednu. Pro členy sboru, kteří stáli na pódiu i se zlínskou filharmonií, taková událost na jednu stranu znamenala méně práce a menší nervy než při vlastních koncertech, na druhou to však chtělo větší míru sebeobětování.

„Manažeři turné si v každé zemi, kde vystupují, vybírají sbor a orchestr, takže nacvičování už jim jde rychle. I pro nás je to jednodušší, protože jsme jen v roli doprovodu,“ líčí Rašovský, který si s více než padesáti kolegy prožil týden na cestách. „Bylo to náročné. Všichni chodíme do školy nebo do práce a k tomu jsme od středy do neděle každý den dojížděli do Zlína a Prahy. Do postele jsme se dostávali kolem druhé ráno."

Odměnou za nedostatek naspaných hodin byl studentům, z nichž se sbor skládá, jedinečný zážitek. Vzhledem k charakteru repertoáru uskupení jsou jeho členové zvyklí spíš na umírněnější publikum, na finskou pěvkyni ovšem chodili i ti fanoušci, kteří ji znají z účinkování v metalové kapele Nightwish.

„Hlavně na jeden ze zlínských koncertů přišli klasičtí metalisté, bigbíťáci, kteří asi jinak do sálu, kde normálně hraje filharmonie, nechodí. Byli skvělí, po každé písničce řvali a tleskali ve stoje,“ loví vzpomínky Rašovský, který má s čím srovnávat.

„Už kdysi jsem s jiným uskupením zpíval Mozartovo Requiem, má takový charakteristický nástup, který je stejný jako u Tarjiny skladby I walk alone. Nikdy jsem ale nezažil, aby u prvních tónů někdo takhle křičel,“ povídá zpěvák, který toho ale jinak s hudbou zažil opravdu hodně. Zpívá už od střední školy a pokračuje i na vysoké, kde se na pedagogické fakultě věnuje učitelství dějepisu a zeměpisu a za pár týdnů ho čekají státnice.

Sboru dává téměř veškerý svůj volný čas. „Nejdřív jsem nechtěl, ale chytlo mě to,“ podotýká budoucí učitel, jenž už má za sebou také spolupráci s Janáčkovou akademií múzických umění nebo Letní školu barokní hudby v Holešově.

A tím to možná nekončí. Rašovský sní o tom, že by se jako sborový zpěvák mohl živit. „Několika bývalým kolegům už se to povedlo. Pan Vajda sice ironicky říká, že dělá přípravku filharmonii, ale já bych se tímhle směrem rád posunul.“