Přejít na hlavní obsah

Až jednou budeme radit americkému prezidentovi

Aneb zážitky ze studijního pobytu ve Washingtonu.

Washingtonův monument na National mall ve Washington DC.

Thanks, I'm fine, and you? Odpovídám s širokým americkým úsměvem už bezmyšlenkovitě na pozdravy spolužáků a vlastně ani nečekám odpověď. Je mi totiž jasné, že neuslyším nic jiného než další fine nebo v nejhorším případě quite good. Sdílení nadšení z každého nového dne patří mezi americké rituály, stejně jako sledování baseballu nebo neustálé popíjení kafe z velkých starbucksových kelímků.

Když jsem před rokem objevila v ISovém mailu nabídku studijního pobytu v USA, váhala jsem jenom chvilku. Kde jinde bych při studiu mezinárodních vztahů měla strávit poslední semestr, než tam, kde se tahá za nitky světového dění? Se dvěma spolužačkami jsme se tedy díky bilaterální smlouvě naší katedry vypravily prožít čtyři měsíce k Washingtonu, D.C. Mezi úhledně upravenými domečky s pečlivě zastřiženými trávníky se na předměstí metropole nachází i Department of Defense and Strategic Studies patřící pod Missouri State University.

Náš department vystrčený na okraj D.C. se sice musí tísnit v jednom patře kancelářské budovy, zato se ale může pochlubit vyučujícími, kteří si tam odskakují přednášet z Pentagonu nebo Kongresu. Oproti českému akademickému prostředí tedy pojímají výklad prakticky a tak, že až budeme jednou radit prezidentovi nebo sedět v Kongresu, bude se nám tohle hodit.

Příjemně se zvyká i na to, že v D.C. přeplněném úřady a vládními institucemi nemusím při seznamování dlouze vysvětlovat, co to vlastně studuji a co ze mě jednou bude. Každý ze spolužáků si je naprosto jistý budoucí prací v oboru a žije svůj americký sen o budování světového míru. Někteří přitom zatím nebyli ani v New Yorku.

Je zajímavé porovnávat evropský a americký pohled na mezinárodní otázky a číst odtajněné vládní dokumenty, které nám nosí učitelé. Diskuse o jaderných zbraních má úplně jiný náboj na přednášce v České republice a mezi Američany, spoléhajícími na svůj arzenál.

Když ale v debatě o terorismu spolužačka s vážnou tváří zdůrazňuje, jak je důležité všímat si lidí okolo sebe a hlásit každé podezřelé chování, Evropanovi trochu zatrne. Čekám už jenom, kdy mi kvůli googlování různých teroristických hesel na dveře zabuší FBI.

Americkým patriotistickým pohledem na místní systém nebo na vlastnění zbraní ale nemají šanci otřást ani takové drobnosti, jako střelba v centru nebo vládní shutdown. Čechovi, zvyklému na nadávání u piva, tak až mezi všemi úsměvy a všudepřítomnými vlajícími vlajkami dojde, jak moc jiný je za oceánem svět.

Autorka je studentka FSS