Nový Zéland, země, kde žije více ovcí než obyvatel, místní chodí bosí jako hobiti anebo se prohání za jakéhokoliv počasí na skateboardu. Místo, kde je několik zemětřesení denně, všichni a všechno je kiwi (synonym pro novozélandský) a univerzity mají celosvětový význam. Jedna z nich, University of Canterbury, se stala na několik měsíců i mým druhým domovem.
Díky shodě několika náhod a podpoře ekonomicko-správní fakulty, programu Freemover, ale i vlastní katedry veřejné ekonomie jsem měl možnost pobývat téměř čtyři měsíce v New Zealand Experimental Economics Laboratory (NZEEL).
Cesta k pobytu byla plná náhod a začala už v létě 2013 během konference Economic Science Association ve Švýcarském Curychu. Při jednom z obědů si k mému stolu přisedl člověk, který se ukázal být ředitelem novozélandské laboratoře experimentální ekonomie a současně rodák ze slovenského Kežmarku Maroš Servátka. O několik měsíců později mi nabídl, že během svého pobytu v Evropě udělá přednášku v Brně.
Tak se i stalo a my jsme ho na oplátku pozvali na večeři do jedné z restaurací s pípou přímo na stole, aniž bychom tušili, jak má rád pivo. U jídla mi kolega nabídl možnost stáže v NZEEL, ale s tím, že nemůže poskytnout žádné finance, neboť je univerzita od velkého zemětřesení v roce 2011 v úsporném režimu. Druhý den jsem tedy začal zjišťovat možnosti podpory ze strany naší univerzity a o několik měsíců později jsem společně ještě s jedním doktorandem v Praze nasedal na letadlo směr Christchurch.
Na Nový Zéland jsme přijeli několik dní před začátkem zimního semestru, tedy v půlce července. University of Canterbury je jednou z největších a nejvýznamnějších novozélandských univerzit a její kampus se nachází nedaleko centra města. Jak město, tak univerzitu postihlo ničivé zemětřesní a i dnes je část kampusu uzavřena. Univerzita ale vybudovala dočasné městečko, tzv. Kirkwood Village, kam se přesunula výuka a také zázemí některých kateder a institutů, včetně laboratoře experimentální ekonomie.
Náplní stáže bylo zejména rozšiřování disertační práce, účastnil jsem se výuky některých předmětů doktora Servátky a podílel se na realizaci tamních experimentů. Na univerzitě jsem se také setkal s mnoha akademickými pracovníky z celého světa, a dokonce jedním z prvních lidí, které jsem potkal, byla Češka. Novozélanďanů tu ale moc nebylo, ani mezi doktorskými studenty. Jak jsem se později dozvěděl, místní často po dokončení magisterského studia odcházejí do Evropy nebo USA.
Během svého pobytu jsem si mohl splnit také svůj sen a poznat více Nový Zéland. Ostatně i původem slovenský kolega tvrdí, že pokud chce člověk bádat a přemýšlet, tak nemůže sedět v kanceláři, ale musí být někde, kde mu je dobře. On sám je tohoto tvrzení příkladem a o svých projektech nejraději přemýšlí na lyžích nebo na rybách.
Cestování na Novém Zélandu je ale bez vlastního auta velmi komplikované. Vlaky zde mají jako turistickou atrakci a autobusové linky nejsou cenově ani časově výhodná alternativa. Proto jsme na začátku pobytu koupili starší auto a vyrazili. Podařilo se nám o víkendech procestovat zejména Jižní ostrov, ale v době jarních prázdnin jsme vyrazili i na ten Severní. Teprve zde jsem si ale uvědomil, že Nový Zéland nejsou jen dva malé ostrovy vedle Austrálie, ale že se jedná o opravdu rozlehlou zemi (větší než Spojené království), ve které žije 4,5 milionu lidí a desetkrát tolik ovcí.
Příroda, jak je všeobecně známo, je opravdu úchvatná a velmi rozmanitá. Na jihu narazíte na fjordy (zde nazývané soundy), o pár hodin cesty autem dále se ocitnete v Alpách, na které navazují pouště. Jinde si na pláži vyhrabete v písku díru a ta se naplní horkou vodou nebo vyrazíte do jeskyně plné světélkujících červů, na řece nasednete na jetboat a u vodopádu pozorujete malé lachtany.
Autor je doktorand ESF MU.