O přístupu české populace ke sportu se dá najít spousta informací a většinou spíš v negativním duchu. Dokládají špatnou kondici a negativní vztah k pohybové aktivitě. Výzkum, který si nechalo dělat Centrum univerzitního sportu mezi studenty, ale ukazuje spíš opak.
Šetření, které se dělalo na konci jarního semestru loňského roku, není první svého druhu. Na univerzitě se konalo už v roce 2005 a 2009. Posuny oproti těmto letům se ještě propočítávají, první data už ale lidé z centra k dispozici mají. Ukázala, že třeba povinný tělocvik si studenti chválí a sport samotný vnímají jako součást svého života.
Data pocházejí z 1 244 dotazníků, které z 81 procent vyplnili návštěvníci povinných hodin tělesné výchovy. Právě jich se část okruhů týkala. Univerzita totiž šetřením zjišťuje mimo jiné to, co si studenti myslí o systému, který na českých školách není úplně standardní, totiž o povinnosti absolvovat dva semestry tělocviku.
„Data ukazují, že 91 procentům studentů systém vyhovuje a třeba 56 procent z nich si přeje, aby byly povinné ne dva semestry, ale ještě o jeden víc,“ uvádí Zora Svobodová, která měla výzkum na starost.
A co těch zbývajících devět procent? Někdo sport zkrátka nevyhledává, jiní posluchači argumentují proti tělocviku tím, že se jim tak zbytečně komplikuje studium. O určité sporty v nabídce je totiž takový zájem, že se při zápisu naplní během několika minut, a zájemce tak musí hledat jinou variantu.
„Proto se snažíme všechny nabádat, aby na tělocvik mysleli od začátku studia. Často je sport chytne, takže po absolvování hodin si vybírají další volitelné,“ říká Svobodová, která se mnohokrát setkala s komentáři, že studenti objevují novinky, ke kterým by se jinak nedostali.
Zájem o volitelný tělocvik roste
Bráno čistě podle dotazníků, jsou studenti Masarykovy univerzity vůbec dost pozitivním příkladem pro společnost. Mimo školu jich sportuje hned 83 procent.
„Tahle čísla se ale snažíme brát s rezervou. Jedna věc je, co si o sobě studenti myslí, a druhá, jak by to vypadalo, kdybychom je sledovali ve skutečném životě,“ podotýká s úsměvem Věra Večeřová, vedoucí Centra univerzitního sportu.
Těšit ji ale může, že od té doby, kdy se změnil systém volitelné tělesné výchovy, zájem o ni neustále roste. V roce 2009 přešla univerzita na systém, v němž se za hodiny mimo ty povinné platí, ale takové částky, že je pro studenty pořád výhodnější cvičit spíš ve škole než v komerčních centrech.
Před šesti lety se začínalo s asi 300 zájemci a jejich počet vzrostl až na dnešních 1 100 za semestr. Další nárůst Večeřová nečeká, univerzita už nemá další prostory, kde by se kurzy mohly konat. Tak se aspoň snaží vylepšovat nabídku.
I ve sportu se totiž střídají módní trendy. Zatímco v 90. letech se cvičil aerobik, před dvěma lety plnily tělocvičny příznivkyně zumby. Aktuálně láká pro změnu TRX (cvičení na závěsných lanech), funkční trénink a aktivity z takzvané oblasti body and mind.
„Lidé se obecně víc zajímají o komplexnější cvičení. Nejde jim jen o tvarování těla, ale chtějí vědět víc také o stravování a o tom, jak svému tělu prospět,“ přibližuje každodenní praxi spoluřešitelka výzkumu Radka Střeštíková. Podle ní je také stabilní zájem o kardio cvičení nebo pilates. A to nejen mezi studenty, ale třeba i zaměstnanci univerzity a návštěvníky univerzity třetího věku, o které se centrum také stará.
Jeho pracovníci teď s dalšími analýzami dotazníku, který čítal téměř 40 otázek, pokračují. Zjistit by tak měli ještě víc nejen o studentech, ale také o jejich rodinách a vztahu ke sportu v širších souvislostech.