Mediální výchova, výchova ke zdraví nebo finanční vzdělávání. Všechny tyto oblasti a témata lze v různých podobách a pod různými názvy najít ve vzdělávacích programech základních škol, některé se z nich dokonce snaží dělat samostatné předměty. Odborníci z Institutu výzkumu školního vzdělávání PdF MU jsou však vůči tomu, že by se tak mělo dít, skeptičtí.
„V posledních letech sledujeme tendence přidávat do kurikula čím dál více témat. Jejich objem je už takový, že přesahuje možnosti učitelů je v omezeném čase zprostředkovat. A přesahuje i možnosti žáků je kognitivně zpracovat,“ myslí si vedoucí institutu Tomáš Janík a svá slova dokládá výsledky mezinárodně srovnávacích výzkumů PISA a TIMSS.
Žákům se předkládá stále více nových témat a poznatků, ale na druhou stranu se u nich projevují problémy porozumět textu či zadání matematické úlohy.
„Problém je, když se vytrácí solidní základní znalosti. Na jedné straně se zavádí různé nové věci – třeba finanční gramotnost, na druhé straně se ale potýkáme s tím, že mnozí nezvládají základní kupecké počty,“ podotýká Janík. Nechce tím ale říct, že by školy neměly reagovat na nové výzvy současné společnosti novým pojetím výuky. Jen by ho směřoval jinak a nešel by cestou nových předmětů.
„Pokud jde o finanční gramotnost, orientoval bych se na matematickou stránku věci a na operace a aplikace, které lze na těchto reáliích dělat,“ nastiňuje vedoucí výzkumného institutu. Ve stávající situaci vidí výzvu. „Všechny tyto záležitosti, které se nově protlačují do kurikula, mohou mít i pozitivní efekt. Vytvoří tlak na tradiční předměty. V případě finanční gramotnosti na matematiku. Je šance, že to, co se bude ve škole učit, pak lépe poslouží současným potřebám,“ dodává Janík.
Takové změny by ale mnohde vyžadovaly posun v přístupu učitelů. Své po léta utvářené a zaběhnuté metody není každý schopný a ochotný měnit. Jak ale říká Janíkův kolega Petr Knecht, jenž kromě pozice výzkumníka působí i jako učitel na základní škole, myslet by se v první řadě mělo na přípravné a další vzdělávání pedagogů.
„Pokud by se do něho víc investovalo, byli by učitelé schopní vytvořit si jakousi nadpředmětovou střechu. Dokázali by poučeněji komunikovat s kolegy z jiných předmětů a nejdůležitější témata by si vybírali sami,“ myslí si Petr Knecht, který přitom vychází rovněž z vlastní pozice odborníka na tvorbu učebnic.