V druhém červnovém týdnu se na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity sešli akademici, lékaři, zdravotní sestry a další lidé na 1. Dni vzdělavatelů v paliativní péči. Toto setkání mělo návaznost na projekt Podpora implementace paliativní péče do pregraduální výuky na lékařských fakultách v ČR, který vznikl ve spolupráci České společnosti paliativní medicíny a nadačního fondu Kladné nuly. Reagoval tak na rostoucí potřebu mít profesionály schopné poskytovat empatickou a kvalitní péči pacientům v závěru života a absolventy napříč lékařskými fakultami s podobným rozsahem znalostí a dovedností.
Paliativní péči si lidé spojují především s hospici a s pomocí nemocným těsně před smrtí. Jde ale především o přístup, který usiluje o co nejlepší kvalitu života v situaci, kdy člověk čelí závažnému pokročilému onemocnění, ať už podstupuje léčbu či nikoliv. Cílem je jednak zmírnit nepříjemné příznaky nemoci a zároveň nabídnout pacientovi a jeho blízkým psychologickou, sociální a spirituální podporu.
V Česku se začala paliativní péče rozvíjet v 90. letech a hospicová péče v posledním desetiletí. Aktuálně se pak začíná tato problematika intenzivněji dostávat do pregraduálního vzdělávání, konkrétně do přípravy budoucích lékařů a dalších zdravotnických i nezdravotnických profesionálů. I proto vznikla nová platforma pro setkávání těch, kteří se věnují výuce v oblasti paliativní medicíny.
Účastníky setkání přivítal děkan lékařské fakulty Martin Repko, který jim poděkoval za ochotu se vzdělávat a napomáhat tomu, aby se i studující na lékařských fakultách mohli naučit, jak poskytovat tento typ péči v klinické praxi.
V dopoledním bloku účastníci diskutovali nad tématy, jak být dobrým učitelem, jak vypadalo a vypadá zavádění tématu paliativní medicíny do pregraduální výuky, a dozvěděli se, jak lze využít simulační medicínu ve výuce paliativní péče.
Dobrý učitel
Úvodní téma, jaké vlastnosti by měl mít dobrý učitel, si vzal na starosti zakladatel Centra paliativní péče a její velký propagátor Martin Loučka. Vzdělávání zdravotnických profesionálů prochází neustálým vývojem a otázka, co znamená být „dobrým učitelem“, je podle Loučky stále aktuální.
Různé studie ukazují, že kvalitní učitel musí být především odborník, zdatný pedagog a v neposlední řadě také člověk. Studující si podle výzkumů nejvíce všímají a cení lidských kvalit vyučujících, jejich schopnosti inspirovat a ochoty jít nad rámec běžného kurikula. Důležitými kompetencemi jsou tak nejen znalosti a dovednosti, ale také schopnost budovat vztah se studujícími a projevovat nadšení pro obor.
„Já osobně jsem se začal učit to, jak učit, ve skautu. Tam nám říkali, že jako první musíme u studujících vzbudit pocit, že jsou na správném místě. Potvrdila to i jedna německá studie, kde jako jeden z hlavních prediktorů dobrého hodnocení výuky ze strany studujících byl pocit, že učitel dokázal rozpoznat, že je to zajímá, a navíc dokázal látku spojit s jejich dovednostmi,“ podotkl Loučka a dodal, že kromě rozpoznání zájmu studentů musí mít v sobě dobrý učitel i pokoru, nesmí poučovat či se chovat povýšeně a musí také pamatovat na vlastní rozvoj.
Loučka doplnil, že v zahraničí je běžné, že se od lékařů, kteří chtějí vyučovat na fakultách, očekává formální didaktické a pedagogické vzdělání. Podle něj je proto nezbytné minimálně vytvářet prostor pro sdílení zkušeností a nápadů mezi vyučujícími. Instituce by měly mít jasné programy rozvoje pro své pedagogy, stanovit společné cíle pro kurikulum a podporovat praxi, kdy se učitelé vzájemně vzdělávají a sdílejí osvědčené postupy.
Inspiraci ve vlastnostech dobrého učitele mohou hledat týmy pro výuku paliativní medicíny, které v souvislosti s jejím zaváděním do kurikula českých lékařských fakult vznikly na sedmi z nich. Pět lékařských fakult už zavedlo paliativní medicínu jako povinný předmět a na čtyřech je to předmět volitelný. Lékařská fakulta MU jej měla jako volitelný v uplynulém roce a od příštího akademického roku už bude pro studenty všeobecného lékařství paliativní medicína povinná.
Profil absolventa
Zavedení nového předmětu ale nebylo jednoduché a ještě si od lékařských fakult vyžádá mnoho práce. Část z toho procesu představil Ondřej Sláma z Kliniky komplexní onkologické péče, společného pracoviště Masarykova onkologického ústavu a Lékařské fakulty MU.
Sláma především ukázal účastníkům setkání profil absolventa, na němž se shodl tým projektu podporujícího zavádění paliativní péče do výuky. „Při jeho přípravě jsme se pohybovali mezi dvěma póly, na jednu stranu moc nezatěžovat studující, kteří už tak mají studium nabité spoustou informací, a na druhou stranu maximalizovat požadavky z oblasti, která je pro nás nesmírně důležitá,“ podotkl k přípravě klíčového materiálu Sláma.
Nakonec vznikl rozsáhlý přehled zahrnující několik okruhů se znalostmi a kompetencemi, které by měli mít na konci studia absolventi všeobecného lékařství v oblasti paliativní medicíny. Absolventi by měli umět mimo jiné vysvětlit pojem paliativní péče a koncept celostního přístupu, vysvětlit koncept kvality života a ve smyslu toho umět nahlédnout a vysvětlit dopad závažné nemoci na život pacienta a jeho blízkých, měli by znát koncept individuálních cílů a plánů péče.
Budoucí lékaři by měli mít základní povědomí o roli lékaře i ostatních členů týmu v paliativní péči, umět alespoň v základu komunikovat závažné zprávy, reagovat na silné emoce a také umět efektivně vyjadřovat empatii v komunikaci, včetně ovládání základů komunikace s pozůstalými. Měli by se také naučit toleranci a respektu v situaci, kdy pacient hodnotí a vidí věci odlišně. Do profilu absolventa patří také znalosti z etiky a práva a samozřejmě i znalost symptomů základních diagnóz, které vyžadují paliativní intervenci, a základní informace o dětské paliativní péči.
Profil, který má několik stran, komentovali přítomní odborníci jako něco, co dnešní lékaři často vůbec nesplňují, a jako krásnou vizi, kterou bude obtížné naplnit v rámci jednoho předmětu. Nejen Ondřej Sláma však zdůraznil, že řadu těchto znalostí a kompetencí by měli studující získávat i v jiných předmětech a paliativní medicína by se měla prolínat celým studiem.
Právě koordinaci s dalšími vyučujícími a integraci problematiky paliativní péče do dalších předmětů Sláma vidí jako úkol pro týmy paliativní medicíny na fakultách. Mezi další výzvy ve výuce paliativní péče obecně pak patří její zavedení do pregraduální výuky u nelékařských oborů.
Posledním mluvčím dopolední sekce byl Jan Maláska z Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice Brno. Ten představil SIMU a také možnosti, jak využít simulační výuku pro obor paliativní medicíny.
Výuka paliativní medicíny je klíčová
Velký potenciál v setkávání lidí zabývajícími se paliativní péčí vidí například Kateřina Horská z Farmaceutické fakulty MU, která zároveň působí jako klinický farmaceut ve Fakultní nemocnici Brno. „Vnímám důležitost propojování oborů. Paliativní péče je multidisciplinární a prolíná se i do vzdělávacích programů na naší fakultě, především do vzdělávání v profesi klinického farmaceuta, protože potřeba těchto odborníků bude narůstat,“ uvedla.
Na setkání přišla také Lucie Váchová, která je koordinátorkou paliativního týmu v Nemocnici Jihlava, kde plánují od příštího roku zavést paliativní akademii pro zaměstnance. „Toto setkání je pro mě aktuální. Jsem nadšená, že se systematicky a koncepčně řeší vzdělávání v paliativní medicíně. Ale jsem sestra, takže mě hodně zajímá i oblast vzdělávání sester a dalších nelékařských profesí. A je také za mě skvělé potkat se s lidmi z oboru a sdílet s nimi zkušenosti.“
Zintenzivnit vzdělávání v oboru paliativní medicíny je nezbytné také podle Alžběty Markové, která působí jako vrchní sestra centra paliativní péče na Poliklinice Zahradníkova v Brně. I když centrum funguje zhruba pět let, ona sama se paliativní péči věnuje přes dvacet let. V praxi ale naráží například na to, že není nikde pořádně definovaná obecná paliativní péče, kterou by měli umět poskytovat všichni zdravotníci. Proto by se podle ní měla paliativní péče implementovat do vzdělávání nejen lékařů, ale i do kurikula středních zdravotních škol. „Jsem za toto setkání ráda hlavně proto, že vidím, že člověk ve vzdělávání není sám. A doufám, že na odpoledních workshopech probereme podrobněji témata, která nás trápí,“ dodala Marková.
Na odpoledních workshopech a kulatých stolech odborníci podrobněji řešili problematiku atestací v paliativní medicíně, vzdělávání sester, výuku paliativní péče v hospici, pregraduální vzdělávání u nelékařských oborů, vzdělávání multiprofesních týmů a sdíleli také tipy, metody, postupy či pomůcky využitelné při výuce paliativní medicíny.
Zhodnotit, kam se výuka paliativní medicíny na fakultách i v praxi posunula, mohou zájemci zase za rok na 2. Dni vzdělavatelů v paliativní péči. Organizátoři už ho naplánovali na 10. června 2026 opět v SIMU.