Vzhledem ke své funkci proděkana pro studium Fakulty sociálních studií sleduji velmi pozorně současnou debatu o modelu přijímacího řízení na Masarykově univerzitě. V této debatě nicméně FSS nevystupuje nikterak aktivně, stojí víceméně stranou. Proč tomu tak je?
Diskuse o vhodnosti či nevhodnosti, efektivitě či neefektivitě, smysluplnosti či nelogičnosti, jednoduše o "ideálním“ vzoru přijímaček přirozeně nejsou příznakem pouze posledních let. FSS na počátku své existence používala "klasický“ model, spočívající v kombinaci písemných oborových testů a následných komisionelních ústních pohovorů. Postupně však narůstala kritika tohoto přijímacího „mustru“. Základním argumentem byl mimořádně rychle rostoucí počet adeptů o studium na FSS. Ten vedl k tomu, že si v podstatě celý pedagogický sbor fakulty musel vyhrazovat stále větší časový prostor na účast na přijímacím řízení. Nemalou roli pak sehrála také dikce nového vysokoškolského zákona, zpřesňující povinnosti fakult vůči uchazečům a nutící je poskytovat informační servis, na který nebyly do té doby zvyklé. A tak vnitrofakultní debata na konci 90. let minulého století vyústila v rozhodnutí rezignovat na dosavadní model, udělat radikální řez a oslovit odborníky mimo fakultní půdu.
V roce 1998 se vedení fakulty obrátilo na firmu Scio, s.r.o., s nabídkou převzít kompletní organizační zátěž spojenou s pořádáním přijímacích zkoušek na FSS do bakalářského studia. Co to konkrétně znamenalo? Od roku 1999 (letos tedy posedmé) sestávají přijímačky ze dvou částí, jednotných pro uchazeče libovolného oboru, kombinace či formy studia. První částí je zkouška základů společenských věd. Ta vychází ze stejnojmenného předmětu vyučovaného na gymnáziích a sestává z úloh z filozofie, sociologie, psychologie, ekonomie a státu a práva. Testuje se nejen to, jak uchazeč zvládl dané znalosti a jaký má přehled o jejich souvislostech, ale i to, jaké má schopnosti nabyté vědomosti aplikovat nebo zobecnit v teoretické či konkrétní rovině, nebo je užít v praktické situaci. Druhou část představuje zkouška obecných studijních předpokladů. Ta testuje základní dovednosti a schopnosti, které student potřebuje pro úspěšné vysokoškolské studium. Není zkouškou středoškolských znalostí ani nenahrazuje inteligenční testy, přestože s nimi do určité míry souvisí.
Malou výjimku z tohoto modelu představují uchazeči o mezifakultní kombinace (s obory z Filozofické fakulty či Fakulty informatiky). Jejich přijímací zkoušky jsou totiž ještě rozšířeny dle požadavků daných oborů mimo FSS (TSP, oborový test apod.).
Jaké efekty tato spolupráce FSS s firmou Scio přinesla? Celá tíha organizace přijímacího řízení nyní leží mimo fakultu a neblokuje její pedagogické a vědecké priority. Scio je schopno v jeden den zorganizovat testy na dvanácti místech celé České republiky, garantuje fakultě jejich regulérnost, objektivitu, srovnatelnost a transparentnost (a zároveň utajení a ochranu osobních dat uchazečů), poskytuje adeptům o studium rychlý a komplexní datový servis (do vlastních rukou dostávají kopie záznamových archů a detailní výsledky zkoušky, tj. správnou odpověď u každé úlohy, skutečnou odpověď uchazeče, kritéria nutná k přijetí apod.), čímž je naplněno právo uchazeče nahlédnout do všech svých materiálů atd. Celý přijímací proces je tak mnohem rychlejší, nežli by byla schopna garantovat fakulta, a především nežádá participaci pedagogů FSS. Jsem pevně přesvědčen, že za současným kreditem FSS a především jejími nejvyššími čísly uchazečů o studium v množině českých a moravských sociovědně orientovaných fakult stojí mimo jiné právě náš efektivní a přitom „uživatelsky vstřícný“ model přijímacího řízení. Ze všech uvedených důvodů FSS v současnosti nemá důvod stávající model přijímacího řízení měnit.
Jan Holzer,
proděkan pro studium FSS MU
