Ruská federace přitom měla v plánu rychlou invazi a očekávala brzký rozklad ukrajinských ozbrojených sil i celého státu. „Ruská armáda si myslela, že obsadí velmi rychle Kyjev a nainstaluje tam loutkovou vládu, která bude více prokremelská. Ve hře mohlo být i rozdělení Ukrajiny na dvě části – východní, která by se stala součástí Ruské federace, a západní, která by vytvářela jakési nárazníkové pásmo. Rusové si mysleli, že toho dosáhnou v řádech dnů, o čemž svědčí i to, jakým způsobem měli připravené ozbrojené síly a jakým způsobem probíhala invaze na klíčové neurologické body. To se jim ale vůbec nepodařilo,“ zdůrazňuje Kraus a dodává: „Neobsadili žádné strategické místo, nedokázali dobýt Charkov nacházející se 20 kilometrů od hranic a teď se neuvěřitelně trápí s Mariupolem, který tvoří strategickou pozici mezi Krymem a znovu obsazovaným Donbasem. Rusko chtělo okupované území propojit a znemožnit Ukrajincům přístup k Černému a Azovskému moři.“
Ruská politická reprezentace počítala na začátku války s minimálním odporem Ukrajiny. Podle Josefa Krause, který je zástupcem vedoucího Katedry politologie Fakulty sociálních studií MU, tomu významně nahrávalo i mezinárodní geopolitické prostředí. „V Bílém domě teď sedí demokratický prezident, který nikdy nebude úplný jestřáb v mezinárodní politice. V Německu, které je nejdůležitější zemí Evropské unie, se vlády ujala SPD. Ta má dlouhodobé kontakty na ruský energetický sektor – bývalý předseda strany Gerhard Schröder dělá hlavního poradce Gazpromu. Francie, druhý nejdůležitější hráč EU, je zmítaná předvolební kampaní a Emmanuel Macron může z voleb vzejít jako vítěz či poražený na základě toho, jestli se mu podaří s Ruskem něco vyjednat. Z pohledu Ruska tedy teď nastala ideální doba na to, provést invazi na Ukrajině, protože Západ se zdál být nejednotný.“
Ukrajinci ale začali klást mnohem větší odpor, než se předpokládalo. Ukázali výbornou morálku a bojeschopnost a přesvědčili Západ, že stojí za jeho podporu. K tomu přidali výborně vedenou PR kampaň, a dokázali tak pohnout veřejným míněním i v zemích, jejichž političtí reprezentanti zprvu vůbec nebyli podpoře Ukrajiny nakloněni. „V současné době podporuje zasílání zbraní na Ukrajinu 70 procent Němců. Děje se tak i přesto, že se německá vláda snaží kvůli svým energetickým zájmům tyto vášně tlumit,“ dodává k tomu odborník na bezpečnost z katedry politologie.
Dalším důvodem pomalého postupu ruské armády je její aktuální špatný stav. „Ozbrojené síly Ruska jsou v podstatě papírovým drakem. Na papíře vypadá hezky počet tanků a ozbrojené techniky, ale realita je naprosto tristní. Výzbroj Rusů je přes půl století stará, nefunguje jim technika ani tanky, které známe jenom z přehlídek na Rudém náměstí. Teď teprve vyplouvá na povrch, že spousta materiálu je rozkradena nebo o něj nikdo nepečoval. Nejvíc ale Rusko podcenilo svou logistiku. Vojska, která vyjela na Kyjev, se zastavila, protože jim chybí základní proviant, střelivo a pohonné hmoty,“ vysvětluje Kraus.
I díky tomu se v poslední době ze strany Ruska objevují výhrůžky týkající se použití jaderných zbraní. „To je ukázka naprosté zoufalosti Ruska a toho, že jejich ozbrojené síly zdaleka nejsou druhou nejsilnější armádou na světě, jak se o nich posledních 20 let hovořilo. Objevují se i vtipy o tom, že Rusové nyní mají druhou nejsilnější armádu na Ukrajině,“ říká politolog. „Zbraně hromadného ničení, které Rusko vlastní, představují poslední bezpečnostní pojistku. Vůči NATO je ruská armáda totiž úplně směšná a nemůže mu konkurovat. Proto neustále vyhrožují jadernými zbraněmi.“
Kraus v nadcházejícím období předpokládá několik možných variant vývoje. „Můžeme očekávat dílčí taktická vítězství Ukrajiny i to, že boj bude daleko více poziční. Reálně se může stát, že dojde k výrazné deeskalaci a snížení dynamiky konfliktu. Ani jedna strana ale nebude jednoznačným vítězem, Ukrajinci nebudou mít sílu na to, Rusy vytlačit, a Rusové naopak nedobudou to, co potřebují. V tu chvíli se může objevit prostor pro diplomacii. Problém celé domluvy však bude v tom, že neslučitelnost zájmů obou zemí je příliš vysoká a Putin se navíc bude chtít určitě tvářit jako vítěz.“
Rusko by v případném vyjednávání s vysokou pravděpodobností požadovalo, aby Ukrajina nikdy nevstoupila do NATO a zůstala neutrálním nárazníkovým pásmem. „Rusko chce zamezit šíření NATO směrem na východ a z tohoto požadavku určitě nesleví. Hovoří se také o demilitarizaci Ukrajiny, což je naprosto scestný požadavek Ruska, protože představa, že by se Ukrajina vzdala jakékoli obrany, která je teď navíc velmi účinná, je úplně nesmyslná,“ zdůrazňuje Josef Kraus.
Co se týká České republiky, Ukrajina se od začátku konfliktu může opřít o její plnou podporu. Svědčí o tom i cesta českého předsedy vlády Petra Fialy do Kyjeva, kam uprostřed války zamířil s premiéry Polska a Slovinska. „Neslo to s sebou samozřejmě velké množství bezpečnostních rizik, celá mezinárodní delegace se navíc setkala s prezidentem Zelenským, který je v tuto chvíli terčem číslo jedna pro ruské zpravodajské a ozbrojené síly,“ popisuje Kraus. „Já si každopádně velmi cením osobní i politické odvahy našeho premiéra. Jeho cesta měla obrovský symbolický dopad a v kontextu zahraniční politiky střední a východní Evropy se jedná opravdu o velice významný krok, který se bezpochyby zapíše do dějin.“
Josef Kraus byl také hostem DVTV Road show v Univerzitním kině Scala, kde hovořil mimo jiné i o hrozbě útoku jadernými zbraněmi. V aktuálním rozhovoru pro seznamzpravy.cz pak říká, že Putin hraje vabank.
MUNI POMÁHÁ UKRAJINĚ. Podpořit ukrajinské studenty a akademiky lze prostřednictvím pomoci určené na vzdělávací a humanitární účely. Finanční příspěvek lze poskytnout formou daru přes Obchodní centrum MU. Informace o aktuálně darované částce najdete na webu MUNI POMÁHÁ.
