„Masarykova univerzita zastává principiální postoj, že kvalitu vědecké práce nelze hodnotit pouze na základě vnějších znaků časopisu nebo jiného publikačního kanálu, a současně respektuje, že akademická činnost potřebuje vysokou míru svobody a diverzity potřebnou pro žádoucí inovace, uplatnění individuálních talentů a mezioborové spolupráce,“ píše se v dokumentu, který shrnuje argumenty týkající se problematiky predátorských časopisů v časovém i obsahovém kontextu. Masarykova univerzita širokou diskusi k dané problematice vítá, avšak vyzývá „k ponechání hodnocení akademické práce na profesionální expertíze nejen ve smyslu samotných metod hodnocení, ale i oborového zaměření“.
Stanovisko Masarykovy univerzity, vydané v souladu s vedením MU i Vědeckou radou MU, v úvodu připomíná iniciativu knihovníka Jeffreyho Bealla z University of Colorado, který v roce 2008 na existenci potenciálních predátorských open access vydavatelů jako první upozornil. Ač nezpochybňuje Beallovu práci, upozorňuje, že Beallův seznam není v současné době směrodatný: „MU se proto principiálně vyhraňuje proti přímočarému aplikování historického Beallova seznamu jednak na aktuální problémy, k čemuž bohužel v současné době ve zvýšené míře dochází, a jednak jako nástroje laického hodnocení odborné práce bez znalosti její komplexity.“
Za predátorského lze označit vydavatele, který parazituje na modelu vědeckého publikování a s cílem maximalizovat svůj finanční zisk rezignuje na systematický proces „peer review“ hodnocení, vytváří fiktivní redakční rady nebo napodobuje názvy renomovaných důvěryhodných časopisů. V časopisech i neperiodických publikacích tohoto typu pak MU vnímá případné publikování u svých zaměstnanců a studentů jako nežádoucí jev. V dané oblasti poskytuje MU svým zaměstnancům i studentům cílenou podporu a vzdělávání i služby pro vyhodnocení, zda konkrétní časopis či nakladatelství dodržuje principy transparentnosti a dobré praxe.
Dokument však neopomíjí ani tzv. „šedou zónu“, což jsou případy, kdy se vydavatelé nechovají zcela jednoznačně a jejich časopisy nelze proto automaticky vyhodnotit jako podvodné nebo nekvalitní. Obvykle je u nich dodržena premisa vědeckého publikování (recenzní řízení), avšak další aspekty – například míra zamítání článků („rejection rate“) nebo marketingové praktiky promítající se do nadměrného množství zvláštních vydání („special issues“) – svědčí spíš o snaze po vyšším zisku. K této problematice přistupuje MU následovně: „Je na stanovení míry přísnosti v každé instituci, zda zohlední publikování ve zmíněných nakladatelstvích v kariérním hodnocení zaměstnanců a v hodnocení výzkumu.“
Ve Stanovisku MU k publikování vědeckých výsledků je zároveň zdůrazněno, že „u jednotlivců je nutné posuzovat míru, motivace, vliv na individuální kariéru a dopad takové činnosti a zejména zahrnout do hodnocení veškeré relevantní vědecké aktivity“, neboť vědec může dosahovat významných vědeckých úspěchů a vysoké míry kvality obsahu, přestože se v jeho portfoliu některý z kontroverzních časopisů objevil.
Masarykova univerzita se i nadále hodlá problematikou dobré publikační praxe intenzivně zabývat a rovněž zintenzivní debatu o funkčních místech po vzoru úspěšných zahraničních univerzit a současně revizi pohledu na vědeckou kvalitu i její hodnocení.
Stanovisko MU k publikování vědeckých výsledků je k dispozici ZDE.