„Hlavním cílem expedice ve všech destinacích byl dlouhodobý monitoring klimatu a komplexní sledování stavu polárních geo- a ekosystémů, tedy tamních ledovců, dlouhodobě zmrzlé půdy, odledněného území umožňujícího růst nižších rostlin, říčních a jezerních systémů a dalších geomorfologických útvarů,“ uvedl vedoucí Českého antarktického výzkumného programu Daniel Nývlt z Geografického ústavu přírodovědecké fakulty.
Právě zajištění dlouhodobých monitoringů přírodního prostředí a klimatu označil Nývlt za nejdůležitější službu. „Ne každý vědec musí osobně do Antarktidy, některým na to můžou chybět prostředky, jiným odvaha. Náš program je ale otevřený všem, vzorky a data z letošní expedice bude pro svůj výzkum využívat dalších přibližně 300 vědců v ČR i v zahraničí,“ vysvětlil, jak Český antarktický výzkumný program přispívá k rozvoji poznatků světové vědecké komunity.
Nejpočetnější tým, složený ze čtrnácti účastníků, strávil letos na základně J. G. Mendela 49 dnů. Tato expedice Masarykovy univerzity byla unikátní mimo jiné množstvím výzkumů a testů provedených přímo na jejích účastnících. Do zkoumání vlivu odlehlého a extrémního prostředí Antarktidy na lidskou psychiku a zdraví se zapojily Fakultní nemocnice Ostrava, ČVUT i Psychologický ústav Akademie věd ČR. Výsledky jejich výzkumů pomohou zkvalitnit jednak přípravu českých antarktických výprav, ale budou také použity při přípravách kosmických misí Evropské vesmírné agentury.
Letošní rok byl pro vědce na základně na Ostrově Jamese Rosse také o dlouhém cestování. Cesta tam i zpět jim letos trvala 38 dnů. Přestože změnili způsob dopravy z Jižní Ameriky do Antarktidy, a to z dopravy námořní na leteckou, zkomplikovalo ji počasí. Na argentinské stanici Marambio museli čekat na návrat déle, než se plánovalo; zpáteční let narušily zejména ničivé povodně v Argentině, kde armáda zajišťující antarktickou logistiku zasahovala přednostně.
S prodlouženým čekáním a změnami na cestě domů se ale tým vypořádal celkově dobře. „Klíčem k předcházení problémů je především pečlivý výběr členek a členů týmu, dále jeho dobrá předexpediční příprava a v neposlední řadě také dostatek práce na místě – protože kdo si hraje, nezlobí. Jak sdílel své zkušenosti expediční lékař, někteří nesli čekání hůře. Ovšem příprava na předexpedičním školení zahrnovala také návody, jak se vypořádat se zdrženími a prodlevami,“ doplnil Pavel Kapler, manažer Českého antarktického výzkumného programu.
A co dělají vědci, když musí čekat? Pokud mohou, odebírají další vzorky, analyzují data nebo v diskusích s kolegy hledají možnosti pro nové interdisciplinární výzkumy. Naštěstí se většina čekání odehrála v Antarktidě, na ostrově Seymour Island. Tým tam mohl z meteorologické stanice MU stahovat data a biologové pokračovali v odběrech vzorků.
Odborníci z MU letos opět vyjeli také na Nelsonův ostrov v souostroví Jižní Shetlandy. Tým „Nelson“ zkoumal oblast na okraji kontinentu a ostrovy na straně návětrné. Místní základna, dříve známá jako Eco Nelson, slouží jako technicko-logistické refugium pod názvem CZ*ECO Nelson.
„Pokračovali jsme v dlouhodobém monitoringu výzkumu změny klimatu a jeho vlivu na místní ekosystémy, nově jsme se zaměřili též na zkoumání materiálu vyplaveného na pobřeží z moře či diverzitu mikroskopických hub. A protože minulá zima poničila střechu na části skladovacího objektu, strávili jsme část pobytu její provizorní opravou. Ale příští rok to budeme muset vyřešit pořádně,“ popsal expedici už dříve Kapler.
Na jih letos vyjelo s podporou Českého antarktického nadačního fondu celkem 25 osob. Kormě ostrovů Jamese Rosse a Nelsonova zamířili jednotlivci také na ukrajinskou stanici Akademik Vernadsky na ostrově Galindez Island, na argentinskou stanici Esperanza, která leží na Antarktickém poloostrově, a také do tábora Union Glacier, který se nachází v kontinentální Antarktidě.
Do Antarktidy letos vyjeli kromě výzkumníků z Masarykovy univerzity také jejich kolegové z Českého vysokého učení technického (ČVUT) či Univerzity Karlovy, ale také vědci z Itálie, Izraele a z Ukrajiny.