Mezi významné studentské projekty na lékařské fakultě patří kurzy chirurgického šití, které studentům poskytují cennou praktickou průpravu. O jejich rozvoj se významně zasadila studentka Radka Syrová, která se v projektu dlouhodobě angažuje jako koordinátorka.
Všeobecné lékařství začala Radka Syrová studovat před šesti lety a už tehdy zaznamenala existenci kurzů chirurgického šití, které pořádala studentská organizace IFMSA. Chirurgické šití, jednu z praktických dovedností, se medici tehdy učili v rámci hodin patofyziologie, mnozí však vítali možnost procvičit si je ještě v bezplatných volnočasových kurzech.
Změna přišla s pandemií covidu-19. Standardní výuka šití se přesunula do povinné propedeutiky, kde se dvě vyučovací hodiny věnují základním i pokročilým suturám, tedy stehům. Pandemie, kvůli níž byla přerušena kontaktní výuka, ale bohužel znamenala konec studenty organizovaných kurzů.
„Když se výuka vrátila do běžných kolejí, byla jsem ve třetím ročníku a právě tehdy jsem zaznamenala, že spolek IFMSA hledá koordinátory pro projekt chirurgického šití. Spolu s Karolínou Brňákovou jsme se přihlásily a projekt převzaly,“ popsala Syrová, jak se na podzim roku 2022 dostala ke koordinaci kurzů.
Začínaly jsme od píky
„Chtěly jsme navázat na výuku propedeutiky a přinést na fakultu něco nového – umožnit nám studentům nahlédnout blíže do jednotlivých chirurgických podoborů, rozvíjet praktické dovednosti a motivovat se k volbě chirurgie pro naši budoucí kariéru. Začaly jsme proto s organizováním nástavbových kurzů. Od samého začátku byl ale velký zájem také o začátečnické kurzy,“ popsala studentka, jak vznikala vize nových hodin, které dnes zahrnují jak výuku základních, tak i specializovaných dovedností.
V kurzech, které jsou pro studenty bezplatné, se tak potkávají ti, kteří si chtějí procvičit a upevnit dovednosti z povinných hodin, ale i ti, kteří vědí, že by se chtěli chirurgii v budoucnu věnovat. „Myslím si, že velkou motivací pro většinu účastníků je možnost převést teoretické znalosti do praxe. Na hodinách trénujeme prakticky věci, které během povinné výuky pozorujeme na operačních sálech. Možnost rozvíjet manuální dovednosti a zručnost v prostředí, kde existuje prostor pro chyby, je nedocenitelná,“ podotkla Syrová.
Projekt v současnosti nabízí šest typů kurzů. Většina funguje samostatně a v případě pokročilých kurzů se po přihlášených vyžadují základní znalosti. V nabídce je ale také série tří kurzů, kde si zájemci mohou postupně budovat dovednosti z oblasti cévní chirurgie, laparoskopie a plastické chirurgie.
K tak rozsáhlému projektu se ale Syrová s kolegy musela postupně propracovat. Bylo třeba nejen zajistit prostory, odborné spolupráce či materiál, ale také sestavit a proškolit studentský lektorský tým. V rámci projektu dobrovolně pomáhá dvacet studentských lektorů. V současnosti zajišťují průměrně 15 workshopů za semestr.
„Začátky byly nejtěžší v tom, že nedostanete návod, jak projekt tvořit. Potřebujete vizi a hledat cesty k její realizaci. Nejdříve si sestavíte teoretický koncept – co chcete vyučovat, následně jej konzultujete s odborníky, hledáte vhodné simulátory, na kterých budete stehy cvičit, a zajišťujete finance k jejich nákupu. Organizujete školení týmu, pracujete na propagaci kurzů a ve finále spouštíte přihlašování účastníků,“ vzpomíná studentka posledního ročníku medicíny a dodává, že měli štěstí na lidi, kteří je v činnosti vždy podpořili.
V prvních měsících po obnově kurzů na nich lektorovala i Syrová: „Jako koordinátor potřebujete vědět, že koncept výuky v praxi funguje a potřebujete být v pravidelném kontaktu se svým týmem. Zpočátku jsem proto byla na všech lekcích a působila i jako lektorka. Vyučování mě baví – už dříve jsem lektorovala první pomoc a vnímám to tak, že interakce s ostatními studenty v hodině mi dává zpět energii, kterou do příprav vkládám. To mi v roli koordinátorky obrovsky chybí, vzhledem ke studiu však pro mě obě pozice nebyly dlouhodobě udržitelné.“
Od rajčat k 3D tisku
Kurzy se v současnosti konají v Simulačním centru lékařské fakulty (SIMU), kde organizátoři mohou využívat dostupné simulátory, jako například laparoskopické boxy a spotřební materiál. Jelikož však workshopy zahrnují řadu novinek, museli organizátoři většinu simulátorů zajistit externě.
„Hledaly jsme trenažéry, které budou alespoň částečně odrážet velikost a vlastnosti skutečných cév, šlach nebo drénů. Rovněž bylo důležité, aby se simulátory daly šít opakovaně a celý koncept zůstal udržitelný a finančně dostupný. Začátky byly plné improvizace – strávily jsme s kolegyní hodně času v hobbymarketech a zkoušely, co funguje. Občas jsme se i pobavily, když jsme zjistily, že oční bulbus pro mikrochirurgii se dá dobře nasimulovat třeba cherry rajčetem,“ popisuje Syrová jednu z praktických stránek projektu. „Dnes už díky dobrým výsledkům a širší spolupráci posouváme vybavení na profesionálnější úroveň. Využíváme skutečné cévní protézy a společně s techniky ze SIMU vyvíjíme vlastní 3D-tištěné šlachy.“
Projekt koordinuje poslední rok sama. Protože však končí studium na lékařské fakultě, začala organizaci kurzů chirurgického šití předávat dvěma novým kolegyním. „Jsme jediná fakulta v Česku, která nabízí kurzy chirurgického šití v takovém rozsahu. Podobný koncept výuky mají například v Rumunsku – využívají však animální modely a cena kurzů se pohybuje v řádu stovek eur. I my jsme s kolegy projednávali formát letních škol, v rámci kterých by byly workshopy zpřístupněny českým a zahraničním studentům jiných univerzit. To už ale bude případně úkol pro mé nástupkyně.“
Od chirurgie k interně
I když Radka Syrová více než tři roky věnovala kurzům chirurgického šití, tento směr ji v lékařské praxi neláká. „Ještě jako středoškolačka jsem chtěla studovat psychologii nebo psychiatrii, nakonec zvítězila medicína. Během studia jsem se však paradoxně nejvíce našla v interně.“ Mimo jiné ji k tomu dovedly zážitky ze zahraničních pobytů. „Velmi dobrou zkušenost mám s Erasmem v Belgii. Oslovila mě jejich klinická výuka, která je primárně postavená na diferenciální diagnostice. Naučíte se efektivně propojovat příznaky pacienta s výsledky vyšetření a vnímat onemocnění komplexně. Baví mě pátrat po příčinách a rozplétat, jak se jednotlivé systémy ovlivňují, a to je typičtější spíše pro interní obory.”
Lékařské praxi se chce věnovat, ale zároveň má ráda učení a také výzvy v oblasti koordinace různých aktivit. Přemýšlí tedy i tímto směrem. „Snažím se nechat si otevřené různé možnosti, řešila jsem možnost další spolupráce na výuce i zapojení do inovací ve zdravotnictví,“ dodala Syrová.