Ačkoliv je Věře Trávníčkové 77 let, její rodina od ní přesto občas může slyšet: „Jdu do školy.“ Paní Trávníčková patří mezi třináct tisíc seniorů, kteří studovali či studují na univerzitě třetího věku při Masarykově univerzitě. Přednášky navštěvuje od jejich úplného počátku, tedy už dvacet let. „Od začátku jsem studium velice prožívala a vždycky jsem si vážila toho, že se můžu i v důchodu vzdělávat na tak vysoké úrovni,“ říká Trávníčková.Do penze nastoupila v roce 1990, ale místo na lékařské fakultě, kde pracovala jako laborantka, se jí neopouštělo lehce. „Proto jsem velice uvítala inzerát v novinách, kde se psalo, že se otvírá univerzita třetího věku, a hned jsem se přihlásila,“ popisuje Trávníčková, pro níž bylo studium možností, jak se alespoň na chvíli zbavit každodenních starostí.
A nejen pro ni. S podobnými potížemi se potýkala většina jejích kolegů. „Každého trápilo něco jiného. Samota, neshody s mladší generací, zdravotní nebo finanční problémy. Posluchači se o nich často zmiňovali i ve svých písemných pracích,“ líčí žena, která si pochvaluje, že na setkáních ve škole si o potížích každý může alespoň popovídat.
Věra Trávníčková odmaturovala jako biologická laborantka. I na univerzitě třetího věku si od začátku nejraději vybírala předměty s lékařskou a biologickou tematikou. Foto: Martin Kopáček.
Sama tehdy pomáhala s organizací přednášek a třeba na první promoci přednášela projev studentů. V současnosti už se i kvůli zhoršujícímu se zraku do tolika aktivit nezapojuje, ale různé přednášky si nenechá ujít ani dnes. A v klubu seniorů se pořád schází i s přáteli, které na univerzitě potkala.
