Když jí byly tři roky, emigrovali její rodiče z Československa do Kanady. Psal se rok 1949 a jako rodině textilních továrníků jim doba nebyla nakloněná. Na své české kořeny však Georgina Steinsky-Schwartzová nikdy nezapomněla.
Žena, která v 90. letech minulého století pomáhala Tomáši Baťovi s obnovením jeho podnikání, dnes s pomocí vlastní nadace podporuje kanadské studenty, kteří chtějí vyjíždět do Česka a na Masarykovu univerzitu, nebo v Kanadě studují českou historii a kulturu.
„Moji rodiče i prarodiče hodně dbali na to, abychom se učili česky, doma se jinak nemluvilo. Maminka se navíc zajímala o českou literaturu, sama psala básně a pracovala v redakci českých novin v Torontu,“ vysvětluje Steinsky-Schwartzová, jak se jí podařilo udržet si vztah k původní domovině navzdory tomu, že se cítí být Kanaďankou.
Po sametové revoluci zamířila do Československa z poněkud neobvyklých důvodů. I když byla vysoce postavenou úřednicí v kanadské státní správě, vydala se sem za prací. „V roce 1990 jsem potkala v Kanadě Tomáše Baťu a jeho manželku Soňu. Vraceli se zrovna ze slavnostního příjezdu do Prahy a do Zlína a začali mi vykládat o tom, jak jim vláda bude vracet majetek a že tu chtějí znovu vybudovat firmu,“ vypraví.
Steinsky-Schwartzové se ale tehdy nezdálo, že by to mohlo být tak snadné, a rozhodla se Baťovi pomoci. Nakonec se na čas stala i jednou z ředitelek v jeho podniku. „Nikdy jsem to ale nebrala tak, že končím s Kanadou, počítala jsem s tím, že budu přejíždět. Bylo to na přechodnou dobu,“ dodává.
Na první dny a měsíce v Československu, do kterého se dostala poprvé po více než 50 letech, pořád vzpomíná. „Byl to příjezd do úplně jiného světa. Vůbec jsem nevěděla, jak si tady může člověk nakoupit nebo jak se dostat k nějakým zprávám v angličtině. Také jsem mluvila češtinou na úrovni 13letého dítěte, takže jsem se musela hodně učit ekonomické a právnické pojmy,“ vzpomíná Steinsky-Schwartzová.
Mecenášem pro studenty mířící do Česka
Do Kanady se vrátila až po několika letech. Dnes ale do Česka opět jezdí. Dává totiž dohromady knihu o počátcích Baťova novodobého podnikání. Udělá si přitom i čas na návštěvu Masarykovy univerzity, se kterou se dostala do kontaktu už před lety díky jinému Kanaďanovi - Donu Sparlingovi, někdejšímu vedoucímu katedry anglistiky na filozofické fakultě. Letos v červnu se do Brna vypravila na desátý ročník letní školy, kterou zde MU organizuje společně s Univerzitou v Torontu.
„Na památku svých rodičů jsme se sourozenci na torontské univerzitě vytvořili stipendium, kterým podporujeme studenty, aby jezdili do Česka. Snažíme se také oslovit další lidi, aby nám pomohli s rozvojem výuky české literatury a dějepisu v Torontu,“ líčí Steinsky-Schwartzová, která ještě předtím, než odešla do důchodu, působila v Kanadě v neziskovém sektoru. Právě pro jeho podporu se velmi nadchla.
V Česku už se podle ní v oblasti rozvoje neziskovek udělal obrovský kus práce, sama ale říká, že je jen logické, že ještě potrvá, než se dostaneme na úroveň západoevropských zemí. „Socialismus na dlouho přetrhl tyto tradice. Nejvíc mi tu schází institut mecenášství. Lidé, když vydělají trochu více peněz, nemají ještě dostatečně ve zvyku vrátit část toho zpátky společnosti,“ říká Steinsky-Schwartzová, která se spolu s Nadací rozvoje občanské společnosti snaží podporovat profesionalizaci českého neziskového sektoru a aby se lidé vzdělávali v tom, jak být v tomto odvětví dobrými manažery.
Teď se ale chystá také si trochu užít léta. „Svůj pobyt v Evropě vždy spojuji také s dovolenou. Mám v Praze byt a využívám ho jako výchozí bod. Pojedu na dovolenou do Chorvatska a Itálie, na víkend si někdy odskočím do Londýna,“ svěřuje se Steinsky-Schwartzová.
