Když v únoru 1948 převzali v Československu moc komunisté, začalo jedno z nejtemnějších období naší země. Trvalo až do smrti sovětského diktátora Josifa Stalina v roce 1953 a své stopy zanechalo i v moravské metropoli. Některé jsme prošli s autory právě vydaného průvodce městem Brno stalinistické – historiky Alexandrem Brummerem a Michalem Konečným.
Skupina lidí se na komentované prohlídce pořádané Spolkem absolventů a přátel Masarykovy univerzity schází před Stadionem v Kounicově ulici. „Nejsme tady náhodou. Budova, která byla postavena pro hnutí Sokol, byla využívána oběma zločinnými ideologiemi dvacátého století, které se Československa zmocnily,“ říká na úvod Konečný. Různá shromáždění a akce se tu konaly už za nacistické okupace a komunisté v této tradici pokračovali.
Kromě shromáždění či sportovních akcí se tu odehrál také jeden z nejvýznamnějších politických procesů v Brně. „V červnu roku 1952 začal proces označovaný dobovým tiskem jako proces s agenty Vatikánu a teroristickými vrahy. Byla to klasická konstrukce stalinistického procesu, při níž se pospojovaly různé kauzy a na lavici obžalovaných se vedle sebe ocitli lidé, kteří se vůbec neznali. Smutným výsledkem tohoto soudu pak byly dva tresty smrti,“ popisuje Konečný.
Jdeme jen o malý kousek dál, kde v současném sídle Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlilo od roku 1951 krajské velitelství Státní bezpečnosti. „Při hledání informací mě velmi zaujala podobnost mezi vyšetřovacími a zastrašovacími metodami StB a gestapa,“ říká na rohu ulic druhý z autorů, Alexandr Brummer.
Míříme však dál k budově Nejvyššího soudu, kde sídlil Krajský výbor Komunistické strany Československa. „Je to místo, kam chodil do práce Otto Šling, v té době nejmocnější muž v Brně. Mezi jeho nejznámější akce patřila třídenní kampaň z roku 1949 s názvem Mládež vede Brno. Šling přišel s myšlenkou, že mladí lidé obsadí všechny řídící a důležité funkce ve městě. Mladí svazáci tak řídili dopravu, studenti žurnalistiky dělali šéfredaktory a do čela Brna se na tři dny dostal cukrářský učeň Josef Novotný,“ popisuje Brummer jednu z aktivit brněnského stalinisty.
Přes Šlingovu snahu vytvořit z Brna druhé centrum republiky ale nakonec úspěchu nedosáhl. V říjnu roku 1950 byl zatčen a o dva roky později odsouzen k trestu smrti v procesu s Rudolfem Slánským.
U další zastávky na rohu ulic Burešovy a Lidické připomíná Konečný, že přes tragický konec si nelze Slánského idealizovat. Byl klíčovou postavou komunistického teroru a na jeho popud byly v Československu obnoveny i tábory nucených prací. Ten brněnský stál právě v místech, kde dnes roste nová stavba.
„Lidé se do táborů nedostávali na základě soudního rozhodnutí, ale jen na základě rozhodnutí tří vybraných osob, většinou z městských či okresních výborů strany,“ zdůrazňuje historik a dodává, že jejich účelem bylo nejen převychovávat protisocialistické živly, ale i získávat pracovní síly pro potřeby zestátněného průmyslu.
Procházíme postupně ještě kolem Domu dětí v Lužánkách, tehdy Domu pionýrů, a hotelu Slovan. V té době se ještě jmenoval Passage a 23. února roku 1948 v něm vznikl Akční výbor Národní fronty Brněnského kraje, který byl hlavní silou pro převzetí moci.
Procházka symbolicky končí na Moravském náměstí u sochy rudoarmějce. „I když byla slavnostně odhalena až při desátém výročí osvobození Brna od nacistů v roce 1955, je s dobou stalinismu úzce spjatá.
Ještě před vztyčením sochy to bylo kultovní místo, kde se stranické špičky loučily s mrtvým Stalinem i s prezidentem Klementem Gottwaldem,“ říká Konečný. Brummer ještě dodává, že na tomto místě krátce stála také socha Stalina – sádrový monument u příležitosti tryzny při jeho úmrtí.