Knihy by měly být zajímavé hlavně svým obsahem, ale některé umí na první pohled lákat už jen tím, jak vypadají. Na výtvarnici Janu Nedomovou prý taková lákadla fungují dokonale, knih proto nakupuje spoustu. Sama teď pod křídly katedry výtvarné výchovy na pedagogické fakultě některé vytváří a dělá to tak dobře, že dostala Cenu rektora za významný umělecký počin.
Styl hodící se pro mladou generaci, jemuž ale rozumí také lidé starší, kteří jsou zvyklí na trochu jiné vizuální podněty. Také to na práci Nedomové ocenila komise, jež nositele univerzitního vyznamenání vybírá. Ona sama na to skromně reaguje, že na grafický design se začala specializovat až před třemi lety, ale „grafička“ si nechává říkat jen nerada. „Já jsem spíš takový tvůrce,“ popisuje doktorandka svou práci slovem, za které se dá schovat hodně věcí, ale dost to odpovídá realitě.
Nedomová se podílela třeba na tom, jak dnes vypadá nová knihovna pedagogické fakulty. Hodnotící komise ji vyzvedla za sérii grafických návrhů odborných publikací a tiskovin. Kromě toho graficky ztvárnila knihy Meziprostory a Trasy, stará se o časopis Weles a vytváří materiály pro katedru a Institut výzkumu inkluzivního vzdělávání.
Zosobňuje také studio 18D, na které se může kdokoliv z univerzity i mimo ni obrátit se zakázkou na letáky, plakáty nebo jakoukoliv složitější grafickou práci. „S každým si vždycky sednu a bavíme se o tom, jakou má daný člověk vizuální představu. Lidé přichází s nějakou ideou, kterou se pak já snažím dostat do konkrétní podoby. Většinou vznikne několik návrhů, ze kterých se vybírá ten konečný,“ popisuje svůj pracovní proces absolventka výtvarné východy a speciální pedagogiky.
Pokračovat na doktorát se rozhodla proto, že ji nadchla atmosféra panující mezi výtvarníky a akce, ke kterým se díky nim dostala. „Mám tady velkou volnost, kterou bych třeba někde ve firmě mít nemusela. V běžné práci se grafik časem dostává do situace, že najde potřebný kód a ví, kdy už je jeho práce dost dobrá a stačí. Já se snažím do takového standardu neupadnout,“ vykládá Nedomová ve své podkrovní pracovně zaplněné z většiny strojem na velkoformátový tisk, stohy papírů a krabicemi.
Na stole jí sedí hned dva počítače a tři monitory. Když ale učí, snaží se studentům vysvětlit, že práce na počítači není všechno. „Pořád jim opakuju, že když bude potřeba, tak programy v počítači se naučí ovládat kdykoliv. Nejdřív ale musí mít všechno v hlavě, bez skicování a přemýšlení, jak má výsledek vypadat a proč to tak má být, se neobejdou,“ líčí Nedomová a svoji myšlenku ilustruje na výrobě plakátu. Zatímco na monitoru má deset centimetrů, fyzicky může mít velikost třeba několik stovek centimetrů čtverečních, což podle výtvarnice úplně mění jeho vnímání.