Mezinárodní konference Laetae segetes iterum se konala loni v říjnu v univerzitním centru v Telči. Uspořádal ji Ústav klasických studií pod záštitou rektora MU a vystoupilo na ní na pět desítek doktorandů z oborů, jež se vyučují na Ústavu klasických studií, tedy klasické řečtiny, latiny a novořečtiny společně s byzantologií.
Přednášející přijeli z pěti středoevropských zemí (Česko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Polsko) a sedmi univerzit. Jednalo se o již druhý ročník této konference. První se v daleko skromnějším měřítku konal v roce 2005 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Každá ze sekcí, na nichž vystupovali studenti doktorského studia jednotlivých oborů, byla uvedena delší přednáškou některého z renomovaných odborníků. Jedním z nich byl i vídeňský profesor Kurt Smolak, s nímž jsme mluvili o postavení latiny a klasické filologie v současném postmoderním světě.
Mnoho studentů na českých gymnáziích si myslí, že učit se latinu je zbytečné a nudné. Co podle vás dnes může přinést studium klasických jazyků mladým lidem?
V Rakousku, stejně jako v Německu, se počet studentů latiny na středních školách během posledních deseti let zvýšil. Jedním z důvodů, alespoň v Rakousku, může být to, že systém výuky se změnil ze zaměření na čtení konkrétních autorů v latině na modulové čtení. To znamená, že v rámci výukového bloku Politika nebo Lyrika studenti pracují s texty z různého období, a to i s latinskými – mohou číst například Cicerona, Seneku, Tomáše Akvinského. Výběr je na učiteli a záleží na věku studentů. Takto mohou mladí lidé ocenit hodnotu latinské literatury a její trvající vliv na západní kulturu mnohem více, než když se jen naučí zpaměti odříkat všechny možné významy latinského slova „cum“. Co nejdříve by se mělo začít se čtením lehčích textů přímo v originále (velmi atraktivní je například milostná středověká poezie) a toto pak kombinovat s výukou gramatiky. Učitel by neměl promeškat žádnou příležitost k tomu, aby ukázal, jak široce latina ovlivnila moderní evropské jazyky, nejen ty románské. Vliv latiny je nejvíce vidět na angličtině, která je označována jako současná lingua franca. Je také bez pochyb, že lidé, kteří studovali latinu, mají jednodušší přístup k vědecké terminologii a indoevropským jazykům obecně.
Na konferenci do univerzitního centra MU v Telči se sjelo na pět desítek doktorandů z oborů studujících klasickou řečtinu, latinu a novořečtinu. Foto: Archiv Ústavu klasických studií FF MU.
Když učíte, jak se vyrovnávate s tradičním systémem výuky latiny – drilem – v době, kdy se volá po nových, alternativních metodách učení?
Když učím latinskou gramatiku a překlady z němčiny do latiny, což už dělám třicet let, vždy se snažím kombinovat různé metody. Tu, které se říká dril, považuji za vhodnou například při učení číslovek. Pokud jde o alternativní přístupy – snažím se například přimět své studenty, aby mluvili latinsky „spatra“ bez toho, že by četli nebo se dívali do psaného textu. To osvobozuje od strachu z dělání chyb, každý přece děláme chyby, když mluvíme „spatra“, a to i ve svém mateřském jazyce. Učitelé by měli mladé lidi povzbuzovat v hledání stop latinské tradice v jejich okolí.
To se nám velmi osvědčilo – mohou například hledat nápisy na památnících, v katolických kostelech, v mytologických scénách na obrazech nebo sochách, při návštěvě místního muzea, v klasicistních dekoracích na budovách 19. století a tak dále. Studium minulosti, a speciálně jazyků minulosti, nás nutně dovede k přítomnosti a může zvyšovat tolerantní přístup k tomu, co na první pohled může vypadat exotické a „podivné“.
Co si myslíte o latině jako nástroji moderní komunikace? Ve Vatikánu prý existuje speciální oddělení, které vytváří nová slova v latině, aby se v ní daly psát i nově vydávané dokumenty.
Ano, to je pravda. Ve Vatikánu existuje speciální oddělení, jeho ředitele znám osobně. Je samozřejmě možné používat latinu jako jazyk psané nebo mluvené komunikace i v naší době – sám jsem byl zvolen za člena sdružení Academia Latinitati Fovendae v Římě, které se dvakrát ročně setkává a organizuje konference o aktivním mluvení v latině. Díky ní se standardizuje výslovnost podle toho, jak byla užívána v klasickém období. Existují také další iniciativy podobného zaměření – například kolega Luigi Miraglia loni v Neapoli zorganizoval mezinárodní setkání více než tří set, hlavně mladých, latinsky mluvících lidí. Nicméně nejsem – jako někteří entuziasté – přesvědčen o tom, že latina by měla být opravdu považována za prostředek komunikace v Evropské unii. Vytvoření generace, která by byla schopná obstojně konverzovat latinsky, je podle mě příliš náročné a výsledek lze těžko předvídat. Navíc některé země, které se nedávno připojily k EU, zatím ani nemají takovou tradici ve výuce latiny.
Ústav klasických studií filozofické fakulty MU
Ústav klasických studií garantuje čtyři studijní obory: latina (s klasickou a medievistickou specializací v magisterském cyklu), klasická řečtina, klasická filologie a neogrecistika, a zajišťuje dále výuku latiny, klasické řečtiny a novořečtiny pro studenty jiných oborů filozofické fakulty i kurzy novořečtiny pro veřejnost.
V současnosti jsou jeho členové zapojeni do dvou výzkumných záměrů – jedná se o Středisko pro interdisciplinární výzkum starých jazyků a starších fází jazyků moderních (klasičtí filologové, neogrecisté) a Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy (medievisté). Ústav udržuje čilé kontakty s mnoha evropskými univerzitami od sousedních států až po Řecko či Rumunsko a jeho členové se mohou pochlubit bohatou publikační činností.
Z nejnovějších monografií je možné uvést třeba knihu profesora Antonína Bartoňka Písmo a jazyk mykénské řečtiny (Brno 2007) či německý překlad monografie profesorky Jany Nechutové Latinská literatura českého středověku (Die lateinische Literatur des Mittelalters in Böhmen, Köln 2007).
