Pavouci umí držet dietu

Přijímat pestrou a vyváženou stravu je základ zdravého života. Takové doporučení lze slyšet asi od každého doktora. Člověk má k tomu, aby si vybíral jídlo bohaté na všechny potřebné látky, ty nejlepší předpoklady, je totiž všežravec. Jak si ale vyváženou dietu udržují predátoři, kteří se dokážou živit jen jedním živočišným druhem?

Pozorováním stravovacích návyků pavouka mravčíka skalního, který se živí jen mravenci, arachnolog Stano Pekár objevil, že si tento predátor dokáže vybírat, jakou část kořisti sní, podle toho, jaké živiny obsahuje. O výsledcích výzkumu informovaly nedávno i oba prestižní časopisy Nature a Science.

„Doteď se vědělo, že masožraví predátoři, kteří se živí různými typy kořistí, si vybírají potravu podle toho, jaké živiny zrovna potřebují. Konkrétně se sledovalo upřednostňování bílkovin před tuky a naopak,“ nastínil pozadí výzkumu Stano Pekár z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, ale doplnil, že o tom, jak se chovají tzv. specializovaní dravci, se dosud nic nevědělo.

Experiment brněnského vědce proto spočíval v tom, že nabídl několika jedincům mravčíka skalního různě uměle sestavené mravence. Jeho hlava, hruď a nohy jsou totiž bohaté na bílkoviny, zadeček je zase bohatší na tuky. „Kromě mravenců tak, jak se vyskytují v přírodě, jsme proto vytvořili mravence složené jen z předních částí nebo také mravence složené jen ze zadečků. Ty jsme pak pavoukům nabízeli,“ popsal princip experimentu Pekár.
Ukázalo se, že jen na tukových a pro obsah kyseliny mravenčí lehce toxických zadečcích pavouci přežít nedovedou. Ti, kteří jedli jen přední části, naopak rychleji rostli a přežívali déle. „Pozorováním požírání celého mravence jsme ale také zjistili, že i v zadečku je něco, bez čeho pavouk žít nedokáže. Pokud mravčík dostal zvlášť velkého mravence, tak se sice nasytil převážně na předních částech, ale vždycky nakonec konzumoval i zadeček,“ dodal arachnolog.

Jak loví pavouci
Mravčíci patří mezi pavouky, kteří loví na zemi, ne pomocí sítě. Jsou proto při lovu kořisti poměrně zranitelní. „Kdybychom ho dali do jedné misky s mravencem, tak určitě prohraje a mravenec ho zabije,“ doplnil Pekár. Pavouk si proto v průběhu evoluce vyvinul účinnou taktiku, aby lov přežil. Útočí velmi rychle, překvapí mravence zezadu, kousne ho a stáhne se. Pak počká, než jeho jed na kořist zaúčinkuje, a teprve potom se vrátí.

Může se člověk inspirovat?
Vnitřní potřeba organismu vyhledávat určitý typ potravy nebo se některému jídlu zcela vyhnout je možná něčím, čím by se mohl inspirovat i člověk. „Pavouci, ač v našich očích poměrně primitivní organismy, si dokážou vybírat potravu skutečně na základě toho, co jejich tělo zrovna potřebuje. U lidí taková strategie není známá, i když víme, že něco podobného prožívají třeba těhotné ženy. Tělo vyšle signál, že mu chybí například cukry, a žena dostane chuť na něco sladkého. Pavouci to mají stejné,“ vysvětlil Pekár.