Víme, že z ropy je benzín. To je asi nejčastější setkání běžného Čecha s touto přírodní surovinou. Že s ní denně přicházíme do styku v jiných produktech, si ale příliš neuvědomujeme. O to, aby se ropa dostala ze země, se už od konce studií stará absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Přemysl Kyselák. V hodonínské firmě MND totiž hodnotí a vyhledává ložiska ropy a zemního plynu. Práce jej zavedla do Kanady nebo Velké Británie, ale ačkoliv se v Česku v porovnání s ropnými velmocemi tolik netěží, vykonávat ji lze i tady. Jen na to, že by na ložisku ropy na svém pozemku zbohatli, musí Češi podle Kyseláka zapomenout. „U nás platí, že všechno, co je metr a půl pod zemí, patří státu, a ne majiteli pozemku.“ Byl jste případem člověka, který ještě s čerstvě vytisknutým vysokoškolským diplomem dostal místo?
Ne, vůbec. Po dostudování jsem se po zaměstnání začal teprve poohlížet. Měl jsem několik nabídek, poslal několik životopisů. Na internetu jsem si našel stránky svého současného zaměstnavatele, oslovil ho a dostal odpověď. Ta přišla ještě asi ze dvou firem. MND jsem si vybral proto, že bylo mému oboru nejblíže a také že je na špičce ve svém oboru u nás.
Dnes hodnotíte a vyhledáváte ložiska. Co vaše zaměstnání přesně obnáší? S osmihodinovou pracovní dobou se v něm asi počítat nedá.
Pracovní dobu mám volnou, řídí se tím, co je zrovna potřeba udělat. Když se například vrtá nový vrt, člověk musí být dostupný 24 hodin denně a musí být na pracovišti.
Přemysl Kyselák u jednoho z vrtů. Práce už ho zavedla například do Kanady nebo Velké Británie. Foto: Archiv Přemysla Kyseláka.
Jsem geolog, takže mým úkolem je vyhledávat ložiska v horninovém podloží. K tomu nám slouží například různé geofyzikální metody, v současné době nejmodernější 3D seizmika nebo karotážní měření již odvrtaných vrtů. Veškeré informace, včetně těch geologických, se vyhodnocují a výsledkem je podle našeho zákona projekt geologických prací, ve kterém je všechno shrnuto. Především na základě 3D seizmiky, která je naším jediným vodítkem, jak to vlastně v podzemí vypadá, se následně vymapuje struktura, na které by se mělo začít pracovat. A pak se rozjede legislativní a technická příprava. Tedy pokud je projekt schválen vedením firmy, což se stane podle toho, jestli je, nebo není, ekonomicky výhodný.
Když zjistíte, že ropa v zemi je, máte hned představu o tom, kolik jí tam je? Do jaké míry se to dá zjistit?
To záleží na velikosti struktury, kterou vymapujeme. Před samotným vrtáním to můžeme odhadnout podle okolních vrtů a analogických mocností horniny, která může ropu nebo plyn obsahovat. Řídíme se určitými trendy, při nichž musí člověk využívat znalostí sedimentologie a jiných geologických disciplín. Využíváme také různé koeficienty a vzorce na přepočet, podle nichž je možné objem látky v zemi vypočítat. Po odvrtání vrtu se množství uhlovodíků v hornině zjišťuje čerpacími pokusy, kdy se na základě poklesu tlaku po odtěžení určitého množství dá odhadnout objem, který je v hornině. V naší firmě má geolog za úkol postarat se také o to, aby mu technici dodali ještě ekonomické zhodnocení nebo předběžný návrh vrtu, to znamená, jak bude vypadat jeho konstrukce. A ve chvíli, kdy už se vrtá, musí geolog na práce dohlížet. Kontroluje, co z vrtu vychází, a také průběžná měření. Třeba výplachové úlomky, drť horniny, kterou dláto rozemílá. Podle toho si děláme obrázek o horninách a pokoušíme se je i datovat. Tuto práci už ale dělá mikropaleontolog.
Do jaké míry lze něco podobného dělat v Česku?
Naše firma působí v Česku i v zahraničí. V tuzemsku vrtáme ročně od čtyř do dvanácti vrtů, počet se mění rok od roku. Pak máme aktivity v zahraničí, kde jsou ložiska mnohem větší. Odtamtud ale surovinu nepřevážíme do Česka, prodává se přímo na místním trhu. Chvíli jsem pracoval v Londýně, kde máme kancelář, která se zabývá zahraničními projekty. Já se tehdy staral o ty rumunské, přičemž naším cílem bylo vyhodnocovat data. Z Rumunska nám nabízeli takzvané bloky, ve kterých jsou často už objevená ložiska, která se nám snaží prodat, abychom je vytěžili. My jsme museli rozhodnout, jestli nám to stojí za to.
Působil jste také v Kanadě. Zabýval jste se podmořskými ložisky?
Jeli jsme tam pracovat pro firmu, která patří do stejné skupiny jako MND. Tenkrát mě tam vyslali coby mladého, abych sbíral zkušenosti. V podobných firmách v zahraničí ale platí, že když přijde někdo nový, rovnou ho pošlou na dvě tři zahraniční stáže, klidně třeba do Pákistánu, aby nasbíral zkušenosti. Ale o mořská ložiska nešlo, řešili jsme ta pevninská. Podíl na průzkumné licenci na moři máme například v Jemenu.
Je v Česku možné zbohatnout na tom, že člověk na svém pozemku najde ropu?
Něco takového je nepravděpodobné, možné to je snad jen v americkém systému. Tam totiž platí, že když člověk vlastní pozemek a něco se na něm najde, tak se těžaři s majitelem pozemku musí dohodnout. Český systém funguje tak, že všechno, co je metr a půl pod zemí, je státní. Nerostné bohatství patří státu, a pokud ho někdo chce těžit, musí se s majitelem pozemku dohodnout jenom na přístupu, popřípadě náhradě za to, že ho určitou dobu nemůže plně využívat.
V tuzemsku se ale příliš mnoho ropy netěží. Existuje možnost, že by u nás existovalo velké neobjevené ložisko?
To se snažíme zjistit. Mělká ložiska už byla objevena našimi předky. Ve vídeňské pánvi, což je geologický útvar začínající u Uherského Hradiště, který se rozšiřuje dolů směrem na Hodonín a Břeclav, už se vrtá asi sto let. V celosvětovém měřítku jde snad o nejprovrtanější oblast. Naše největší ložisko ve vídeňské pánvi má dnes asi 254 vrtů, celkově je v ní odhadem kolem tisícovky vrtů. Zdá se, že je jich málo, ale to je tím, že z mnohých bylo již vše vytěženo, a dnes už proto neexistují.
Zmíní-li se v současnosti těžba ropy, lidem se vybaví ropná havárie v Mexickém zálivu. Jak jste ji jako odborník sledoval?
Přiznám se, že mě jako odborníka nejvíc iritovaly komentáře této události. V novinách se objevovaly zprávy o tom, že když se pracovníci BP snažili havárii sanovat, tak tam zatláčeli bahno. To je strašný omyl. Ano, anglicky se to řekne mud, nejedná se ovšem o bahno, ale o vrtný výplach. Jde o roztok vody a minerálních složek. Dřív se do něj dával například baryt, dnes jde spíš o chemikálie, různé polymery. Výplach dole ochlazuje dláto tím, že ve vrtu cirkuluje, dále vynáší na povrch úlomky horniny, která je dole drcena. Slouží také k tomu, aby dláto promazával a prodlužoval tak jeho životnost. A především vyrovnává tlaky, které se vyskytují v jednotlivých horninových horizontech.
Co soudíte o příčině této katastrofy?
Nelze to říci s jistotou, ale pravděpodobně sehrál roli lidský faktor a kombinace několika nešťastných shod. Došlo k podcenění situace. Mám ale stejně jako vy jen informace z médií, proto mi to nepřísluší hodnotit. Obecně ale platí, že těžba je dnes díky nejmodernějším technologiím nejen velmi bezpečná, ale i mimořádně ohleduplná vůči životnímu prostředí. Vždyť třeba u nás doma na Moravě máme sondy uprostřed vinic.
Ublížila havárie nějak vašemu oboru a jeho pověsti?
Nemyslím si. Navíc v České republice se kdysi stalo, že ze starého vrtu unikala těžká ropa a z toho vznikla zasolená a ropou kontaminovaná půda. Ropa je ale přírodní materiál, i když to tak nevypadá, rozloží se a potom půdu spíš hnojí, protože obsahuje spoustu dusičnanů. Tehdy ji pohnojila tak, že z ní začaly vyrůstat chráněné rostliny, a půda, která byla brána jako kontaminovaná, byla následně vyhlášena jako chráněná oblast. Jistě, v době, kdy se havárie stane, tak má velmi negativní účinky na zvířata a ryby, které uhynou. Ale když se podíváme do historie, tak například ve vídeňské pánvi lidé ropu objevili díky tomu, že docházelo k přírodním vývěrům do Moravy a lidé viděli mastné skvrny na její hladině. K únikům v přírodě normálně dochází. Na jednu stranu je to katastrofa, na druhou to ale život v přírodě podporuje. Proto mám z jednostranných hodnocení trochu smíšené pocity.
