Snad každý alespoň jednou za život přemýšlí o své váze a mnoho lidí, žen i mužů si cvičně počítá například známé BMI, tedy index tělesné hmotnosti, který bere v úvahu výšku a hmotnost člověka. Obecně dostupné a známé hodnoty, například podle Knighta, které člověku naznačují, jestli nemá nadváhu nebo je dokonce obézní, ale mají jen velmi malou vypovídací schopnost a už vůbec neplatí například pro děti a mladistvé, protože BMI index se u nich výrazně mění s věkem.
BMI index se používá spíš orientačně, jako epidemiologické měřítko. U dětí a mladých lidí se navíc jeho hodnota neposuzuje podle pevných limitů pro podvýživu či obezitu, ale musí se srovnávat s percentilem pro děti stejného pohlaví a věku. V percentilových grafech určených pro odhad nadváhy je například stanoveno, že děti, jejichž BMI se pohybuje nad 97. percentilem, jsou obézní.
Antropologové Lucie Stříbrná z Univerzity Pardubice a Pavel Bláha z Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra, ale na nedávných Antropologických dnech pořádaných Ústavem experimentální biologie přírodovědecké fakulty a Anatomickým ústavem lékařské fakulty představili studii, která zkoumala, zda jsou stanovené percentilové hranice opravdu platné pro odhad obezity u dětí a dospívajících.
„BMI index nám prakticky nic neříká o složení těla. Proto jsme si s kolegyní dali za úkol, že ověříme na běžné, sportující a obézní populaci dětí, jaká je korelace mezi percentilovými hodnotami BMI indexu a hodnotami stanovujícími procenta tuku v těle, které jsme měřili standardními antropometrickými metodami jako měření tloušťky kožních řas,“ přiblížil cíl studie Bláha.
Odborníci srovnávali naměřené a vypočítané hodnoty u téměř 1800 chlapců a více než 2200 dívek ve věku 13 až 15. „Chlapce a dívky jsme hodnotili zvlášť, protože se vyvíjejí odlišně. Vzorek sportovní populace jsme vybírali z dětí, která chodí na sportovní gymnázia, údaje pro obézní populaci jsme získali z dětské léčebny v Poděbradech a srovnávací vzorek běžné populace jsme posbírali s celým týmem antropologů napříč celou republikou. U všech jsme provedli kompletní antropometrické vyšetření, kdy jsme u každého zjišťovali samozřejmě kromě hmotnosti a výšky také dalších jedenáct výškových a délkových rozměrů, třináct obvodových rozměrů a tloušťku čtrnácti vybraných kožních řas,“ popsala výzkum Stříbrná.
Z nashromážděných dat pak vypočetli odhady podílu tuku v těle dětí podle různých metod nepřímého odhadu tělesného tuku a získané údaje srovnali s percentilovými intervaly BMI. „Vyšlo nám, že jen asi 44 procent dětí a adolescentů spadá do shodného percentilového intervalu jak u BMI, tak u použitých metod Matiegky a Pařízkové,“ shrnula závěry studie Stříbrná. BMI tak podle Bláhy nelze považovat za objektivní kritérium nadměrné hmotnosti a obezity.
Podle Stříbrné může také existovat takzvaně skrytá obezita, kterou BMI index vůbec neodhalí. U některých lidí se totiž tuk ukládá hluboko v těle a nadbytek tohoto viscerálního tuku je mnohem nebezpečnější než tuku podkožního.
Na Antropologických dnech se téměř stovka odborníků z celé České republiky i Slovenska zabývala kromě obezity celou řadou dalších témat, od vývoje a stavu tělesné stavby dětí či dospělých, přes metodiky výzkumu kosterních pozůstatků z nejrůznějších historických období až po příklady zajímavých archeologických nálezů. Brněnská konference navíc obnovila tradici každoročních setkávání odborníků pod hlavičkou České společnosti antropologické, která má zatím centrálu v Praze, ale po jednoznačném odhlasování na valné hromadě svolané právě v rámci brněnské konference, je nyní v jednání, zda se centrální řízení společnosti přemístí do Brna.