Tom Russell působí na Univerzitě v Queensu už 40 let jako pedagog, který učí studenty, jak učit. Podstatnou složkou učitelské praxe je podle něj schopnost učit se z vlastních zkušeností a nezamrznout. Ve svém příspěvku, který měl na konferenci ICET pořádané na Masarykově univerzitě ústavem pedagogických věd, přednesl účastníkům své zkušenosti s reflexivní praxí a kritickou reflexí.
„Před několika lety jsem poznal několik kolegů z oboru z Brna, kteří se stali mými přáteli. Nikdy jsem však netušil, že toto město také osobně navštívím a že tu bude takové horko,“ otevřel svůj příspěvek kanadský profesor.
Jak se může člověk naučit učit a myslet jako učitel? Jak může rozvíjet svoje schopnosti? Takové otázky si Russell na začátku položil a zarámoval tím i svou oblast zájmu.
Podle jeho vlastních zkušeností spoléhají často učitele hlavně na teorii. „Procestoval jsem hodně států, Kanadu, Chile, USA a další, vzorce vzdělávání jsou všude podobné, učitelé se nejsou zvyklí příliš pracovat s vlastní zkušeností a poučit se z ní,“ vysvětluje profesor.
Sám prošel standardní výukou a má praxi s vyučováním v Nigérii. Změna u něj nastala s objevem dvou autorů – Seymoura Sarasona a Donalda Schöna. Ti pro něj objevili reflektivní praxi a kritickou reflexi, přičemž podle Russella jde o dvě odlišné praktiky, nicméně obě se zaměřují na zdokonalení jednotlivce tím způsobem, že si sám vůči svému chování vytvoří odstup a je pak schopen ho zpětně reflektovat a na základě této zkušenosti zlepšit svoji budoucí praxi.
„Reflexe je zrcadlem učitelovy každodenní práce,“ rámuje svá slova profesor. Jde podle něj o to zjistit, co se děje v daný moment učení, což Russell ilustroval deníkovými záznamy jistého učitele jménem Bruce, s nímž prováděl výzkum.
Ve zkratce řečeno, teorie může být učiteli nápomocná při výuce, zásadní je však vlastní zkušenost a její kritické zhodnocení. „Je to jako s horkou pecí. Buď vám někdo řekne, že je pec horká, nebo se díváte, jak se někdo jiný o pec spálí, anebo se jí dotknete sami,“ vysvětluje akademik.
V závěru své přednášky Russell shrnul několik důležitých momentů ve svém životě, které ho jako učitele posunuly tam, kde je dnes.
Ať už to byly veselé zážitky s jeho studenty, kteří mu jako aprílový žert pokryli dveře do kanceláře alobalem se slovy: „May you always reflect?“ (Budete se vždy odrážet/reflektovat?), nebo zkušenost s ověřováním vlastní výuky, když si vzal na dva roky fyziku na základní škole. První rok učil a využil ho ke sběru úspěchů a chyb, což se pak odrazilo v přizpůsobení druhého roku.
„Z rozhovorů se studenty jsem například zjistil, že je nutné rozlišovat mezi autoritou vycházející ze samotné pozice učitele a autoritou danou vlastní zkušeností,“ přibližuje Russell.
S kolegy mimo jiné založil tzv. Hradní konferenci (Castle Conference) zaměřenou na sebepoznávání učitelů vedoucí k zdokonalování jejich pedagogické praxe.
