Přejít na hlavní obsah

Proč nezemřít na klíšťovou meningo-encefalitidu?

Má smysl se očkovat a kdy je vhodná doba?

Klíšťata přenášejí závažné nemoci.

Přicházíte domů z přírody a jako ostatně vždy se důkladně prohlížíte, zda se na vás někde nepřisálo klíště – užíváte sice repelenty, ale člověk nikdy neví. Čas od času na sobě nějaké klíště naleznete, odstraníte ho dle odborných doporučení speciální pinzetou a místo přisátí dezinfikujete. Přesto v tu chvíli ve vás hlodá pochybnost – nepřeneslo na mě to nešťastné klíště nějakou chorobu? Několik dnů se úzkostlivěji pozorujete a pak na celou věc opět zapomenete...Navzdory tomu vám už může jít o život.

Jak může klíště choroby přenášet?
Klíště prodělává takzvaně nedokonalou proměnu, tak jako všichni členovci. Jedna klíštěcí maminka může naklást až 3000 vajíček, a na každé z nich již může přenášet jak borrelie, tak virus klíšťové meningoencefalitidy i také jiné patogeny.

Z vajíčka se za příhodných okolností vytvoří larva – asi milimetr drobný poloprůsvitný tvor; za rok může z larvy vzniknout tzv. nymfa (velikosti kolem 3 mm) a teprve třetí rok vzniká dospělec neboli imago. Každá z těchto vývojových forem klíštěte je schopna sát savčí krev (larvy a nymfy řádově minuty až desítky minut, dospělci hodiny) – a tedy i přenášet různé nákazy.

Jaký je hlavní rozdíl mezi borreliozou a klíšťovou meningoencefalitidou?
Borrelioza je bakteriální onemocnění, takže v léčbě lze s úspěchem použít antibiotika. Přenos borrelií do hostitelského organismu je poměrně náročný na čas i energii – klíště tedy musí být přisáté alespoň desítky minut.

Naopak virus klíšťového zánětu mozku, tedy klíšťové meningoencefalitidy (KME) sídlí u klíštěte ve slinných žlázách – pro přestup viru do hostitelského organismu stačí velmi krátký časový okamžik, řádově minuty. Na virová onemocnění antibiotika navíc ze své podstaty vůbec nepůsobí. Virus KME se vyskytuje pouze ve střední a východní Evropě a na části asijského kontinentu.

Koho virus klíšťové meningoencefalitidy ohrožuje a jak se onemocnění projevuje?
Vnímavost k onemocnění je všeobecná – virus si nevybírá, onemocnět může každý z nás. Průběh onemocnění může být různý. V tom nejlepším případě je zcela bezpříznakové – imunitnímu systému se podaří virus identifikovat a zlikvidovat, důsledkem je vytvoření specifických protilátek, které zabrání nové nákaze (reinfekci). Člověk, který prodělá tuto formu KME si může gratulovat – neonemocněl, vytvořil si specifické protilátky a tím pádem ušetřil za očkování.

V naprosté většině případů se onemocnění projeví po několika dnech od přisátí klíštěte (tzv. inkubační doba, která může být 3 až 20 dnů). Mezi první příznaky patří únava, zvýšená tělesná teplota, bolesti kloubů a svalů – zkrátka chřipkovité příznaky.

V těchto dnech cirkuluje virus v krvi nakaženého jedince. Tyto potíže během 3 až 5 dnů spontánně odezní člověk se opět začíná cítit plně ve formě a věnujeme se svým zálibám. U těch šťastnějších nakažených se již žádné další příznaky nákazy neprojeví – prodělali tedy mírnou „letní virózu“, které nevěnovali ani příliš pozornosti, jejich imunitní systém vytvořil specifické ochranné protilátky a i oni tedy ušetřili za očkování.

Jenže asi 5 až 10 procent nakažených lidí má smůlu (a jak se v jedné písni ptá pan Nohavica: „je to moc či málo?“). Po zmíněném období přechodného zlepšení dochází v odstupu několika málo dnů k rozvoji příznaků zánětu mozku: postižení trpí extrémně silnou bolestí hlavy, vadí jim světlo a hluk, mohou mít závratě a zvracet. U některých dojde k rozvoji epileptického záchvatu, některým ochrnou končetiny, někteří upadají do kómatu se zástavou dechu a oběhu...
Tito pacienti logicky končí v nemocnicích, někdy přímo na lůžku Jednotky intenzivní péče nebo na oddělení ARO.

Jak se klíšťová meningoencefalitida diagnostikuje?
U pacientů v dobrém klinickém stavu lze někdy vystačit s průkazem nově vytvořených protilátek proti viru KME v krvi odebrané ze žíly. U všech ostatních je třeba provést odběr mozkomíšního moku lumbální punkcí, kde se prokazuje nehnisavý zánět a opět zmíněné protilátky.

A jak klíšťovou meningoencefalitidu léčíme?
V současnosti nemá lékařská věda k dispozici lék, který by dokázal zabránit množení viru KME – léčba je tedy pouze podpůrná, symptomatická. Nařizuje se přísný tělesný i duševní klid (četba, poslech hudby nebo práce na počítači značně namáhají nervová centra a mohou tedy vést k prudkému zhoršení celkového stavu). Běžně se podávají léky snižující nitrolební tlak (mannitol) a vysoké dávky kortikosteroidů.

Podáváním kortikosteroidů se tlumí přemrštěná zánětlivá odpověď v mozku, mírní se tak poškození nervových struktur a výrazně se snižuje riziko epileptických záchvatů, slepoty, hluchoty anebo obrny různých nervů. Při projevech oběhového či dechového selhávání je nutné umělé plicní dýchání a spousta dalších komplikovaných a někdy i rizikových léčebných procedur.

Navzdory komplexní péči může takto nemocný jedinec (mladý a zdravý nebo starý a nemocný) zemřít – k zoufalství a bezmoci rodiny i zdravotnického personálu.

A ti co přežijí? Ve více než 80 procentech případů trpí dlouhodobými následky onemocnění – bolestmi hlavy, nesoustředěním, závratěmi, mohou mít různé typy různě závažných obrn apod. Jejich život je prostě jiný, ale jsou šťastni, že přežili...Někteří se však nemohou radovat ani ze svého přežití – zůstávají upoutáni na lůžku jako lidské trosky, odkázáni na plnou ošetřovatelskou péči svého okolí...

Má tedy smysl se očkovat?
Ukázkovým příkladem by nám mělo být sousední Rakousko. České republice rozlohou obdobná země, kde se ještě v 70. letech 20. století vyskytovalo několik set případů klíšťové meningoencefalitidy ročně. Oba státy se v té době dělily o světové prvenství ve výskytu tohoto onemocnění. Díky intenzivnímu výzkumu se jedné rakouské firmě podařilo vyvinout vakcínu proti KME. Během následujících 20 let bylo proočkováno více než 90 procent rakouské populace a výskyt onemocnění klesnul na desetinu. Z řádově 600 až 800 případů ročně na pouhých 60 až 70 ročně v celém Rakousku! Úměrně tomu poklesl i počet obětí tohoto onemocnění.

Pro srovnání: v české populaci se počet očkovaných osob odhaduje na 15 až 20 procent populace. Pouze na Klinice infekčních chorob ve Fakultní nemocnici Brno je v současnosti ročně léčeno 60 až 100 pacientů s klíšťovou meningoencefalitidou, z nichž každý rok několik svému onemocnění podlehne.

Během zmíněných dvou desetiletí byla samozřejmě vyhodnocována účinnost vakcíny a její bezpečnost. Více než 90 procent všech očkovaných lidí má při dodržení pravidelného přeočkování ochranné protilátky v séru a nežádoucí účinky (alergie na složky vakcíny nebo např. idiopatická trombocytopenická purpura) se vyskytují velmi velmi vzácně - řádově 1:1 000 000 až 1:10 000 000 očkovaných. Nemyslíte, že ty milióny naočkovaných rakouských občanů a pokles výskytu KME i úmrtí nám jsou skvělou ukázkou účinnosti a bezpečnosti této vakcíny?

Očkování je možné během celého roku – nejlépe v zimě, kdy je nejnižší aktivita klíšťat. Účinná ochrana nastupuje asi za 2 týdny po aplikaci druhé dávky vakcíny.

A je nutné přeočkování?
Veřejné zdravotnictví žádné země nedisponuje takovými prostředky, aby každých 3 až 5 let mohlo kontrolovat přítomnost postvakcinačních protilátek v séru očkovaných osob. Při doporučení pravidelného přeočkování s tedy vychází z matematických modelů a statistiky s cílem udržet míru účinně chráněných kolem 95 procent všech očkovaných osob.

Hlavní novinky