Spolupráci s průmyslovými partnery uchopila Fakulta informatiky MU systematicky od roku 2007, kdy založila Sdružení průmyslových partnerů. Dnes se spolupráce projevuje na každodenním životě fakulty, mimo jiné formou společného výzkumu a vývoje, vedení závěrečných prací studentů (přes 120 ročně, téměř čtvrtina všech prací, a číslo pořád roste) i sponzorovaným výzkumem doktorandů.
Fakulta nabízí partnerství na třech úrovních – odlišných jak kvalitou, tak objemem společných aktivit (zejména počtem úspěšně obhájených závěrečných prací), tak i finančním plněním – SME partner, Partner a Strategický partner. Základní podporu partnerských aktivit poskytuje na fakultě Oddělení celoživotního vzdělávání a průmyslových partnerů. Po stránce výzkumu a vývoje je do spolupráce zapojena asi polovina laboratoří a výzkumných skupin, s výrazně vyšším zapojením tří z těchto laboratoří.
Důležitou aktivitou sdružení je od roku 2011 Soutěž pro šikovné studenty, díky které mají talentovaní vysokoškoláci v prvních semestrech studia možnost zapojit se do společných projektů laboratoří a partnerů. Přínosem této činnosti je nejen stipendium, které tak mohou získat, ale zejména zvyšování odborných kompetencí a rozšiřování praktických zkušeností.
Spolupráce je od počátku fungování sdružení budována na filozofii, že zásadní je konkrétní společný zájem na určité formě spolupráce, je odmítáno neadresné dárcovství. Tímto zajišťujeme, že dochází k rozvoji oboustranně přínosných aktivit, a tedy i vztahů. Drtivá většina získaných prostředků jde do aktivit výzkumu a vývoje – stipendia studentům a podpora činnosti laboratoří – a aktivit na pomezí výuky a vývoje, jako jsou soutěže závěrečných prací, semináře a konference nebo praxe studentů.
Jako největší slabiny na straně fakulty předně vnímám přetížení některých lidí a týmů na fakultě a zároveň nevyužitou kapacitu jiných. Problematické je také nepochopení principů spolupráce s firmami, společného výzkumu a vývoje ze strany některých – jinak velmi zdatných – akademických týmů či neochota k jakýmkoli závazkům nebo garancím překračujícím rámec spolupráce typu „best effort“. Občas je to také nedostatečná pružnost na obou stranách – na straně fakulty informatiky daná velkou setrvačností ve výzkumných týmech, respektive tématech.
V některých případech jsou komunikační těžkosti dané vytížením odpovědných pracovníků jak na straně fakulty, tak ještě častěji ve firmách. A do jisté míry chybí i širší kompetentní zázemí dostatečně blízko řešitelům-odborníkům (tedy přímo v laboratoři nebo aspoň na katedře).
Na straně univerzity jako celku je pak na místě si asi upřímně říct, že k vážnému a komplexnímu zamyšlení o možnostech univerzity z pohledu firem zatím nedošlo, respektive o něm nikdo v mém okolí neví. A tak firmy musí jednou cestou jednat s Centrem pro transfer technologií MU, jinou cestou s Kariérním centrem MU, jinými kanály ohledně výzkumu a vývoje, úplně jinými pak ohledně spolupráce při vedení závěrečných prací.
A že ani podpora doktorských studentů nepatří mezi aktivity s preferencemi v daňové politice tohoto státu, to už snad ani nepřekvapí.
Autor je proděkanem Fakulty informatiky MU pro vztahy s průmyslem a absolventy.
