Přejít na hlavní obsah

Slavit znamená vzpomínat i zapomínat

Jaký byl rok 2019 na Masarykově univerzitě, komentuje historik a prorektor Jiří Hanuš.

Červnový Festival MUNI 100 byl vrcholem oslav 100. výročí založení Masarykovy univerzity.

Instituce žijí myšlenkami, na kterých vznikly. Tento výrok použil TGM, ale jeho původ je starší, patrně v renesanční Itálii. A na jakých myšlenkách vznikla před sto lety Masarykova univerzita?

Odpověď není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Vznik MUNI v roce 1919 vypadá jako důsledek zrodu Československa. Ve skutečnosti je to též výsledek snažení předchozích generací, které se napříč Rakousko-Uherskem snažily o založení nových vysokých škol na nejrůznějších místech monarchie.

Masarykova univerzita byla sice od začátku chápána v návaznosti na republiku, ale počátky snah o její založení jsou spojeny se starým mocnářstvím – ať už se nám to líbí či nikoli. Jistá dvojkolejnost je dána i dalším faktorem: MUNI měla být výsledkem národní emancipace, jakýmsi důkazem dospělosti českého národa, který buduje samostatně své elity na několika místech svého nového státu. Tato národní charakteristika je ovšem v napětí s nadnárodním chápáním univerzitního vzdělání, což se projevilo o něco později než v zakladatelské době, nehledě na to, že univerzita brzy pocítila svá omezení jak personální, tak organizační i finanční.

Otázka položená v úvodu si ale žádá odpověď ze současného stanoviska. Tedy: žijeme myšlenkami, na nichž vznikla naše univerzita? Ano, pokud se nebojíme si přiznat, že tyto myšlenky jsou do značné míry ambivalentní již od počátku, což souvisí s rozeklaností moderní doby. Aktuálně si můžeme stejně vytvářet a dotvářet jak takzvaný zakladatelský mýtus, tak se vztahovat ke starým univerzitním idejím středověkého světa nebo k nejnovějším liberálním výstřelkům v oblasti vzdělávání a výuky. Fantazii se v této oblasti meze nekladou, což je dobře.

Masarykova univerzita prožila končící rok ve znamení stoletého výročí od svého vzniku. K čemu slouží výročí, pokud ho vezmeme vážně a nevyužijeme ho jen jako příležitost k poplácávání po ramenou? V první řadě k pravdivému ohledání vlastní historie. Ta nemusí být totiž ani krásná, a může dokonce i bolet. Univerzita totiž žije ve společnosti a se společností a všechny události zanechávají šrámy na jejím pomyslném těle. Univerzita zakusila jak totální přetržku své činnosti za druhé světové války, tak úpadek svého étosu v době komunistického režimu. Tedy dvě diskontinuitní období, přičemž to první bylo ohrožující existenčně, to druhé existenciálně. V prvním případě šlo o ohrožení zvnějšku, ve druhém spíše zevnitř. Vyberte si, co je horší, pokud je to možné.

Výročí slouží také k ohledání přítomnosti. Jak to je s univerzitou dnes, při vědomí třicetiletého svobodného vývoje. Jednotlivá výročí se zde kombinují, až to bere dech. Zde není možné nekonstatovat: Masarykova univerzita udělala v době svobody ohromný skok kupředu, který se rovněž propojuje se skokem celé společnosti, se skokem regionu, v němž univerzita působí. Stačí si to ukázat jen na dvou příkladech: na tváři města Brna, které se během posledních dekád proměnilo na město „mladé“, se studentskou každodenností, které si všímají zejména zahraniční návštěvníci a obdivují ji. A druhým příkladem je stavba a život stále se rozvíjejícího kampusu, který vytváří druhé univerzitní centrum vedle centra městského, starobylého a také potřebnou infrastrukturu, opět pozitivně vnímanou zahraničím.

A v neposlední řadě mají každá výročí rovinu symbolickou, skoro by se dalo říci magickou, neboť působí to, co označují. Všechno to slavení, festivaly, filmy ve Scale, science slamy propojené s jinými vysokoškolskými institucemi, udílení pamětních medailí, koncerty a další akce nejsou samoúčelnými podniky tehdy, když upozorňují na to, že univerzita žije nejen jako prostý souhrn svých součástí, ale jako jednota v mnohosti.

Rok 2019 byl rokem slavení a to je v dnešní době zapotřebí i z hlediska antropologického. Slavením si totiž nejenom cosi připomínáme, slavením také zapomínáme – na starosti všedního dne, na všelijaká pracovní trápení, na tisíc problémů s vlastními výkony, na ponuré výkaznictví, na zbytnělou byrokracii. U slavení prožíváme přítomnost, v níž je nám dobře. V tomto smyslu byl rok 2019 pro univerzitu úspěšný a plodný.

Autor je historik a prorektor Masarykovy univerzity pro personální a akademické záležitosti.

Hlavní novinky