Ministr školství Marcel Chládek přichází s návrhy, jejichž uskutečnění by do našich poněkud rigorózních představ o vzdělávacích cestách vneslo velkou změnu. Jedná se o návrh zavedení mistrovské zkoušky místo maturity u některých učebních oborů, a dokonce o uznání této mistrovské zkoušky jako základu, opět místo maturity, k přijetí ke studiu na vysoké škole v souvisejícím bakalářském studijním programu či oboru.
Naše dosavadní představy bazírují na maturitě jako způsobu ukončení středoškolského vzdělání a jako jediné možné vstupence, obvykle po absolvování přijímací zkoušky, na vysokou školu.
Naše představy reflektují model, který převládá i v jiných zemích našeho kulturního okruhu, ale není jediný možný. Porozhlédneme-li se například po severských zemích nebo zemích angloamerických, zjistíme, že pro potenciální studenty vysokých škol se nabízejí pluralitní cesty, jež jsou založeny na uznání předchozích pracovních zkušeností a dovedností. Nejznámějším příkladem je švédský model jednoduše označovaný jako 25 + 4, což znamená uchazeče minimálně ve věku 25 let se čtyřletou praxí v oboru.
Jiným příkladem mohou být země s otevřeným univerzitním systémem, jako je například Kanada, USA nebo Velká Británie, kde se zohledňuje praktická zkušenost uchazeče, respektive vyžaduje se k tomu, aby určitý obor mohl uchazeč studovat. Promítá se to i do hodnoticích procedur, tedy jiného typu zkoušení vycházejícího z praxe a zkušeností studenta. Jedná se vlastně o transfer neformálního vzdělávání a informálního učení, jež je založeno na praxi a jež nabývá akreditované podoby.
Společným znakem všech těchto postupů je snaha podpořit dospělého uchazeče o studium a dospělého studenta vysoké školy v tom, aby znovu vstoupil do formálního vzdělávacího procesu a aby dosáhl vzdělání, pokročilých znalostí a následně také diplomu, na nějž z nějakého důvodu dříve nedosáhl. A především jsou to opatření, která mají přispět k odstranění slepých uliček, tj. takových vzdělávacích drah, z nichž neexistuje přechod do dalšího stupně vzdělání.
Právě takovou slepou uličkou jsou u nás učňovské školy ukončené závěrečnou zkouškou a výučním listem, jež nemají žádnou vzdělávací návaznost. Zavedení mistrovské zkoušky po třech letech praxe, jak navrhuje ministr, by to mohlo změnit.
Zatím se však o tomto návrhu nijak široce nediskutuje, pominu-li článek Radky Kvačkové v Lidových novinách z 1. dubna, možná proto, že jeho uskutečnění by se neobešlo bez mnoha dalších zásadních změn jak v sekundárním, tak v terciárním vzdělávacím systému. A také v zažitých stereotypech o těch správných vzdělávacích cestách.
Autorka pracuje na Ústavu pedagogických věd FF MU.
