Přejít na hlavní obsah

Podpora žen ve vědě – teorie versus realita

Mateřství by nemělo být podle manažerky výzkumných projektů Veroniky Papouškové překážkou v kariéře.

Jde skloubit rodičovství a vědeckou práci?

Nejčastěji v době, kdy se mladá žena věnuje svému doktorskému studiu v jakémkoliv oboru, narazí na zásadní otázku, jak svou další kariéru skloubit s neméně důležitou rolí mateřskou.

Pomineme-li právo každé nastávající matky setrvat doma s dítětem po dobu až čtyř let, zůstává před námi období minimálně několika měsíců, během kterých přestává být práce na prvním místě, jakkoliv jsou na dosah výsledky do slibné publikace či rozjetý projekt.

Přestože narážíme na každém rohu na pojmy jako gender balance a podpora žen ve vědě, realita ukazuje trochu jiný obrázek. S odchodem na mateřskou dovolenou (ze zákona minimálně 14 týdnů kolem porodu) se dostáváme do podivného vakua – není možné zůstat byť formálně na stejné pracovní pozici u původního zaměstnavatele (třeba projekty GA ČR musí být ukončeny) a nějakou dobu se hledá režim vyhovující nové životní situaci.

Poté už sice ženám status „na rodičovské dovolené“ trochu rozvazuje ruce, ale přesto není většinou příliš snadné najít rovnováhu mezi částečným návratem do práce a starostí o rodinu. A přitom by k tomu stačilo docela málo.

Co nám momentálně chybí, to je více forem přímé podpory vědkyň s malými dětmi jako poskytoval například Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost. Ten umožnil financování částečného úvazku žen na rodičovské dovolené se snahou o udržení kontaktu s vědeckou komunitou (Ceitec, Recetox). Nebo vybudovat školku, jako se to povedlo na fakultě informatiky. Po ukončení projektu však musela svoji činnost ukončit.

Svůj přínos jistě mají i rozličné workshopy a konference, kde mohou ženy sdílet své zkušenosti a motivovat se navzájem. Ty by ale měly být spíše nadstavbou nad konkrétní formou podpory v podobě zkrácených úvazků, možnosti práce z domu, dětských skupin a podobně, a ne hlavní náplní tzv. gender projektů.

Palčivou otázkou zůstává, proč hlavní pilíř státní podpory základního výzkumu, GA ČR, neumožňuje odložení začátku projektu a dosti komplikuje jeho přerušení, jako je běžné u evropských schémat typu Marie Curie Sklodowska Actions (MSCA), European Research Council (ERC) apod. A jen snít můžeme o specifické grantové výzvě určené pro ty, kteří se vracejí do aktivního vědeckého života po delší přestávce nejen v podobě rodičovské dovolené (inspiraci lze opět hledat v MSCA).

Pro řešení, která by ulehčila život vědkyním-maminkám, přitom nemusíme chodit až tak daleko. Začít můžeme třeba v univerzitním kampusu, kde chybí byť jen jediný vhodný prostor pro přebalení dítěte, čímž se komplikuje i sebekratší návštěva kolegů na pracovišti. Nemluvě o jakémkoliv zázemí pro děti, které by značně zkrátilo dobu nutnou pro zajištění hlídání během pracovní schůzky.

Pokud se chce naše univerzita zařadit mezi ty vědecky respektované, neměla by mít podporu vědkyň pouze v programovém prohlášení, ale příslušnou agendu by si měl pod svá křídla vzít i jeden z prorektorů.

A závěrem, aby nebyl tento text špatně pochopen: Podpora žen neznamená, že si ženy přejí nějaké zásadní zvýhodňování. Jen by si zasloužily, aby byla jejich mateřská role respektována a nebrána jako nepřekonatelná překážka v kariéře.

Autorka působí v institutu Ceitec MU.

Hlavní novinky