Přejít na hlavní obsah

Akvabela Dufková: olympiáda i klip pro Kylie Minogue

„Je těžké držet výraz a dělat show, když ze sebe vydávám všechny fyzické síly, ale i to jde natrénovat,“ říká o úskalích sportu Dufková. Foto: Ondřej Surý.

„Je těžké držet výraz a dělat show, když ze sebe vydávám všechny fyzické síly, ale i to jde natrénovat,“ říká o úskalích sportu Dufková.Jsou trochu jako herečky. Jen místo na dřevěných prknech se pohybují v bazénu. Kromě fyzických výkonů se totiž u akvabel velmi cení také dokonalost výrazu. Oboje ovládá Alžběta Dufková, studentka ruštiny na filozofické fakultě, víc než dobře.

Vždyť už v 16 letech skončila se svojí partnerkou osmá v závodě dvojic na mistrovství Evropy a v 18 startovala na olympiádě v Pekingu. Před pár měsíci si užila jiný velký zážitek. Spolu s dalšími akvabelami se objevila v klipu popové zpěvačky Kylie Minogue.

Jak se z vás stala akvabela? Díky dětskému okouzlení?
Tím jsem si neprošla. Na bazén mě poprvé dovedli naši, protože jsem byla jako malá hyperaktivní a oni mě chtěli dát do nějakého kroužku. Tehdy jsme bydleli v Černých Polích, bazén na Lesné jsme měli blízko, proto tahle volba. Myslím, že tehdy vůbec netušili, do čeho jdou. Ale dopadlo to docela dobře (směje se).

Dnes se o vás říká, že jste jeden z největších talentů, jaký tento sport v Česku kdy měl. Co přesně znamená talent pro synchronizované plavání?
Ono se to částečně říká proto, že vozíme výborné výsledky. Spolu se Soňou (závodní partnerka – pozn. red.) se nám povedly některé závody tak, jako nikomu před námi. Aspoň trocha talentu je potřeba na každý sport na vrcholové úrovni, ale bez dřiny se to neobejde. Když se tedy bavíme o nadání, je určitě potřeba, aby se člověk nebál vody, měl dobrou motoriku, aby se závodnice naučila všechny zajímavé pohyby a dělala je rychle, pevně a ostře.

Co pro vás bylo nejtěžší se naučit? Nedýchat, nebo držet pořád správný výraz?
Je těžké držet výraz a dělat show, když ze sebe vydávám všechny fyzické síly, ale i to jde natrénovat. Pak se nám ale smějí v posilovně, že i když už jsme tam dlouho, tak se pořád usmíváme a vůbec nevypadáme unaveně. Synchronizované plavání je ale určitě nejtěžší fyzicky. Když doplaveme sestavu, cítím se, jako bych doběhla čtyřstovku. I trénink je tvrdý. Kromě nacvičování sestav chodíme normálně plavat, do posilovny nebo na balet.

Na domácích závodech někdy soutěžíte i sólově, ale na zahraničních jen v duu se Soňou Bernardovou. Proč?
V duu jsme vždycky dopadly lépe než jako sólistky a duo je ostatně i olympijská disciplína. Už je v tom také trochu politika. Nechceme, aby si nás jako jednotlivkyně rozhodčí zařadili třeba na 14. místo a pak měli tendenci bodovat nás stejně jako dvojici, i když jsme lepší.

Vaše partnerka je o 14 let starší než vy. Jak spolupráce funguje?
Moc dobře, vážně. Je to něco mezi vztahem matky a dcery a kamarádek, co spolu chodí na diskotéky. Já jsem díky ní dřív dospěla a ona je ráda, že je mezi mladými holkami. Soňa měla přede mnou dvě jiné partnerky, ale obě už závodní kariéru ukončily, tak si k sobě vzala mě. Vytáhla mě nahoru. I díky ní jsem výkonnostně tam, kde jsem.

Pořád platí, že vás trénuje francouzský trenér Stephan Miermont?
Ano, ale on je spíš choreograf než trenér, skládá nám sestavy, máme ho jen na soustředění. Spolupráce s ním stojí ohromné peníze, je to na hranici toho, co si můžeme dovolit, ale vyplatí se to. Spolupracuje s nejlepšími plavkyněmi na světě, dělá i velké show ve Spojených státech.

Co ho vedlo k tomu, že si vzal na starost dvě dívky ze země, která není v tomto sportu zrovna velmoc?

Dali jsme se dohromady, když jsme byly na soustředění v Americe. Se Soňou se znali už dřív a on sám říká, že když jede za jinými holkami, bere to jako práci, kdežto nás bere spíš jako kamarádky. Díky tomu jsme se dostaly i k natáčení klipu pro Kylie Minogue, ke kterému dělal Stephan choreografii. Dlouho jsme o tom nemohly ani mluvit, protože Kylie si klip schovávala jako součást velké koncertní show a chtěla, aby to bylo překvapení.

Jaké bylo natáčení? Potkaly jste se i se zpěvačkou samotnou?
Nakonec ne, nechala se zastupovat dublérkou. Když jsem o té nabídce slyšela poprvé, byla jsem z ní v šoku. I pro nás je to něco výjimečného. Natáčení trvalo asi čtyři dny, jely jsme kvůli němu do Londýna. První den jsme vymýšlely sestavu a pak se točilo. Pro akvabely to nebylo nic náročného, chtěli po nás jen obrazce na hladině. Ale samozřejmě jsem si to užila. Londýn i natáčení, všechny ty kostýmy a líčení. Bylo to fajn.

Užíváte si líčení, i když ho jako akvabely máte na závodech hodně výrazné?
Nejvíc nás baví navrhovat plavky, na těch si dáváme hodně záležet. Nám je navrhuje moje sestra, která je na to ohromně šikovná, a nechá nás do toho hodně mluvit. Co se týče líčení na závody, je pravda, že tak výrazné není úplně hezké, ale do vody je potřeba, aby bylo vidět i na dálku. Jen když jdeme ze závodů, občas si vyslechneme svoje, když máme třeba úplně rudou pusu. I proto jsme už líčení trochu zjemnily, aby vypadalo dobře i zblízka, když jdeme například na rozhovory do televize.

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity