Přejít na hlavní obsah
Pokud zůstává přes víkend v Brně, věnuje se Honza většinou průvodcování v prvorepublikové vile Stiassni v Pisárkách.

Týden studenta: Budoucí učitel zpívá ve dvou sborech

Studium historie a geografie je sama o sobě dost pestrá kombinace, Jan Sobotka k tomu ale ještě zpívá ve dvou sborech, hraje v divadle a dělá průvodce po památkách.

Původně plánoval, že půjde studovat herectví, které ho vždy bavilo. Nakonec si ale uvědomil, že se mu bude raději dále věnovat ve volném čase a pro studium a budoucí kariéru zvolí to, co ho také už dlouho velice lákalo – učitelství na střední škole se zaměřením na dějepis a zeměpis, které se na Masarykově univerzitě studuje mezifakultně.

„Z logistického hlediska je to super, protože přírodovědecká a filozofická fakulta jsou od sebe vzdálené jen jednu zastávku tramvají, i tak ale samozřejmě padne spousta času na přesuny mezi budovami. Člověk s tím musí počítat a někdy je opravdu obtížné sestavit si rozvrh,“ přiznává Honza. Při pohledu na jeho běžný týden se není čemu divit.

Poznávačka stromů a odhadování terénu

V pondělí se věnuje celý den jen a pouze škole, a to od osmi ráno do osmi do večera. Postupně se střídají předměty na obou fakultách a pauza přichází jen odpoledne na dvě hodiny, které ale Honza beztak věnuje studiu v knihovně či dopisování seminárek.

Co se týče předmětů, zatím si oblíbil více ty z Přírodovědecké fakulty MU, protože jsou podle něj víc praktické. „V tomto semestru mám třeba jeden z nejtěžších předmětů celého studia – krajinnou ekologii. Podle fotek se učíme odhadovat terén, učíme se detailně poznávat stromy a znát jejich výskyt. Zjišťuju, že nás to dost deformuje, protože už se na přírodu okolo sebe nedíváme stejně jako dříve,“ popisuje student.

V tomto semestru má Honza jeden z nejtěžších předmětů celého studia – krajinnou ekologii.

Na historii má Honza nyní předměty zaměřené na dějiny 19. století v západní Evropě, na dějiny českých zemí a na historické vztahy mezi Čechy a Poláky. Při studiu historie je také povinná němčina, což nemusí být pro každého zrovna radostné.

„Vždy jsem se němčině obloukem vyhýbal, na střední škole jsem studoval angličtinu a ruštinu. Teď už se jí nevyhnu, a tak se s ní snažím nějak popasovat. Občas je to trochu matoucí, protože se zároveň jako samouk učím italštinu,“ směje se budoucí učitel.

Protože absolvuje studium se zaměřením na vzdělávání, musí projít i předměty pedagogického základu. V didaktice si tak tento semestr třeba zkouší, jaké to je učit. Patnáctiminutový výklad je dobrým začátkem pro budoucí vedení hodin.

Domácí úkoly z tělocviku

V úterý ráno míří na tělocvik, jak ale sám přiznává, nejedná se o klasický tělocvik, jaký absolvuje většina studentů Masarykovy univerzity. Honza si v tomto semestru vybral wellness, tedy předmět, který se zaměřuje na zdravý životní styl. Studenti se v něm neprohání po tělocvičně, ale probírají zdravé životní návyky, správnou stravu a dokonce dostávají domácí úkoly.

V úterý odpoledne absolvuje Honza dvě hodiny didaktiky a pak míří na pedagogickou fakultu do Pěveckého sboru Masarykovy univerzity, jehož je součástí. Tréninky zhruba čtyřicetičlenného tělesa, které v nové sestavě vzniklo teprve nedávno a pořád se ještě ustavuje a sehrává, trvají zhruba tři hodiny v závislosti na tom, jestli se zrovna blíží nějaké vystoupení nebo ne. Zkoušky sboru navíc neprobíhají jen v úterý, ale i ve středu.

Ve čtvrtek čeká Honzu ráno poslední školní hodina a pak buď odjíždí domů do rodných Oslavan, nebo zůstává na víkend v Brně. V obou případech má ale vždy napilno. „S bývalými spolužáky jsme u nás na maloměstě založili také sbor, takže zpívám ještě s nimi. Tam to ale nemáme tak formální a vážné. Jsem také součástí ochotnického divadla, se kterým pro naše obyvatele secvičujeme jednodušší vystoupení, literární čtení a podobně. Také jsme s kamarádkou loni vytvořili scénáře hraných prohlídek oslavanského zámku, a protože to lidi dost zaujalo, tak to letos rozšiřujeme,“ vyjmenovává Honza aktivity, které se odehrávají mimo Brno.

Pokud zůstává v Brně, věnuje se většinou průvodcování v prvorepublikové vile Stiassni v Pisárkách. Průvodce dělá už od 15 let, v létě pravidelně jezdí brigádničit na hrad Karlštejn, a jakmile začal studovat v Brně, přirozeně si našel stejnou brigádu i tady. Přiznává přitom, že do vily Stiassni se zamiloval. Odpracuje tam zhruba dva víkendy v měsíci vždy od devíti do šesti. Při provázení uplatní všechny cizí jazyky, které ovládá, a o vile plánuje psát také svou bakalářskou práci.

Ve volných chvílích se Honza snaží co nejvíce cestovat, brzy ho čeká třeba cesta do Japonska. Velké množství aktivit ho ani zdaleka neunavilo, se spolubydlící si naopak slíbili, že pokud v tomto semestru vše zvládnou, dají se v tom příštím na studium znakového jazyka. Ten se totiž v pedagogické praxi může hodit.

Hlavní novinky