Je téměř polovina června. Mám zvláštní pocit z těkání mezi možnostmi, které nabízí velké město, a zároveň smutku z blížícího se odjezdu. Poslední dobou mě na Erasmu provází hodně emocí. Výuka na naší turecké univerzitě už skončila a já si hledám nový denní rytmus. Zkoušky mám až dva týdny po skončení semestru, takže si opakuji učivo, objevuji Istanbul a naposledy využívám výhod tohoto města. A pomalu se taky připravuji na odjezd domů.
To obrovské patnáctimilionové město, co mi bylo domovem posledních pět měsíců, budu muset na konci června opustit. Mám moc ráda Brno, ale návrat do naší klidné země bude zvláštní. A musím přiznat, že se obávám i nových výzev, které mne čekají, tedy návratu a stáže v České televizi.
„Výzva“ je totiž přesně to slovo, které bych použila pro popis své zkušenosti na Erasmu. Celou dobu se tady snažím zvyknout si na úplně odlišný životní styl, na jinou kulturu, jiné jídlo a specifický typ ubytování – sdílený byt s dalšími šestnácti lidmi. A samozřejmě na hrozbu zemětřesení a na konstantní snahu pochopit místní politickou situaci. Protesty sice utichly, byly vždy potlačeny – uzavíraly se klíčové stanice metra, důležitá centra hlídaly stovky policistů. Turci jsou frustrovaní, ale musí pokračovat ve svých životech.
Řekla bych, že jsem si nakonec zvykla dobře. Největší výzvou bylo najít si stabilní rutinu a zároveň se stíhat potkávat s přáteli a objevovat město. Největší překážkou v tom byla a je místní doprava a fakt, že je vše od sebe velmi daleko – na rozdíl od kompaktního brněnského centra. Nakonec se tedy Erasmáci z asijské části města potkávali spíše spolu a skupinky si vytvořili taky v evropské části města. Než totiž zdoláte kopce ve své části města nebo vystojíte kolonu v autobusu, na druhou část města dorazíte, když se stmívá.
Myslím si, že studijní pobyty ve velkých městech se můžou výrazně lišit od těch ve městech menších, kde je to více o setkávání. Spolek studentů na Erasmu na naší univerzitě navíc přestal pořádat akce zhruba ve druhém měsíci po příjezdu, takže jsme se všichni tak trochu rozprchli. Škoda, ale občas se nám alespoň poštěstilo dostat se mezi studenty jiných univerzit.
Dnes už chápu, že každý Erasmus přináší jinou zkušenost. Někdo získá větší praxi se socializací a kolektivem studujících, někdo zase s náročným studiem na prestižní univerzitě. My v Istanbulu jsme zažili zemětřesení, nepokoje, vyřizování dokumentů, zkoumání kulturních a politických odlišností na „předměstí Blízkého východu“ a čaje u Bosporu. A hlavně, osobnostní růst.
Uzavírat tuto úžasnou i chaotickou kapitolu mého života bude náročné, protože mi začala vyhovovat. Ruch Istanbulu mě baví. Mám před sebou ještě dva týdny – tedy zkoušky a poslední objevování zajímavostí tohoto fascinujícího města.
Autorka textu je studentkou FSS a členkou studentské redakce Magazínu M.
