Přejít na hlavní obsah

Jazzové a jiné improvizace v portugalském duchu

Jaké to je strávit léto na pracovní stáži v portugalské Coimbře? Prý bez stresu.

Portugalská Coimbra.

Poměry jsou zde volnější než volné a nejčastější fráze, kterou slýchám pořád dokola, zní: Sem stress. Tedy: Bez stresu.Viva a espontaneidade! Ať žije spontánnost! Píše se na obrazovkách bankomatů, ze kterých si několikrát do měsíce vybírám tvrdou evropskou měnu. Jsem v Portugalsku, je léto, pracuju v organizaci, která pořádá jazzové koncerty, a připadá mi, že neexistuje úsloví, které by celý můj pobyt vystihovalo lépe.

Město studentů
Do Coimbry jsem se dostala díky programu zvanému Erasmus Internship Placement. Jde o pracovní stáž, kterou si student podle svého zaměření domluví se zahraniční institucí a v průběhu tří až dvanácti měsíců v ní pracuje na celý úvazek. Výše stipendia záleží na konkrétní zemi, ale já dostávám dokonce víc než minulý rok v Lisabonu na „klasickém“ Erasmu.

Coimbra, která se teď na pár měsíců stala mým druhým domovem, leží blízko západního pobřeží Portugalska, napůl cesty mezi Lisabonem a Portem. Jedná se o studentské město, počet studujících se odhaduje na třicet tisíc. Místní univerzita je jednou z nejstarších v Evropě a právě díky ní byla Coimbra v červnu zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Na studenty jsou tady ve městě zvyklí, a tak si každý myslí, že jsem se sem přijela vzdělávat. Já ale pracuji pro organizaci Jazz Ao Centro Clube (JACC), která pořádá různé kulturní a společenské akce, hlavně však jazzové koncerty.

Hlavně bez stresu
Práce je různorodá. Mým hlavním úkolem je zkompletovat archiv událostí, které JACC v minulosti organizoval. A že je toho za deset let jeho existence opravdu hodně! Po krátkém úvodním seznámení s tím, jak společnost vlastně funguje, se vrhám do práce. Oficiální pracovní doba je od úterý do soboty, začínat bych měla v deset ráno a odcházet v 18 hodin.

Tak je to ovšem jenom na papíře. Postupně zjišťuju, že poměry jsou zde volnější než volné a nejčastější fráze, kterou slýchám pořád dokola, zní: Sem stress. Tedy: Bez stresu. Čtyřikrát do týdne navíc pořádáme v naší koncertní hale Salão Brazil koncerty, nejen jazzového ražení, na které také chodím. Někdy na pokladně prodávám lístky, jindy zase chodím po městě a rozdávám lidem letáky.

Samá pozitiva
Za dva měsíce už jsem tady viděla přes třicet koncertů, seznámila jsem se s muzikanty z celého světa, dozvěděla jsem se toho spoustu o muzice a přičichla jsem k tomu, jak to chodí v kulturní organizaci.

A to ani nemluvím o tom, že jsem se zdokonalila v jazyce a zjistila, jaké to je žít pár měsíců v cizí zemi. To už jsou „jen“ taková standardní plus takových pobytů. Přitom jsem ještě pár týdnů před odjezdem nevěděla, co budu v létě dělat. Stačilo poslat jeden e-mail a roztočilo se soukolí, které mě zavedlo na nejlepší stáž, jakou jsem si mohla představit. Už teď vím, že se mi nebude odjíždět snadno.

Autorka je studentka studentka Filozofické fakulty MU.