Přejít na hlavní obsah

Jazzové a jiné improvizace v portugalském duchu

Jaké to je strávit léto na pracovní stáži v portugalské Coimbře? Prý bez stresu.

Portugalská Coimbra.

Poměry jsou zde volnější než volné a nejčastější fráze, kterou slýchám pořád dokola, zní: Sem stress. Tedy: Bez stresu.Viva a espontaneidade! Ať žije spontánnost! Píše se na obrazovkách bankomatů, ze kterých si několikrát do měsíce vybírám tvrdou evropskou měnu. Jsem v Portugalsku, je léto, pracuju v organizaci, která pořádá jazzové koncerty, a připadá mi, že neexistuje úsloví, které by celý můj pobyt vystihovalo lépe.

Město studentů
Do Coimbry jsem se dostala díky programu zvanému Erasmus Internship Placement. Jde o pracovní stáž, kterou si student podle svého zaměření domluví se zahraniční institucí a v průběhu tří až dvanácti měsíců v ní pracuje na celý úvazek. Výše stipendia záleží na konkrétní zemi, ale já dostávám dokonce víc než minulý rok v Lisabonu na „klasickém“ Erasmu.

Coimbra, která se teď na pár měsíců stala mým druhým domovem, leží blízko západního pobřeží Portugalska, napůl cesty mezi Lisabonem a Portem. Jedná se o studentské město, počet studujících se odhaduje na třicet tisíc. Místní univerzita je jednou z nejstarších v Evropě a právě díky ní byla Coimbra v červnu zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Na studenty jsou tady ve městě zvyklí, a tak si každý myslí, že jsem se sem přijela vzdělávat. Já ale pracuji pro organizaci Jazz Ao Centro Clube (JACC), která pořádá různé kulturní a společenské akce, hlavně však jazzové koncerty.

Hlavně bez stresu
Práce je různorodá. Mým hlavním úkolem je zkompletovat archiv událostí, které JACC v minulosti organizoval. A že je toho za deset let jeho existence opravdu hodně! Po krátkém úvodním seznámení s tím, jak společnost vlastně funguje, se vrhám do práce. Oficiální pracovní doba je od úterý do soboty, začínat bych měla v deset ráno a odcházet v 18 hodin.

Tak je to ovšem jenom na papíře. Postupně zjišťuju, že poměry jsou zde volnější než volné a nejčastější fráze, kterou slýchám pořád dokola, zní: Sem stress. Tedy: Bez stresu. Čtyřikrát do týdne navíc pořádáme v naší koncertní hale Salão Brazil koncerty, nejen jazzového ražení, na které také chodím. Někdy na pokladně prodávám lístky, jindy zase chodím po městě a rozdávám lidem letáky.

Samá pozitiva
Za dva měsíce už jsem tady viděla přes třicet koncertů, seznámila jsem se s muzikanty z celého světa, dozvěděla jsem se toho spoustu o muzice a přičichla jsem k tomu, jak to chodí v kulturní organizaci.

A to ani nemluvím o tom, že jsem se zdokonalila v jazyce a zjistila, jaké to je žít pár měsíců v cizí zemi. To už jsou „jen“ taková standardní plus takových pobytů. Přitom jsem ještě pár týdnů před odjezdem nevěděla, co budu v létě dělat. Stačilo poslat jeden e-mail a roztočilo se soukolí, které mě zavedlo na nejlepší stáž, jakou jsem si mohla představit. Už teď vím, že se mi nebude odjíždět snadno.

Autorka je studentka studentka Filozofické fakulty MU.

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity