Pět týdnů strávil koncem roku student zoologie Matej Dolinay v místech, která většina lidí zná jen ze záběrů a fotek National Geographic. Mezi rostlinnými a živočišnými druhy, o nichž standardní učebnice často ani nepíšou, prováděl na Madagaskaru v rezervaci Kirindy Forest terénní výzkum pod hlavičkou Tropical Biology Association sídlící na univerzitě v Cambridgi.
„Pro mě jako zoologa se zaměřením na evoluci je tohle snad nejúžasnější místo na světě. Nikde jinde nenajdete tolik druhů, které jinde nežijí,“ líčí nadšeně Dolinay.
Skutečnost, že druh se nevyskytuje na jiném místě, je daná vývojem, jímž si celý ostrov prošel. Původně byl součástí prakontinentu Gondwana, který spojoval Afriku, Jižní Ameriku, Indii i Austrálii a postupně se rozpadal. Dnešní Madagaskar se oddělil před 88 miliony let. „Většina druhů se tam dostala třeba na plovoucích kusech vegetace a od té doby se vyvíjela odděleně. Proto asi 90 procent tamějších organismů nenajdete nikde jinde na světě,“ přibližuje Dolinay.
Zvířata ho fascinují odmala, a to nejen ta žijící na ostrově nedaleko afrického pobřeží. „Třeba názvy dinosaurů jsem ze sebe chrlil už někdy ve čtyřech letech,“ vzpomíná student, jenž se ale k vysněnému oboru dlouho nemohl dostat.
Na přání rodiny to nejdřív vypadalo, že z něj bude profesionální tenista. Zvířata měl jen jako koníček, doma choval (a dodnes chová) hady. Pak ale z myšlenek na sportovní kariéru sešlo. Dolinay se přihlásil na přírodovědeckou fakultu a konečně se mohl věnovat tomu, co ho odmala tolik přitahovalo.
Kromě zvířat to je i Afrika, koneckonců už dřív zlezl horu Kilimandžáro a také na Madagaskaru už jednou byl. Tehdy se také rozhodl, že by se na ostrov rád vrátil znovu jako vědec. Jenže jak se tam dostat? Na českých ani slovenských školách takové oblasti přece jen centrem vědeckého zájmu nejsou. Odpověď na zprvu špatně řešitelnou otázku našel na webu už zmíněné britské organizace, která každoročně pořádá expedici pro zapálené vysokoškoláky z celého světa.
Rok shánění peněz
Jednu nepříjemnou otázku ale vystřídaly další. Kde na pobyt vzít a jak se dostat mezi osmnáctku vyvolených? „Zabralo mi to asi rok,“ přiznává Dolinay, který musel sehnat doporučení a hlavně peníze. Část získal díky rektorskému stipendiu, část z grantů British Ecological Society, něco si vydělal a zbytek přidali rodiče.
Na rozdíl od některých kolegů měl výhodu, že tušil, co ho po cestě a na místě čeká. Do rezervace se jede dva dny, cestou, která se jako pohodlná rozhodně označit nedá, a na místě se kvůli tamějšímu suchu žije s přídělem jednoho kbelíku vody na mytí denně a v dřevěných chatách.
Terénní podmínky ale nikomu nevadily, spíš naopak. Zatímco doma se všichni učí z knížek, v pralese rovnou z toho, co vidí vlastníma očima. „Všechno se děje přímo v terénu, prvních pár dnů jsme se učili při procházkách a pak dělali pilotní výzkumy,“ popisuje Dolinay, který se tak potkal i s nejmenším druhem primáta, malým lemurem, který byl na Madagaskaru popsán teprve v roce 2000, nebo se zvláštně vypadající kočkovitou šelmou nazývanou fosa, s jejímž zařazením měli zoologové dlouho potíže.
Všechny výzkumy, na nichž studenti z celého světa a jejich učitelé pracovali, se dotýkaly ochrany životního prostředí. Jako jiné chudé oblasti světa se totiž také Madagaskar potýká s intenzivním odlesňováním a devastací přírody.
„Dnes je tam už asi jen deset procent původních lesů. Likvidují je těžaři, ale i obyčejní lidé, kteří každým rokem část lesa vypálí. Jenže tropická půda je neúrodná, takže brzy zase hledají další místo,“ vysvětluje mladý zoolog, jenž spolu s kolegy pozoroval zvláštní adaptaci motýlů na nové podmínky. Těžaři totiž v rezervaci vytvořili síť cest v lese, po nichž se pohybovala jejich technika. Podle Dolinaye přijali motýli koridory za své, takže při migraci hromadně využívají tytéž cesty.
Jako vlastní badatelský úkol si brněnský student a jeho kolega z Polska zvolili pozorování dravců plenících ptačí hnízda. Dosavadní výzkumy odjinud totiž říkají, že v místech, která jsou dotčená těžbou, jsou hnízda objektem predátorů častěji. „Nám se to také potvrdilo v suchém tropickém lese. Hnízda v lokalitě s historií těžby vykazovala téměř o padesát procent vyšší míru predace,“ sdělil Dolinay. I takové dílčí výsledky mohou ekologům pomoct při vyjednáváních o zpřísnění ochrany jedinečných oblastí.
A studentům zase pomůžou ve vědecké kariéře. Už teď vědí, že by se jejich článek mohl dočkat publikování v odborném časopisu. Dolinay doufá, že nebude poslední. Jednak by se na Madagaskar rád vrátil, a pak také spolu s kolegy z Akademie věd usiluje o získání projektu, který počítá s výjezdy do jiného exotického teritoria, na Sumatru.
