Přejít na hlavní obsah

Fasciculus florum. Vyšel latinský překlad Kytice

Ústav klasických studií připravil dvojjazyčné latinsko-české vydání klasické sbírky básní od Karla Jaromíra Erbena.

Matka v náručí úpěnlivě svírá své dítě, zatímco do světnice vstupuje hrůzně vyhlížející polednice… Jak slavná balada z Erbenovy Kytice dopadne, bychom měli všichni vědět ze středoškolských hodin literatury. Z klenotu českého písemnictví se nyní mohou těšit také všichni světoví latinofilové. Ústav klasických studií na Filozofické fakultě MU jej totiž nedávno vydal v unikátním latinském znění.

K ojedinělému počinu přitom vůbec nemuselo dojít. „Překlad Erbenova díla jsme objevili náhodou, když jsme před dvěma lety připravovali rozsáhlou výstavu. Při procházení archivů jsme narazili na dílo brněnského klasického filologa Jana Šprincla. Kromě jím přeložené kompletní tvorby Otokara Březiny, jsme našli i dosud nepublikované latinské strojopisy Kytice,” popisuje nález Tomáš Weissar, který novou publikaci edičně upravil.

Se svými kolegy z ústavu se rozhodl sesbírat latinské verze všech třinácti básní dohromady a vydat je ve dvojjazyčné latinsko-české knižní podobě. „Nejstarší Šprinclovy překlady Kytice pochází odhadem ze šedesátých let. Nicméně na stroji psané prameny, z nichž jsme čerpali, jsou asi o dvacet let mladší,“ vysvětluje doktorand.

Po dědicích ani vidu, ani slechu
Zpracování autorových materiálů si vyžádalo opravy celé řady překlepů, škrtanců a překladatelských nejasností. „U Lilie dokonce chyběla jedna celá strana. Užuž to vypadalo, že skladba nebude kompletní, když jsem chybějící část vypátral v pražském Památníku národního písemnictví,“ vypráví Weissar.

Velkým zádrhelem se ukázala být rovněž autorská práva. „Jelikož neměl Šprincl žádné děti, zdědila je po jeho smrti sestra. I ta ovšem zemřela. Pátrali jsme tedy po jejích potomcích. Věděli jsme, že sestřin syn údajně působí jako lékař. V ordinaci jsme se dozvěděli, že pan doktor také zemřel. Nakonec se ukázalo, že ten děti měl. Spojili jsme se proto s nalezenými Šprinclovými prasynovci, kteří s uveřejněním prastrýcovy práce nadšeně souhlasili,“ líčí latinista.

Knížku zdobí kresby moravského lingvisty a polyhistora Jiřího Farského. „Byl Šprinclovým žákem a přítelem. Rozuměli si. Slavnostního představení se však ilustrátor bohužel nedožil,“ zmiňuje doktorand.

K představení knihy studenti a pedagogové secvičili Kytici, Svatební košili a Polednici jako pantomimické představení.

Publikaci představili v polovině listopadu, skoro na den přesně dva roky od momentu, kdy se poprvé pustili do práce. „Využili jsme k tomu prostor na tradiční mezinárodní konferenci Laetae segetes. Vybrali jsme tři krátké balady, konkrétně Kytici, Svatební košili a Polednici a s kolegy secvičili jejich pantomimické představení. Doprovodili jsme jej předčítáním latinských textů,“ popsal Weissar.

Výtisky budou k dispozici ve fakultní a rovněž Moravské zemské knihovně. Stejně tak ji lze objednat na webu univerzitního vydavatelství Munipress, a to i v elektronické verzi.

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity