Soustředit se bude mimo jiné na změny, které do výuky na fakultě přinese nové Simulační pracoviště. Ve funkci vystřídal Martina Bareše, který se v září ujal funkce rektora a musel se děkanského postu vzdát.
Předpokládám, že plynule navážete na práci svého předchůdce. V diskuzích předcházejících volbě, jste ale mluvil o nových výzvách. Co tedy fakultu pod vaším vedením čeká?
Za posledních osmnáct měsíců jsme udělali opravdu velký kus práce, ale samozřejmě jsme nestihli všechno, co jsme měli na čtyřleté období naplánované. Podařilo se mimo jiné nastavit podmínky kvalifikačního rozvoje zaměstnanců nebo nová rozpočtová pravidla. Před námi je pak velká práce s integrací Simulačního pracoviště neboli takzvané cvičné nemocnice (SIMU) do chodu fakulty.
Co to znamená?
SIMU není jen nová budova, její hlavní přínos je v nových možnostech výuky a vzdělávání například zavedením nových výukových metod, které podporují aktivní učení, zlepšení komunikačních a rozhodovacích dovedností a týmové spolupráce. Narážíme nyní na otázky, jakým způsobem zahrneme tyto netradiční formy výuky do kurikula stávajících předmětů. Především pak bude nutné přesvědčit o jejich výhodách pedagogy.
Nové simulační pracoviště by mělo sloužit k tomu, aby se tam studenti v podstatě všech našich oborů naučili co nejlépe pracovat s pacientem ještě před tím, než se dostanou k těm skutečným nemocným lidem. Osobně si také myslím, že tam studenti budou mít i příležitost absolvovat první kroky k pedagogické praxi. Nesmíme totiž zapomínat na to, že fakulta nevychovává jen lékaře a zdravotnický personál pro praxi, ale také učitele pro budoucí generace studentů.
Když mluvíte o budoucích studentech, tak vládou podpořený nárůst počtu studentů všeobecného lékařství přinesl vyšší konkurenci mezi lékařskými fakultami. Jak chcete přitáhnout ty nejlepší?
Musíme začít hledat už na střední škole. Naším hlavním úkolem je ukázat všem zájemcům, že se nemusí studia na naší fakultě bát, a získat tak ty, kteří třeba z obavy, že je to náročné, volí raději jiné obory. Průběžně také hodlám modifikovat podmínky přijímacího řízení tak, abychom dokázali vybrat nejen studenty s nejlepšími známkami, ale také ty motivované a se správnými předpoklady, mezi něž u některých oborů patří třeba i větší manuální zručnost.
Jak se chcete přiblížit středoškolákům?
Rád bych rozvinul projekt juniorské akademie, skrze niž chceme získat vlastní motivované studenty. Ti se ještě před nástupem na vysokou školu zapojí například do výzkumu, seznámí se s tím, jak vypadá výuka. Tímto způsobem bychom rádi také snížili následnou studijní neúspěšnost.
Martin Repko (1967)
Už jsme se bavili o tom, že i díky SIMU bude ve výuce vyšší důraz na získávání praktických dovedností. Nastanou i další změny?
Medicína se velmi dynamicky vyvíjí. Mezi výzvy nejbližší budoucnosti patří například aplikace nanotechnologií nebo telemedicína, a to musíme umět včas podchytit i ve výuce. Odpovídají tomu i připravované studijní programy jako například klinická farmacie. Podobné je to v oblasti legislativy, kde chystáme specializovaný program veřejné zdravotnictví. Důležité ale je, že nepracujeme se studenty jen v pregraduální fázi studia, chceme se starat i o naše absolventy, přinášet jim například nejnovější vědecké poznatky, a proto bych rád i nadále podpořil biomedicínský výzkum. S další péčí o budoucí lékaře pak souvisí i specializační vzdělávání, tedy získávání atestací, kde by lékařské fakulty měly hrát dominantní roli.
Proč? Jsou nějaké problémy s navazujícím vzděláváním lékařů a dalších zdravotnických pracovníků?
V minulosti se zrušil předchozí dvojstupňový systém atestací a kvůli legislativním problémům teď mladí lékaři žijí ve velké nejistotě. Lékařské fakulty obecně chtějí zajistit kvalitu popromočního vzdělávání a ve spolupráci s fakultními nemocnicemi především jeho odbornost. Je zvláštní, že vzděláváme pracovníky ve zdravotnictví šest let a pak najednou přebere jejich další specializaci někdo jiný. Přitom lékařské fakulty zajišťují všechny ostatní formy popromočního studia.
Nejen specializační vzdělávání vyžaduje kvalitní pedagogy a aktuálně jich je v některých, především teoretických oborech nedostatek. Budete to nějak řešit?
Prvořadé je zajištění jejich adekvátního ohodnocení a také ukotvení v systému fakulty. Nezbytné je, aby šlo o motivované pedagogy, kteří budou mít zájem také na svém akademickém růstu. V některých oborech se potýkáme s nedostatkem docentů a profesorů. Chci se proto zaměřit na komunikaci s postdoky a řešení karierního růstu zaměstnanců. Věřím, že k tomu nám pomůže také certifikace HR Award, na jejímž získání již fakulta intenzivně pracuje.
Organizace většinou usilují o zisk tohoto certifikátu proto, aby se více otevřely a například ve vědě přitáhly i zahraniční pracovníky. Je to i váš cíl?
To je samozřejmě velmi důležité, ale považuji HR Award také za velmi dobrý obecný nástroj pro hodnocení pracovníků a plánování jejich dalšího rozvoje. Myslím, že nám pomůže identifikovat potenciál pracovníků nejen v oblasti výzkumu, ale právě i pro pedagogickou dráhu. Považuji certifikaci za důležitý prostředek pro nastavení lepšího, férovějšího prostředí. Určitě ji však musíme dobře nastavit a přizpůsobit našim podmínkám.
Nastanou u vás osobně s nástupem do děkanské funkce nějaké změny?
Dříve jsem hodně cestoval pracovně, to jsem musel už jako proděkan omezit. Důležité pro mě je i nadále zůstat u klinické práce, kterou chci kombinovat s učením a vedením fakulty. Samozřejmě to je časově náročnější.