Přejít na hlavní obsah

Přijetí Ukrajiny do EU bude běh na dlouhou trať

Když před patnácti lety jela Petra Kuchyňková s kolegy z Fakulty sociálních studií MU přednášet o Evropské unii do Charkova, setkala se ze strany studentů s velkým zájmem. Charkov už tenkrát svou atmosférou připomínal jakékoli jiné západní město.

Petra Kuchyňková z Fakulty sociálních studií MU.

Dnes odborná asistentka Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS každý den sleduje, jak je Charkov navzdory všem svým snům o demokracii a nezávislosti bombardován a ničen ruskou armádou. „Velmi se mě to dotýká, východ Ukrajiny jsem pracovně navštívila mnohokrát. V Charkově jsem přednášela, chodila do obchodů, restaurací, po ulicích a náměstích, a když dnes vidím, co se tam děje, je to pro mě o to těžší,“ popisuje Petra Kuchyňková.

Problematice bývalých států Sovětského svazu a evropské integraci se přitom věnuje již téměř 20 let. „Během mého bakalářského studia na fakultě sociálních studií mě hodně ovlivnil kurz profesora Holzera věnovaný Rusku a jeho politickému systému. Tohle téma mě tenkrát zaujalo natolik, že jsem se mu začala věnovat víc do detailu,“ vysvětluje.

Po skončení svého studia pracovala v Centru pro studium demokracie a kultury, kde se zabývala evropskou integrací a současně působila dva roky jako asistentka v Evropském parlamentu. „Na východní Evropu jsem ale tenkrát nezapomněla, v rámci doktorského studia jsem se jí věnovala publikačně a vedla jsem i kurz zaměřený na ruskou zahraniční politiku.“

Když pak začala pracovat na plný úvazek jako odborná asistentka na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií, snažila se všechny získané zkušenosti co nejvíc propojit. V té době se navíc zaměřovala stále více i na Ukrajinu. „Už v rámci práce v Centru pro studium demokracie a kultury jsme měli na starosti transformační program pro Ukrajinu, který byl financovaný z ministerstva zahraničních věcí. Několikrát jsem proto měla možnost navštívit Ukrajinu i Charkov, protože to bylo pro nás stěžejní centrum, a navíc to bylo partnerské město Brna,“ objasňuje Kuchyňková.

V Charkově se s ostatními vyučujícími MU snažili předávat studentům zkušenosti České republiky s demokratizací a s politickou transformací po roce 1989 a také se vstupem do Evropské unie. „Navštívili jsme i jiná města, například Sumy, které je bohužel teď také ostřelováno, a Doněck. Jeho letiště a rozbombardovaná budova se později bohužel staly symbolem ozbrojeného konfliktu na Ukrajině v roce 2014, jehož výsledkem bylo vytvoření dvou separatistických republik,“ dodává.

Ještě před ruskou anexí se jí podařilo navštívit i Krym. „Byla to velmi zvláštní zkušenost, protože Krym je naprosto osobitý region mísící staré paláce z carských dob se symboly Sovětského svazu, kousek od sochy Lenina bylo možné vidět McDonald’s, u moře ruské diskotéky. Krym jsem samozřejmě probírala často se studenty i v rámci přednášek týkajících se dějin mezinárodních vztahů, ale když jsem ho opravdu navštívila, byla jsem tak trošku v Jiříkově vidění.“

Díky všem těmto zkušenostem se Petry Kuchyňkové o to víc dotýkají současné události. Ruská invaze na Ukrajinu ji ale nepřekvapila. „Pár dní předtím, než začala válka, mě jeden můj přítel pracující v diplomatických službách na západě Evropy požádal, jestli bych mu neudělala krátkou analýzu celé situace. Napsala jsem mu, že se velmi obávám, že pokud se něco stane, bude to širší záležitost.“ Rusko podle ní pořád hledá svou identitu a momentálně se konfliktem snaží redefinovat jak svůj vztah k Západu, tak k postsovětské oblasti. „Strašné je, že se to děje tak brutální vojenskou cestou,“ zdůrazňuje Kuchyňková.

Klíčovou osobou na straně Ukrajiny a překvapivým hrdinou je přitom prezident Volodymyr Zelenskyj. Řada lidí mu ale nevěřila, když se stal prezidentem Ukrajiny. „Do kampaně vstupoval s jinými prioritami než jeho soupeři. Zdůrazňoval mimo jiné, že Ukrajina může být evropská jen tehdy, pokud samotní obyvatelé Ukrajiny začnou přemýšlet jako Evropani,“ popisuje Petra Kuchyňková.

S tím souvisí i myšlenky na vstup Ukrajiny do Evropské unie, které sice od jeho předchůdců zaznívaly mnohem dřív, situace ale vůbec nebyla jednoduchá. „Na začátku 90. let tehdejší prezident Kučma prohlašoval na půdě Rady Evropy, že Ukrajina splní kodaňská kritéria už do roku 2010, a bude se tak moci stát členem EU, ale to byla spíše jen rétorika,“ vysvětluje Kuchyňková.

V roce 2004 pak přišla oranžová revoluce a nastoupil prezident Juščenko. Evropská unie tenkrát formulovala Evropskou politiku sousedství, do níž ale byly zahrnuty kromě Ukrajiny a dalších států východní Evropy a jižního Kavkazu také země Blízkého východu a severní Afriky, které se už z geografických důvodů členy EU ani stát nemohou.

„Z ukrajinských řad proto zaznívalo, že by Ukrajina od EU ráda žádala více. Evropská unie naopak poukazovala na řadu ukrajinských problémů, ať už ve vnitřní politické situaci, nebo třeba i ve vztahu k regionům,“ upřesňuje odbornice.

Poté, co se stal prezidentem Janukovyč, pokračovala sice jednání o asociační dohodě s EU, na druhé straně se ale v té době na Ukrajině odehrával například soud s Julií Tymošenkovou, která byla i uvězněna, a svou svobodu ztrácela média. „Pak přišel zlomový rok 2013, kdy na Vilniuském summitu Ukrajina nepodepsala asociační dohodu s EU. Následoval Majdan a první válka na Ukrajině. Janukovyč uprchl do Ruska a byl zvolen prezident Porošenko, který se orientoval západním směrem, ale byl také problematickou osobou,“ konstatuje Petra Kuchyňková.

Evropská unie nakonec s Ukrajinou asociační dohodu přece jen podepsala, v platnost vešla v roce 2017. Od té doby má Ukrajina povinnost částečně harmonizovat svou legislativu s právem Evropské unie. „Procedura přijetí je hodně složitá a absolvovat ji musely všechny státy z bývalého východního bloku včetně České republiky. Každá země, která vstupuje do EU, musí splnit kodaňská kritéria a musí to být právní stát s fungující tržní ekonomikou,“ vysvětluje Kuchyňková. „To vše je, co se týká Ukrajiny, ještě běh na velmi dlouhou trať. Současné úvahy o členství Ukrajiny v EU jsou proto do značné míry symbolickým krokem, protože Ukrajina určitě nemůže být v Evropské unii hned. I tyto kroky, jako by mohlo být udělení statusu tzv. potenciálního kandidáta, mají ale v dnešní době svůj význam,“ zdůrazňuje.

 

MUNI POMÁHÁ UKRAJINĚ. Podpořit ukrajinské studenty a akademiky lze prostřednictvím pomoci určené na vzdělávací a humanitární účely. Finanční příspěvek lze poskytnout formou daru přes Obchodní centrum MU. Informace o aktuálně darované částce najdete na webu MUNI POMÁHÁ.

Hlavní novinky