Prostory čítárny na autorově domovské fakultě patřily večer 20. února jeho nově vydané šestisetstránkové publikaci, kterou v rámci cyklu autorského čtení představoval. „Nebudu číst úryvky, budu mluvit o knížce,“ naznačil Jiří Zahrádka a předsevzetí dodržel. Zájemci se dozvěděli nemálo o kontextu zmíněných oper, o hudební tvorbě Janáčka i o skladateli samotném a také o autorových plánech.
Akce, na kterou dorazili milovníci vážné hudby, se nesla v komorním duchu tří desítek návštěvníků – od studentů až po seniory. Téměř všechna místa v pohodlných tmavě modrých křeslech, která ladila k několika vystaveným kusům knižních publikací na pódiu, se zaplnila. Na všech přítomných šel znát zájem o téma, všichni pozorně naslouchali.
Po krátkém úvodu se mikrofonu chopil Jiří Zahrádka a prozradil, že zajímavostí jeho knihy je, že pro větší dostupnost se na jejích stránkách lze začíst jak do češtiny, tak angličtiny. Za zmínku stojí rozhodně i počet pramenů, z nichž vycházel – 2 500!
Posluchači se dozvěděli, že kniha Osud a Výlety páně Broučkovy koncepcí navazuje na jeho předešlý počin – knihy Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu a Příběh Janáčkovy Její pastorkyně, ověnčený ve Velké Británii oceněním Prestomusic Awards 2022 v kategorii Kniha roku. Díky ní se upustilo od plánu na monografii všech oper v jedné knize a přešlo se k rozsáhlé série mapující Janáčkovy opery, započaté právě těmito dvěma díly. „Není to nutné, kdo si však Její pastorkyni přečte, lépe porozumí následujícímu dílu,“ vysvětlil Jiří Zahrádka.
Její pastorkyňa k sobě váže strhující příběh, ne každá opera se však tímto může pyšnit, proto nadcházející publikace budou vycházet vždy po dvou operách. „Její pastorkyňa má 360 stran, z Mrtvého domu by měla jen 50, to by bylo trapné,“ zmínil Jiří Zahrádka, který dle svých slov uvažoval racionálně i s přihlédnutím k množství dostupného archivního materiálu.
„Celá koncepce je vymyšlena tak, že všechny monografie oper, dá-li Bůh, budu mít hotové do roku 2028, kdy si připomeneme 100. výročí úmrtí Janáčka,“ přiblížil své záměry a zároveň vyjádřil postesk nad tím, že pro skladatele nemá jiný dárek. „Bohužel se nedaří vybudovat muzeum, protože až na pár lidí nikdo neprojevuje zájem,“ dodal.
Za přednášejícím spisovatelem byla na plátně promítána fotografie, která poté byla následně posluchačům vysvětlena. Jednalo se o vzácný snímek zobrazující Janáčka na první výstavě moravských výtvarných umělců v Hodoníně. Výjimečný není jen proto, že spolu s hudebním skladatelem vyobrazuje i jeho blízké – literáta Aloise Mrštíka a malíře Jožu Úprku, ale také proto, že se na něm skladatel usmívá. Další taková známá fotografie existuje pouze jedna, a to má na ní Janáček „zlý“ pohled. „Jako by někdo spadl a on se mu smál,“ polemizoval s vtipem Zahrádka a bavil tak posluchače.
V další části večera se autor zaměřil na popis jednotlivých segmentů knihy, která je koncipována po jednotlivých okruzích. S přehnanou skromností a pokorou se omlouval za povahu textu: „Nedovedu pořádně napsat odborný text. Je to povídání a napůl beletrie.“
Hledání námětu se věnuje první část publikace. Zdrojem inspirace k Osudu, s přihlédnutím ke skladatelovu složitému životnímu období plnému neúspěchů a smrti milované dcery Olgy, se stala Merhautova povídka Andělská sonáta, kterou Jiří Zahrádka posluchačům vřele doporučoval jako krásný vhled do Brna roku 1900.
„Broučka Janáček stavěl na tom, že věděl, co chce, ale netušil, jak na to. Po třech letech vybral jako námět své opery dvě oblíbené povídky z mládí od Svatopluka Čecha, a to Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Tato opera se pohybuje na poli veselohry, burlesky, revue, kabaretu a dobové estetiky. Leoš Janáček a humor, to je kapitola sama pro sebe. To mu, myslím, nebylo dáno,“ vyhodnotil Jiří Zahrádka a jedním dechem dodal, že komedie je velmi složitý žánr.
„Už jsem otravný, pustím hudbu,“ přešel autor od výkladu k hudební ukázce. Nutno podotknout, že vůbec nic nesvědčilo v prospěch autorova tvrzení. Návštěvníci se zaposlouchali do libozvučných tónu úvodu a dalších krátkých úseků Výletů páně Broučkových. „Text je to podivný, ale hudba krásná,“ komentoval ukázku Zahrádka.
Po poslechu následovala diskuze, během níž se přítomní měli možnost zeptat na to, co je zajímalo, nebo co nezaznělo. Proč Janáček odmítl Merhautovo libreto? Jaká je souvislost mezi Janáčkovým odpůrcem, literárním a hudebním historikem Zdeňkem Nejedlým a operní postavou? Jaký byl vztah mezi skladatelem a Tomášem Garriguem Masarykem?
Na závěr večera si zájemci mohli zakoupit pět výtisků za zvýhodněnou cenu a jako bonus si je nechat autorem podepsat.
Už od loňského prosince Jiří Zahrádka pracuje na další publikaci. Nyní je u rozboru opery Káťa Kabanová. Liška Bystrouška, která bude také součástí další knihy, ještě čeká. „Stejně jako u představené knihy předpokládám, že mi práce budou trvat přibližně půl roku. Ano, jedná se o poměrně krátkou dobu, ale materiály mám po mnoha letech výzkumu a bádání předpřipraveny,“ upřesnil Zahrádka.
Jiřímu Zahrádkovi přejeme, aby psaní a následné vydávání šlo podle plánu, a my se mohli zanedlouho sejít při příležitosti vydání třetího pokračování edice o Janáčkových operních dílech.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.
