Přejít na hlavní obsah

Leoš Janáček byl prvním čestným doktorem Masarykovy univerzity

S muzikologem Jiřím Zahrádkou si připomínáme sto let od udělení prvního čestného doktorátu Masarykovy univerzity Leoši Janáčkovi.

Leoš Janáček na dobové fotografii z roku 1928. V této době užíval titul z Masarykovy univerzity.

V aule filozofické fakulty se v den šestého výročí vzniku Masarykovy univerzity konala 28. ledna 1925 slavnostní promoce, na které byl poprvé udělen čestný titul doctor honoris causa. Titul čestného doktora filozofie převzal významný hudební skladatel Leoš Janáček. Proč doktorát získal právě on a nakolik si ho cenil, na to odpovídá janáčkolog Jiří ZahrádkaÚstavu hudební vědy.

Jakým způsobem se rozhodlo vedení Filozofické fakulty MU, že se prvním čestným doktorem filozofie stane Janáček?
Leoš Janáček měl v roce 1924 sedmdesáté narozeniny a je pravděpodobné, že mladá univerzita pocítila potřebu toto výročí oslavit. S nápadem udělit Janáčkovi čestný titul doktora filozofie přišel patrně tehdejší děkan filozofické fakulty Arne Novák, který ho předložil 12. prosince 1924, a profesorský sbor ho jednohlasně schválil. Jmenování 30. prosince posvětilo Ministerstvo školství a národní osvěty a poté Akademický senát Masarykovy univerzity. S udělováním čestného titulu neměla tenkrát univerzita zkušenost, Janáček byl prvním, na kom se ustanovila pravidla.  

Byl i jiný kandidát například z akademické obce? 
Je pravděpodobné, že jiný kandidát nebyl. To, že titul dostane umělec a hudební skladatel, bylo přirozené, protože Janáček byl výjimečný světový autor žijící v Brně. Tenkrát to bylo běžné, Antonín Dvořák se například stal čestným doktorem hudby na univerzitě v Cambridge.

Janáček nestudoval na univerzitě, ale byl neobyčejně úspěšný a ve svém životě se dočkal i uznání. Jak přistupoval k akademickému světu?
Hudební akademie tenkrát nebyly, umělecké obory se vyučovaly na konzervatořích a vrcholným vzděláním bylo, a to až po vzniku Československa, studium na mistrovských školách, což bylo sice tehdy chápáno jako vysokoškolské vzdělání, ale vzhledem k délce studia dvou, případně tří let, ne zcela plnohodnotné. Janáček absolvoval konzervatoř, varhanickou školu, semestry v Lipsku a ve Vídni a také učitelský ústav. Protože šel cestou hudebníka, neměl důvod studovat na univerzitě. Vědy si velmi vážil a ve své specifické tvorbě se snažil propojit hudební tvorbu s psychologií a teorií Wilhelma Wundta, což pro něj bylo velmi důležité. V roce 1918 žádal Unii československých hudebníků a Ministerstvo školství a národní osvěty o to, aby v Brně vznikla konzervatoř koncipovaná tak, aby zahrnovala středoškolské i vysokoškolské vzdělání, tedy od studia konkrétních hudebních nástrojů až po hudební psychologii, dějiny hudby a podobně. O takto velkolepé pojetí konzervatoře, které by „vládl“ Janáček, ale tenkrát nemělo zájem ani Brno, kde právě vznikla Masarykova univerzita a Vladimír Helfert zde založil oddělení hudební vědy, ale ani Praha, protože by tento koncept konkuroval Mistrovské škole Pražské konzervatoře. Tam nakonec Janáček jako profesor přednášel, ovšem s místem působení v Brně.

Jiří Zahrádka se tvorbě Leoše Janáčka věnuje dlouhodobě, v roce 2024 představil novou knihu z edice o Janáčkových operách.

Co Janáček prožíval před a po přebrání čestného titulu?
Ze vzpomínek hospodyně v rodině Janáčkových Marie Stejskalové a také jeho manželky Zdeňky víme, že Janáčkovi několik dní před obřadem nebylo dobře. Měl teplotu, byl nervózní a vypadalo to, že se vůbec nedostaví. Nakonec se ten den vše spravilo a byl to pro něho velký zážitek. Na čestný titul z Masarykovy univerzity byl neobyčejně pyšný, do konce života se podepisoval jako Dr.Ph. Leoš Janáček. Byl to největší dar k jeho sedmdesátinám.

Slavnostního obřadu se účastnily osobnosti z řad kultury i politiky, ale také představitelé města Brna. Jsou zmínky o tom, že by byli přítomni kolegové z hudebního světa?
Slavnosti se účastnily především osobnosti, které zastupovaly různé instituce. Za Masarykovu univerzitu se aktu účastnil rektor Edward Babák, děkan filozofické fakulty Arne Novák a promotor Antonín Beer. Pražskou konzervatoř reprezentovali skladatel a rektor Josef Suk a skladatel a dirigent Karel Boleslav Jirák. Janáček pozval například spisovatele Maxe Broda a ředitele hudebního nakladatelství Universal Edition Emila Hertzku, kteří však nakonec nemohli přijet. Víme ale, že v první řadě při této události seděl spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který popis ceremoniálu zaznamenal pro Lidové noviny.

Z uměleckého prostředí se nedostavil nikdo? 
Seznam účastníků nemáme, můžeme se jen dohadovat. Tehdy nebylo zvykem, aby se těchto formálních akcí účastnili lidé z jiného než učitelského a akademického prostředí. Umělci blahopřáli Janáčkovi s největší pravděpodobností až poté v divadle. Skladatel však obdržel mimořádně velké množství písemných gratulací od mnoha významných osobností a oslavy probíhaly také doma u Janáčků. Na počest jeho doktorátu se ještě týden po promoci konal ve vyhlášené restauraci U Polenků banket.

V roce 1928 složil Janáček Sbor při kladení základního kamene Masarykovy univerzity. Byla tato zakázka míněna jako vyjádření vděku za poctu, kterou mu univerzita prokázala?
Janáček nikdy nenapsal nic na objednávku, ale při této příležitosti zřejmě cítil, že je součástí akademické obce, a proto na text lékaře a básníka Antonína Trýba složil tento sbor. Události položení základního kamene k budově právnické fakulty se tehdy účastnil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk a Janáček se také přišel podívat. I když stál v blízkosti prezidenta, před kamerou se údajně schovával za palmu. Na filmovém pásu, který se dochoval, je skutečně vidět pohyb postavy za exotickou rostlinou. 

Diplom pro čestného doktora Masarykovy univerzity, který Leoš Janáček obdržel v roce 1925.

Je pravda, že Janáček odkázal Masarykově univerzitě svou pozůstalost?
On měl k univerzitě velmi dobrý vztah a rozhodl se, že významnou část svého dědictví odkáže filozofické fakultě. Byl k ní velmi štědrý, na univerzitu přešla většina peněz z Janáčkova dědictví, včetně některých tantiém. Jiná věc je, že si přál, aby z těchto peněz byla vybudována katedra, která by se zabývala jeho nápěvky mluvy a její součástí by byl vědecký obor zabývající se psychologií hudby a fonetikou spojenou s lidskou řečí. To se bohužel nestalo.

Do konce ledna potrvá výstava Jako Janaček sem jel, jako doktor se vracim. V doprovodném programu se uskuteční vaše přenáška. Na co se mohou posluchači těšit?
Budu se pochopitelně věnovat stému výročí udělení titulu doctor honoris causa, ale také tomu, jakou měl Janáček vizi hudebně zaměřené vysoké školy. Připomeneme si i nějaké zajímavé momenty týkající se jeho sedmdesátin a světovou premiéru opery Příhody lišky Bystroušky, která se konala v Národním divadle Brno v roce 1924. Pustíme si i nějaké hudební ukázky.  

Z Janáčkovy slavnostní řeči Spondeo ac Polliceor!

„Nebylo té radostné chvíle, nebýti naší samostatnosti. Vzpomínám našeho milého presidenta dra T. G. Masaryka. A na jeho otázku, jakou hřivnou přispěl český národ k vývoji hudby – odpovídám: šíříme hudbu na všechen zvuk vesmíru – tón dostává hluboké kořeny – sahá až do hlubin, kde světélkují myšlenky – vedle hýření krásným tónem ujímá se i filosofie tónu. Ať vzkvétá naše republika, ať dlouho žije její president dr. T. G. Masaryk!“

Přednáška muzikologa Jiřího Zahrádky v rámci výstavy
Jako Janaček sem jel, jako doktor se vracim

Pondělí 27. ledna 2025 v 17 hodin
Čítárna / kavárna kaFFe Filozofické fakulty MU, Arna Nováka 1, Brno
Vstup je volný.

Hlavní novinky