Nacistickou zvůli z období druhé světové války, kdy se z Kounicových kolejí stal po 17. listopadu 1939 žalář i popraviště, místo, odkud byli odvlečeni studenti i účastníci odboje do koncentračních táborů, nebo kde řada nevinných obětí vydechla naposledy, připomíná pietním shromážděním Masarykova univerzita od roku 2019. Ani letošek nebyl výjimkou.
„Každoročně si budeme tyto tragické události připomínat a promýšlet příčiny, které k nim vedly, aby se nestaly v přítomnosti,“ zmínil v úvodu prorektor Masarykovy univerzity pro akademické a kulturní záležitosti Jiří Hanuš. Do ticha zazněla jména popravených, doprovázená tlukotem srdce a poryvy větru. K památníku položili věnce rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš společně s předsedou Studentské komory Akademického senátu MU Dominikem Levíčkem a poté je následovali zástupci všech deseti fakult – děkani, děkanky a případně proděkani či proděkanky – vždy ve dvojici se studentským zástupcem či zástupkyní. Atmosféru aktu dokreslovalo vystoupení Pěveckého sboru Masarykovy univerzity.
Rektor Martin Bareš ve svém projevu zmínil, že v minulých letech připomněl osudy řady obětí: předválečného děkana lékařské fakulty profesora Jana Floriana, profesora Vladimíra Groha, profesora Jana Uhra, profesora Josefa Tvrdého a též velitele paraskupiny Zinc Oldřicha Pechala, kterému byla letos v říjnu na Hradě udělena Medaile Za hrdinství. Zároveň se leitmotivem jeho řeči stala myšlenka odporu proti lži a zlu i samotného odboje. Slovy překladatele a filozofa Václava Černého pak popsal „národní všeobecnost“ odboje a roli inteligence: „Dělník vedle umělce, sedlák i vědec, úředník vedle vojáka, nebylo třídy ani stavu, aby nedodaly odboji svůj kontingent dobrovolníků… Byly však dvě, nikoliv třídy, nýbrž vrstvy, které se přihlásily šmahem, drtivým procentem svého počtu, takže se staly mimovolně vlastními nositeli odbojové myšlenky – vojáci staré armády a inteligence.“
Při pohledu do historie rektor Martin Bareš zhodnotil, že Kounicovy koleje jsou místem, „kdy je vše najednou jakoby silně osvětleno a rázem je velmi ostře vidět, kde kdo stojí“. „Je třeba se vždy mít na pozoru před osobami a před silami, které vystupují fanaticky a militantně,“ řekl Martin Bareš s tím, že se musíme chránit před lidmi, kteří chtějí kontrolovat slova a myšlení, neboť začíná být ohrožena podstata lidské svobody. I oběti z Kounicových kolejí jistě chtěli žít svůj život ve svobodě. „A jste to Vy, kdo jej teď může žít za nás,“ promluvil hlasy obětí a dodal: „…a to je velký závazek a velký úkol.“
K naději pak za studenty vyzval všechny zúčastněné předseda Studentské komory AS MU Dominik Levíček: „V Kounicových kolejích se setkávají dva zdánlivě neslučitelné světy. Svět nezměrné bolesti a svět naděje. Pociťujeme bolest ze ztráty lidství, neboť na tomto místě byli zabíjeni lidé, které zabíjeli lidé. Proto je třeba přizvat naději. V komunikaci a vzdělání. Jen tak zachováme úctu k lidskému životu.“ Vedle naděje rovněž zdůraznil důležitost života ve svobodě.
V závěru na schodišti k památníku studenti vytvořili srdce ze svíček. K jejich tiché vzpomínce se poté připojili všichni shromáždění.
Za právnickou fakultu kladli věnce děkan Martin Škop a Anna Blechová.
Za lékařskou fakultu kladli věnce děkan Martin Repko a Kristián Kalianko.
Za přírodovědeckou fakultu kladli věnce děkan Tomáš Kašparovský a Tomáš Brom.
Filozofickou fakultu zastoupily děkanka Irena Radová a Lucie Machalová.
Pedagogickou fakultu zastoupily děkanka Simona Koryčánková a Michaela Skalníková.
Za farmaceutickou fakultu kladli věnce proděkan Jakub Treml a Jaroslava Jamrichová.
Ekonomicko-správní fakultu zastoupili děkan Jiří Špalek a Martin Zigmund.
Za fakultu informatiky kladli věnce děkan Jiří Barnat a Jakub Šárník.
Za fakultu sociálních studií kladli věnce proděkanka Veronika Velička Zapletalová a Jerguš Dovala.
Za fakultu sportovních studií kladli věnce děkan Jan Cacek a Alexandr Paťava.
