Přejít na hlavní obsah

Jaký je český pohled na migraci?

Bernadette Jaworsky z Fakulty sociálních studií MU bude zkoumat vztah obyvatel České republiky k migrantům a to, co ho ovlivňuje.

Sama Bernadette Jaworsky má ukrajinské kořeny – její rodiče pochází ze Zakarpatí, za druhé světové války byli na nucených pracích a po ní odešli do Spojených států. V roce 1951 se usadili ve městě Willimantic v Conecticutu.

Migrační krize už neplní hlavní vysílací časy a titulní strany webových serverů a novin, přesto je to pořád téma, na které česká společnost silně reaguje. Proč vlastně, když tady trvale žije malý podíl cizinců? Na to se Američanka Bernadette Nadya Jaworsky z katedry sociologie ptá svých českých přátel a nově i ve svém výzkumném projektu.

„V Brně žiju přes devět let, takže už se cítím být součástí české společnosti. Na druhou stranu je pořád hodně věcí, kterým u vás zase tolik nerozumím,“ vysvětluje Jaworsky v kavárně nedaleko Fakulty sociálních studií MU jednu z pohnutek, proč se o financování z Grantové agentury ČR se svým projektem ucházela.

Její plán komise schválila, takže teď se bude se svými kolegyněmi Radkou Klvaňovou, Ivanou Rapoš BožičAlicou Rétiovou tři roky zabývat hloubkovým výzkumem toho, jak česká společnost problematiku migrace vnímá. „Vycházet přitom samozřejmě budeme z práce jiných kolegů, například z vysvětlení, že čím méně jsou lidé vystaveni kontaktu s cizím prostředím, tím víc na něj reagují. Nebo z fenoménu týkajícího se náboženství, který popsal jeden z českých výzkumníků. Češi ve své nevraživosti hlavně vůči muslimským migrantům argumentují křesťanskými kořeny, přičemž většina jsou ale ateisté. Je to totiž spíš nevraživost k náboženství obecně,“ podotýká Jaworsky.

Zkušeností s tématem má spoustu. Zpracovávala ho už ve svojí bakalářské i magisterské práci a také při doktorátu, který dělala na Yale. V jednom ze svých odborných článků se například zabývala tím, jak odlišný je přístup k migrantům v Kanadě a ve Spojených státech, přestože obě země na fenoménu migrace stojí. „Američané mají k migrantům rozpolcený vztah. Na jednu stranu hrdě říkají, že jsou zemí přistěhovalců, kteří mají navíc pověst tvrdě pracujících lidí a kulturně zemi obohacují,“ popisuje Jaworsky realitu země, u které se odhaduje, že v ní žije 11 milionů nelegálních přistěhovalců. A právě to už Američané vnímají jako problém. Proto například neustále řeší bezpečnost hranic.

To v Kanadě je rétorika politiků i obecné nastavení občanů daleko otevřenější. Vysvětlení pro to je víc. „Říká se, že Kanaďané strávili daleko víc času zapracováním multikulturalismu do legislativy, je to součástí jejich práva. Ve Státech je multikulturalismus daleko víc v každodenním životě, ale už ne tolik v legislativě. Navíc Kanaďané si nezažili žádné svoje 11. září,“ zdůvodňuje odlišné postoje kulturní socioložka, jež se teď ale plně soustředí na českou realitu.

Její výzkum nemá být vázaný jen na nedávnou migrační krizi, ale obecně na to, jaký je obraz migrace v hlavách Čechů žijících v různých prostředích – ať už ve městech, nebo na venkově, v průmyslových, nebo zemědělských oblastech. Jaworsky a její tým mají v plánu udělat desítky osobních hloubkových rozhovorů. Chtějí vyjet do terénu a organizovat například diskuse v hospodách nebo místních kulturních centrech, aby se dostali do různých sfér společnosti. Absence různorodosti totiž bývá velký problém podobných výzkumů, které pak za některé části společnosti vůbec nemluví.

Další důležitou částí projektu je mediální pokrytí migrace. Právě média mají velký vliv na to, co si lidé s tématem spojují. Může to být pozitivní i negativní. Výzkum socioložek z Fakulty sociálních studií MU počítá s tím, že se budou ptát lidí na to, jaká média sledují a co si z nich berou. „Máme tam naplánovanou i dvoutýdenní periodu, kdy budeme číhat na událost spojenou s migrací, kterou budou média pokrývat, abychom mohli jejich působení popsat v reálném čase a na reálných lidech. Rozhodně si ale nepřejeme nějakou další krizi, dost možná se soustředíme například na reportování o uprchlických táborech, s nimiž se potkávají třeba turisté v Řecku,“ naznačuje Jaworsky.

V komunitě imigrantů

Přemisťování lidí je její velké téma. Jak už to tak bývá, je spojené i s jejím osobním příběhem. Sama Jaworsky má ukrajinské kořeny – její rodiče pochází ze Zakarpatí, za druhé světové války byli na nucených pracích a po ní odešli do Spojených států. V roce 1951 se usadili ve městě Willimantic v Conecticutu, a přestože Nadya se narodila už tam, vyrůstala v malém průmyslovém městě v okruhu ukrajinských katolických imigrantů.

„Byla to komunita asi dvou set rodin, která měla vlastní kostel nebo i klub. Fascinovala mě naše historie, kultura, jazyk nebo náboženství, takže jsem pak chodila ve škole za spolužáky a ptala se jich, odkud jsou oni, protože já jsem z Ukrajiny. Vůbec jsem přitom nechápala, že oni svoje kořeny neznají,“ líčí Jaworsky.

Tovární město, kde vyrostla, bylo na přistěhovalce zvyklé, spousta jich tam pracovala. Nové obyvatele vnímali místní vesměs pozitivně, i když i tam se občas třeba mezi dětmi objevily narážky na divné oblečení nově příchozích nebo zaznívaly nadávky o „špinavých přistěhovalcích“.

Návrat ke středoevropským kořenům

Ke své nynější kariéře to ovšem dnešní docentka vzala pořádnou oklikou. Před léty studovala kostýmní výtvarnictví, ale pak s manželem podnikali. Až když manželství nevyšlo, vrátila se Jaworsky ve svých čtyřiceti letech zpátky na univerzitu. Původně si myslela, že bude studovat ekonomii. Jak ale sama říká, rychle jí došlo, že tohle není správná cesta, a naopak se našla na sociologii a hlavně v kurzech o společenské nerovnosti. Do Česka a na fakultu sociálních studií přišla v roce 2010, rok předtím než na Yale dodělala doktorát.

„Můj vedoucí se mě tehdy v průběhu doktorátu zeptal, jestli už jsem přemýšlela, kam se budu hlásit o místo, a já jsem popravdě odpověděla, že zatím ne. Měl vazby v Brně, a tak mi navrhnul, co třeba tam, a já jsem si řekla, proč ne, vždyť i rodiče byli z regionu,“ líčí Jaworsky svoji cestu do města, kde se teď dvakrát týdně učí česky a co do kvality života si tady přijde lépe než ve Státech. Když obě prostředí porovnává, říká, že vysokoškoláci jsou všude stejní a na Česku oceňuje mix domácích a zahraničních studentů i zdejší akademickou svobodu.

Hlavní novinky