Přejít na hlavní obsah

Elaine Fuchsová: Víc žen ve vědě znamená menší plýtvání mozky

Vědecká komunita by se měla starat o to, aby ženy mohly ve vědě pracovat a přitom zajistit péči o děti, říká světoznámá bioložka Elaine Fuchsová.

Když šla s bakalářským titulem z chemie dál studovat, byla americká bioložka Elaine Fuchsová jedna ze tří žen mezi dvěma sty studentů fyziky. Světoznámá vědkyně, která se zabývá výzkumem kožních kmenových buněk na Rockefellerově univerzitě, proto bojuje i za to, aby žen ve vědě přibývalo.

V září se jedna z nejznámějších světových bioložek Fuchsová účastnila na přírodovědecké fakultě EMBO konference Wnt Meeting 2016, což je jeden z mechanismů, kterým spolu buňky v živých organismech komunikují za pomoci bílkovin. Z prestižního setkání mohla mít radost, ženy se tam rozhodně neztratily.

„V biologii byl vždy větší počet žen, mužů šlo obvykle víc do oborů jako fyzika, chemie či strojírenství. Ve Spojených státech tvoří ženy už téměř padesát procent výzkumné síly a přibývá jich i jinde ve světě,“ podotkla Fuchsová s tím, že ženy jsou stejně jako muži kreativní, chytré, inovativní a jsou pro vědu přínosem.

Největší bariéry pro působení žen ve vědě jsou podle ní historické. Tím, že jim byla tato kariéra v podstatě uzavřená, měly tendence volit si jiné profese. „Podobné smýšlení vede k tomu, že ženy nemají tendence volit si vzdělání a vědu v mladém věku jako oblast svého zájmu, nejsou proto v dětství tolik inspirované vzrušením z nových objevů a přirozeně se pak věnují jiným oblastem. Jenže právě inspirace vědou je to, co hraje největší roli,“ řekla bioložka.

Školky do kampusů
Problematické může být pro řadu žen také skloubení vědecké kariéry a mateřství. Podle Fuchsové je to však především záležitost institucí a dostupné infrastruktury, jako jsou centra denní péče, která fungují třeba v univerzitních kampusech. „Je to i otázka vědecké komunity, aby zajistila, že ženy mohou ve vědě pracovat a přitom zajistit péči o děti,“ uvedla Fuchsová.

Podle ní je zajímavá představa, kde by byla současná věda, kdyby ženy byly její součástí celou dobu. „Myslím, že bychom měli mnohem víc léků pro větší počet nemocí, než máme k dispozici nyní, měli bychom větší vhled do řady vědeckých teorií. Naštěstí už dnes máme ve vědě celý genderový repertoár, což znamená, že stále méně necháváme ležet ladem padesát procent nejlepších mozků, které mohou změnit řadu věcí,“ zdůraznila Fuchsová.

Ve své laboratoři se věnuje studiu kmenových buněk kůže, a to jak pokožky, tak vlasových váčků či potních žláz. „Kůže a její přídatné orgány se neustále obnovují, pokožka například jednou za čtyři týdny. My zkoumáme, jak se kmenové buňky, které jsou schopné se přeměnit do několika konkrétních buněčných typů, aktivují, aby vytvořily novou tkáň,“ přiblížila svůj výzkum Fuchsová.

Vlastnosti kožních kmenových buněk jsou důležité mimo jiné při hojení ran, což je jedna z věcí, které se bioložka pokouší porozumět. „Například u starších lidí či diabetiků se rány nehojí tak dobře, takže by se dal výzkum využít třeba pro urychlení regenerativního procesu. Možnosti, jak zlepšit například problematické hojení, hledáme tak, že studujeme, jak proces obnovy funguje u mladých zdravých zvířat a co se děje v případě nemoci,“ uvedla bioložka. Podotkla, že kmenové buňky se už několik desítek let úspěšně využívají při léčbě popálenin.

Jak si povídají buňky
Právě při výzkumu kožních kmenových buněk Fuchsová před lety poprvé narazila také na Wnt signální dráhu, a to při studiu Beta-kateninu, bílkoviny, která reguluje přepis genové informace z DNA do RNA a zároveň slouží při komunikaci buněk.

„V té době se Wnt signalizace teprve začala objevovat a my jsme studovali dané buněčné struktury ze zcela jiných důvodů. Dnes už víme, že Wnt signalizace hraje významnou roli ve specifikaci přídatných kožních orgánů, jako jsou vlasové folikuly či potní žlázy, ale i u řady dalších,“ dodala Fuchsová s tím, že v současnosti jde o důležitý obor, protože tento typ buněčné komunikace využívají téměř všechny typy kmenových buněk.

Kromě hojení ran se její laboratoř věnuje výzkumu kmenových buněk i v souvislosti s rakovinou. „Existují nádorové kmenové buňky, které chceme využít pro navrhování a testování léků, které by je ničily. Jedním z problémů onkologické léčby je totiž fakt, že současné léky zasahují jak nádorové, tak i zdravé kmenové buňky,“ popsala další směr svého výzkumu Fuchsová.

Reverzní genetika
Je také jednou z propagátorek takzvané reverzní genetiky. To je přístup, v němž vědci posuzují funkci konkrétního proteinu a zjišťují, jakou hraje roli ve vývoji organismu a také při vzniku nemocí.

„Když jsem začala ve výzkumu pracovat s myšími modely, tak v té době většina vědců postupovala tak, že hledali gen zodpovědný za konkrétní fenotyp čili konkrétní vlastnosti konkrétního organismu. My jsme šli vlastně opačně, studovali jsme bílkoviny vytvářené konkrétními geny a zjišťovali, jaká onemocnění mohou vyvolat,“ přiblížila tuto oblast genetiky Fuchsová.

Výhodou tohoto přístupu je podle ní to, že ve chvíli, kdy se změna v bílkovině projeví jako nějaká známá nemoc, vědí odborníci, co způsobila. Navíc reverzní genetika umožňuje v krátké době odhalit celou skupinu sice odlišných, ale příbuzných genetických onemocnění.

Fuchsová se zabývá také otázkami etiky, které jsou při výzkumu kmenových buněk hodně diskutované. Sama celou svou kariéru pracuje s tkáňovými kmenovými buňkami, které se získávají odběrem kůže. Podle ní jsou etické otázky složité, potenciální využití kmenových buněk totiž záleží na kontextu. „Jestliže víte, jak s jejich pomocí zachránit člověka, bylo by neetické to nezkusit. Na druhou stranu používat je třeba pro omlazení pleti, to bych nedělala,“ uvedla příklad Fuchsová.